Crystal: Haevenly War [3]

2-Cleveland

Všichni jsme stáli kolem obrazovek a sledovali pád andělů. Bylo jich spousty. A ve spoustě státech, městech. Bylo toho příliš.

„Vypadá to, že nejvíce jich dopadlo v New Jersey a Clevelandu." Steve upřeně koukal na obrazovku, stejně jako všichni ostatní. Nestíhali jsme ani sepisovat všechna města, kde se objevil déšť meteoritů, jak to nazvaly zpravodajství. Ve skutečnosti to byl pád andělů.

„Rozdělíme se do dvou skupin, jedna půjde do Clevelandu, ta druhá do New Jersey," podíval se po nás všech.

„Beru si Cleveland! Jsem rozená New Yorčanka, do té páchnoucí díry jménem New Jersey bych nešla, ani pod pohrůžkou smrti," zavrtěla jsem hlavou, čímž jsem si vysloužila pobavený úšklebek ze strany několika členů týmu.

„Jednoho dne se na tebe někdo z New Jersey pěkně naštve, víš o tom, že ano?" nadzvednul obočí Steve.

„Fajn, Clint, Nat, Tony, Thor a Crystal půjdou do Clevelandu, my ostatní půjdeme do New Jersey," přikázal Steve. Souhlasně jsem přikývla. Vůbec jsem si nebyla jistá, jestli chci potkat všechny ty anděly. Koneckonců, celé to může být jen past, a my jdeme rovnou do ní. Anebo hůř, andělé opravdu padly, a my jsme důvod proč. Je to horší varianta z jednoho prostého důvodu. Nikdo nechce mít na svědomí pád andělů, rozvrácení nebes...Steve by měl přehodnotit své křesťanství, opravdu.

***

Naše polovina týmu přistála na okraji Clevelandu. Tony si nasadil svůj oblek, Clint si do rukou vzal svůj luk, a na záda si nasadil toulec s šípy. To samé jsem udělala i já. Nat měla opasek se zbraněmi celou dobu na sobě, včetně ostatních zbraní na rukávech, a bůhví, kde všude. Thor si vzal Mjollnir a společně jsme vystoupili z quinjetu.

„Tohle byl hloupý nápad," řekla Nat sotva jsme vstoupili do lesa.

„Z čeho přesně usuzujete, že šli do lesa?" zeptal se Thor.

„Kdybych já spadla z nebe na cizí planetu, schovala bych se na jediné místo, kde by mě nikdo nenašel, nebo nehledal," podívala jsem se na Thora.

„Souhlasím s Crystal. V lese by je jen tak někdo nenašel," dodala Nat.

Procházeli jsme v tichosti lesem. Teda někteří v tichosti. Thorovo našlapování bylo slyšet na míle daleko, a Tony taky nebyl zrovna dvakrát nejtišší.

„Tony, budeš užitečnější ve vzduchu," podívala jsem se na něj. Tony přikývnul a odletěl.

„Vážně bude?" zeptal se překvapeně Clint.

„Nevím, možná, ale hrozně mě štvalo, jak pod ním křupaly ty větve. Myslím, že vyděsil pár mývalů," protočila jsem oči.

„Myslím, že jsem našel dva komatózní anděly. S Crystal by si mohly uplést náramky přátelství." Ozval se nám ve vysílačce Tonyho hlas. Všichni jsme se podívali směrem k nebi, abychom zjistili, kde Tony je.

„Můžu nás tam vzít," podívala jsem se na Clinta. Ten pouze souhlasně přikývnul. Už jsem jej chtěla vzít za ruku, když mi někdo skočil na záda a svalil mě na zem.

„Tohle všechno je tvoje vina!" zakřičela žena, která na mě právě obkročmo seděla. Clint už na ni mířil šípem, ale rukou jsem jej zarazila. Žena mě chytila kolem krku a začala mě dusit. Udělala jsem naprosto to samé. A využila veškerou sílu, abych ji převalila na zem. Obkročmo jsem si na ni sedla a vytáhla dýku, kterou jsem měla za opaskem.

„Kdo jsi?!" zakřičela jsem a dýku jí držela přímo pod krkem. Žena sotva dýchala, stejně tak já. Vycházela z ní zvláštní energie. Ne nijak zvlášť silná, ale přesto se lišila od jakékoliv, kterou jsem doposud potkala.

„Jmenuji se Anael," vydechla a koutkem oka se podívala na dýku, kterou jsem jí držela u krku. S vytřeštěnýma očima jsem strčila dýku zpět za opasek a postavila se na nohy, poté jsem pomohla Anael vstát.

„Raziel mi o tobě říkal..." pamatovala jsem si vše, co o ní řekl. Nebylo toho moc, byli něco, jako nejlepší přátelé. Anael byla jeho spolubojovník, nebo něco v tom smyslu, ale Razielovi na ní vždy záleželo. V nebi nebyla nic zvláštního, kromě Razielova parťáka.

„Kolik vás padlo?" nadzvedla jsem obočí.

„Do tohohle města dvacet sedm, ale pád nás přežilo pouze devět." Anael se sotva držela na nohou. Všichni jsme si mezi sebou vyměnili pohledy.

„Dobře, co kdybys nás zavedla k ostatním, a my najdeme způsob, jak vám pomoct?" zvednul obočí Clint. Anael váhavě přikývla, a poté se rozešla hlouběji do lesa. A my ji následovali. Nikdo z nás toho nebyl nadšený.

„Crystal, jsi v pohodě?" zeptal se mě Clint po chvíli ticha.

„Kvůli mně zemřelo osmnáct andělů. Zatím," zavrtěla jsem hlavou. Celé tohle byl nesmysl. Válka s Michaelem, neměli jsme nejmenší šanci, ani na chvíli.

Po chvíli jsme došli k mýtině, kde sedělo osm andělů. Nebyli na tom dobře, ani trochu. Kousek od nich leželi tři mrtví andělé. Na první pohled vypadalo, jako mrtvola obyčejného člověka, ale zvláštní byla křídla, která se vypálila do trávníku kolem mrtvého anděla. Tony zrovna přistál k nám.

„Proč tohle? Proč by Michael teď nechal všechny anděly padnout?" zvedla jsem obočí.

„Všechny ne. Jen ty, co s ním nesouhlasí. Jen ty, co nesouhlasí s tím, že si zasloužíš smrt, a že si ji zasloužíte Vy všichni. Už tu nejde jen o tebe, ale i o Avengers. Chce mrtvé i je, za to, že se za tebe postavili. Chce mrtvého každého, kdo se za tebe, kdy postavil, a kdo se postaví za Vás. Dostali jste se do války, kterou nemůžete vyhrát. Je silnější, než si myslíte, nedokážete ho zastavit, nehledě na to, jak moc se budete snažit," podívala se na nás.

„Určitě si poradíme. A kdyby ne, tak mu určitě vyškubeme alespoň pár pérek," pokrčil rameny Tony.

„Má armádu, obrovskou. Sice s ním několik andělů nesouhlasilo, ale spousta ano."

„My máme Hulka," dodal Tony.

„Už zase?" podíval se na něj Clint.

„Ale má pravdu," pokrčila jsem rameny.

„Michael by s Hulkem v jedné místnosti nedal, ani pět minut," pokrčila jsem rameny.

-19. 05. 2022-

„Takže ho na konec oddělal Hulk?"

„To zjistíš později."

„Tohle začíná být už opravdu vážné."

„Myslíš?"

Hola amigos.
Co na to zatím říkáte?:)