Crystal: Haevenly War [3]

15-Udeřblesk

Seděla jsem ve společenské místnosti společně s ostatními členy týmu. Nečekaně jsme se bavili o Michaelovi. Všechny nás rozhodilo, že znovu nezaútočil. Gabriel nebyl k mání, abychom se jej zeptali na to, co Michael chystá. Znal ho nejlépe. Koneckonců, byl to jeho bratr. Steve se snažil s ostatními rozebírat Michaela, ale téměř nikdo už jej neposlouchal. Všichni jsme byli unavení. Někteří byli vzhůru už déle než tři dny.

„Co takhle na chvíli vypnout? Michael dal alespoň na chvíli pokoj, tak proč si nedáme na chvíli voraz i my?" řekl Tony po Stevově předlouhém proslovu, ze kterého jsem slyšela asi tři slova.

„Opravdu věříš tomu, že toho nechal?" zvednul obočí Steve.

„Má před námi obrovský náskok. Nevíme vůbec, co chystá, za to on možná slyší každé naše slovo. Vidí vše, co uděláme," dodala Nat.

„Na tom něco bude," povzdychla jsem si. A měla pravdu. Michael před námi měl obrovský náskok. Opravdu věděl o všem, co chystáme. Což dokázal už jen tím, že věděl o těch křídlech, dřív než někteří členové týmu.

„Michael se nebojí ničeho. Udeří kamkoliv bude chtít, převážně na Vaše nejcitlivější místa, Vaše slabiny. Vaší největší slabinou jsou lidé, nevinní lidé, takže s největší pravděpodobností půjde po nich. Pak teprve se zaměří na Vás. Bude chtít, abyste trpěli, za to, že jste mu vzdorovali." Všichni jsme se podívali ke dveřím, kde stál Gabriel, který ze sebe vychrlil tenhle dlouhý proslov.

„Bylo otevřeno," pokrčil rameny. V tu chvíli jsme začali mít strach z nejhoršího. Nikoho z nás už nezajímalo, zda jde Michael po nás, ale všichni jsme se začali strachovat o to, co se stane lidem.

„Tohle nevypadá dobře pro nikoho z nás," zavrtěl hlavou Steve.

„Tohle nevypadá dobře ani pro jednu stranu. Ani pro Vaši, ani pro Michaelovu," dodal Gabriel. Všichni jsme se na něj podívali.

„Vy jste toho novodobého Merlina neposlouchali, nebo co?" zvednul plášť.

„Máte na své straně umělého opeřence, čarodějku, udeřbleska a špenáta. Vaše šance jsou slušné, ale on má celou armádu. Nechoďte na mě s tou větou, že Vy máte Hulka," ukázal na Tonyho.

„Umělého opeřence?" zvedla jsem obočí.

„Ta přezdívka ti sedí," ušklíbnul se.

„Udeřbleska? To nechápu," zavrtěl hlavou Thor. Překryla jsem si pusu, abych se nezačala smát.

„To pochopíš, až budeš starší," řekl Gabe s protočením očí. Stále jsem ale dumala nad tím, jak můžeme porazit Michaela s takovou převahou, jakou on má. Měl nad námi příliš velkou převahu, stejně tak věděl o každém kroku, který se chystáme udělat. Byli jsme jako v pasti. Tenhle boj jsme měli už předem prohraný. Vlastně, to nám říkal i Strange od začátku. I když pak najednou změnil názor. Všichni jsme se pustili do konverzace ohledně Michaela, a jeho plánů. Také o tom, jak bychom jej mohli porazit, když v tom, oknem tower přímo do místnosti vletěla bomba. Nepocházela z tohoto světa.

Ještě nikdy jsme ji neviděli. Celá byla bílá, jen na sobě měla displej s odpočítáváním. Za oknem se zjevilo sedm andělů s kopí, na nichž modře zářily runy, které jsem začínala poznávat. Všechny měly stejný význam. Zabití sebesilnějšího soupeře, co nejrychleji. Pokud jsi dobrý, zemřeš pomalu, pokud zlý, zemřeš rychle. Co jsem z toho pochopila, čepel kopí nejspíše byla jedovatá, dokonce i pro anděly. Tak moc jsem se soustředila na runy na kopí, že jsem zapomněla na bombu, která přistála kousek ode mě. Zbývaly dvě poslední vteřiny. Clint mě rychle strhnul pryč a Wanda telekinezí chytila bombu a hodila ji proti andělům. Vybouchla těsně u nich, ale neměli ani škrábnutí.

„Pozor na ty kopí! Jsou otrávený!" křikla jsem na ostatní. Nat skočila za bar odkud si vytáhla zbraň.

„Od kdy umíš číst andělské runy?" zeptal se mě překvapeně Clint.

„Patří to do balíčku: „Jé, super. Mám křídla!", věř mi, je toho víc," protočil oči a natáhnul se po své dýce. Dýka versus kopí. Tony na sobě už měl svůj oblek, vystřelil proti andělům, kteří najednou vletěli dovnitř. Wanda jim zkoušela telekinezí ukrást kopí, ale ty kopí akorát její magii odrážely. Gabese v rychlosti někam zdejchnul a po chvíli se vrátil s kopí, které jsme sebrali ostatním andělům. Nebudu lhát, začalo tu být dusno. Andělé se začali rvát s Avengers, kteří tak tak stíhali uhýbat těm kopím. Vzala jsem jedno Gabovi a mrštila ho proti andělovi, který stál kousek od Nat. Anděl se proměnil v pouhý prach. Poté si Nat vzala to kopí a pustila se do boje.

„Gabe, dostala jsem nápad," podívala jsem se na něj.

„Bude šílenej, co?" zvednul obočí.

„Moje nápady jsou vždy šílený. Jediný, co od tebe potřebuju, aby sis nechal zbylý tři kopí u sebe, a až ti dám signál vylezl zpoza rohu, platí?" usmála jsem se. Nečekala jsem na jeho odpověď a vyskočila z našeho úkrytu.

„Hej! Opeřenci prašiví! Tady jsem! To mě přece chcete, ne?!" zakřičela jsem a pozornost zbývajících třech andělů se obrátila na mě.

„Super, jejich pozornost už mám," zamumlala jsem tiše. Všichni tři se rázem vrhli ke mně.

„Gabe, teď!" zakřičela jsem a rychle se skrčila. Viděla jsem, jak mi nad hlavou proletěla tři kopí. Dvě svůj cíl zasáhla, třetí minul jen o kousek.

„Zrádče," prsknul na něj anděl. V tu chvíli měl Gabe plnou pozornost anděla. Nevěděla jsem pořádně, co dělat, neměla jsem u sebe jedinou zbraň, tak jsem udělala to jediné, co mě napadlo, prostě jsem dala ruce před sebe a odhodila anděla na druhou stranu místnosti. Otrávené kopí dopadlo kousek od něj. Steve se pro něj chtěl rychle natáhnout, ale anděl byl rychlejší. Vzal své kopí a probodnul Steva. Nat vzala kopí, které třímala a probodla toho anděla. Všichni jsme se hned rozběhli ke Stevovi. Vzala jsem do rukou otrávené kopí, které probodlo Steva. Raději jsem se na něj ani nedívala, ale poznala jsem, že má bolesti. Jeho krev pomalu chytala černou barvu a z rány mu začaly růst nějaké divné modré stonky.

Podívala jsem se na runy, které byly na kopí a zamyslela se. Celá síla kopí, čepele, pramení z těch run. Poté jsem zrak přesunula ke Stevovi, který nevypadal zrovna dobře.

„Musíme ho vzít na ošetřovnu!" řekla rychle Nat.

„Ne, nehýbejte s ním!" okřiknul ji Gabe a koutkem oka se podíval na mě. Viděla jsem modré runy, které zářily čím dál tím víc. Akorát už jsem je neviděla, jako runy. Už to pro mě byly pouhá slova. Chytila jsem pevně kopí a přelomila ho vejpůl přesně v místě, kde byly ony runy. V tu chvíli z něj vyletěl jakýsi modrý kouř, který se hned rozplynul. To samé ze Stevovy rány.

„Teď už můžete," dodal Gabe. 

Hola amigos. Jak se vede?:)