Crystal: Haevenly War [3]

7-Hail Lucifer!

Společně jsme vešli zpět dovnitř, kam nás prvně Strange přenesl. Bylo lepší tam dojít po svých než tam dopadnout nějakým portálem přímo na prdel.

„Viděl si i tohle?" zvedla jsem obočí a podívala se na Strange.

„Co přesně myslíš?" nadzvednul obočí.

„Tu bitvu v nebi, viděl jsi ji také? Věděl jsi přesně, co dělat." Nedalo mi to, musela jsem se ho zeptat, celou dobu v tom nebi byl sebejistý, ani na chvíli nezaváhal.

„Ano, viděl, ale neviděl jsem, jak jsme se tam dostali. A taky jsem viděl, že dokážeš schovat to tlačítko. Kam jsi ho vlastně přesunula?" podíval se na mě.

„Tak díky za důvěru. A asi bude lepší, když si to nechám pro sebe," pousmála jsem se. Bylo fajn jej poznat. Rozhodně věděl přesně, co dělat. S ním jsme měli o dost větší šanci, stejně jako s Gabrielem. Proto ještě ten den Gabe odešel s námi do tower. Strange nemohl, musel zůstat, kde je a chránit ten...kruci, jak že se to tam jmenuje? Opakoval to asi pětkrát.

-Zpět v tower-

„Fajn jednu část máme za sebou," začal Steve. Tyhle jeho proslovy nikdy nekončí dobře. Vůbec nikdy. Většinou to znamená, že se něco podělalo. V tuhle chvíli se podělalo to, že se archanděl snaží zničit planetu.

„Mám na tebe otázku," podívala jsem se na Gaba. Nemohla jsem si ji odpustit, byla jsem na to, až příliš zvědavá.

„Existuje Bůh?"

„Co myslíš?" ušklíbnul se.

„Že jestli ano, tak je kretén, protože, dopustil, aby se dělo tohle všechno...první světová válka, druhá světová válka, třicetiletá válka, mor, a ještě dopustil, aby Michael dělal tohle lidem, které on sám stvořil? Jestli fakt existuje, tak je to ještě větší kretén než Trump," odfrkla jsem si.

„Zníš skoro, jako Lucifer. Až na to, že jeho nezajímaly potřeby lidí," pokrčil rameny.

„V tom případě: „Hail Lucifer!" zakřičela jsem, čímž jsem si vysloužila pozornost celého týmu, a Gabův smích.

„Pardon, už to neudělám," vysoukala jsem ze sebe hned, jak mi došla spojitost s Hydrou. A Buckym. Kruci, tady je to samá zápletka.

„Proto jsem už několik století mezi lidmi. Je to stokrát lepší než nahoře s těmi nabubřelými idioty, viděla si sama," odfrknul si Gabe.

„Jo, měla jsem tu čest. Nebe pro mě bylo docela zklamáním," zavrtěla jsem hlavou.

„To je část pro anděly, pro duše je jiná část, ale to...je na dlouhé povídání, a myslím, že tolik času nemáme," pousmál se.

„Teď momentálně ano," pokrčila jsem rameny.

„Nemáme, musíme najít Raziela. Do Michaela musíme se vší parádou. A archandělská čepel nepřipadá v úvahu, už jen z důvodu, že se žádná neobjevila několik set let. Když dáte Vy, já, Raziel a ten podivín s pláštěm hlavy dohromady, přijdeme na způsob, jak Michaela zastavit."

„Strange zná způsob, jak Michaela zastavit," podívala jsem se na něj.

„Jsem jedno ucho."

„Řekl, že budeme muset zaplatit stejně vysokou cenu, jako by museli zaplatit lidé." Stále jsem se snažila přijít na to, co jeho slova znamenala. Až poté jsem si všimla Gabova výrazu. Vypadal, že přesně ví, co Strange myslel. Jeho pohled se zastavil na Wandě. Co umřel Pietro, její schopnosti zesílily. O dost. Předtím by tohle nesvedla.

„Síla pochází z bolesti," zamumlal Gabe tiše.

„Cože?" zvedla jsem obočí.

„Ale nic. To je něco, co mi kdysi někdo řekl. Vím, co Michaela dokáže zastavit, ale není to nic hezkého," dodal.

„Wanda?"

„Ne, Wanda je sice opravdu hodně silná, ale Michael je archanděl. A archanděla dokáže zabít jiný archanděl."

„Dobře, ani trochu se nechytám," zavrtěla jsem hlavou.

„Bohužel tomu za nedlouho porozumíš. Crystal, víš, kdy se nephilim stává nejmocnějším?" zvednul obočí.

„Když mu narostou křídla," přikývla jsem.

„Ano, a ty je ještě nemáš."

„Toho jsem si vědoma."

„Strange myslel tebe, ale musela bys získat křídla. A ani kdybys je získala, sama bys to nezvládla."

„Nemyslím si, že bych byla sama." Podívala jsem se po místnosti. Všichni členové týmu seděli kolem stolu a hašteřili se, kdoví proč. Byla jsem ráda, že jsem tady. Avengers mě nepotřebují k zastavení Michaela, myslím, že tohle by s přehledem zvládli i beze mě. Jsou to Avengers.

„Dobře, co musím udělat proto, abych získala křídla?" zvedla jsem obočí.

„Promluvit si s Wandou. Je čas, abys čelila tomu, čeho ses nejvíce bála." Vytřeštěně jsem se podívala na Wandu. Ano, tohohle okamžiku jsem se děsila nejvíce. Že si budu muset s Wandou promluvit.

-19. 05. 2022-

„Nech mě si něco ujasnit. Zemřela ti máma, ztratila si celou rodinu, potom to s Pietrem a on ti řekne tohle?"

„Ano."

„Co v tom případě byla tvá největší bolest? Tvé největší trauma, že ses tomu bála čelit?"

„To se dozvíš potom, ale řeknu ti jedno. Už se blížíme ke konci. Tenhle rozhovor se odehrál před deseti dny."

„Deseti dny? To znamená..."

„Ano."

Hola amigos. Já prostě nemůžu spát, ale má to výhodu, začala jsem psát novou ff. :))) Jen za jeden večer čtyři kapitoly. Asi potřebuju odvykačku od psaní. :D