Crystal: Haevenly War [3]

4-Opeřenec Jako Opeřenec

Všichni jsme stáli ve společenské místnosti a koukali na obrazovky, kde běžely zprávy o dešti meteoritů. Věděli jsme, že to většina andělů nepřežila. Také jsme věděli, že jsme za to zodpovědní.

„Dobře, co budeme dělat teď?" zeptal se po chvíli ticha Sam.

„Michael už přivodil pád šedesáti andělů. Přežilo jej jen dvacet. Zničí opravdu každého, kdo mu odporuje," zavrtěl hlavou Steve.

„Pokud to takhle bude dál pokračovat..." začal větu Clint.

„Andělé, lidé, Země...tohle vše přestane existovat," dokončil za něj Tony.

„Možná přeháníme. Michael jde pouze po nás, a nechal padnout anděly, kteří s ním nesouhlasily, a nechtěli bojovat po jeho boku proti lidem," podívala jsem se po všech členech týmu. Místností se najednou rozhostilo ticho. Asi jsem jen přilila benzín do ohně.

„Tak jako tak, měli bychom se připravit na nejhorší," povzdychl si Steve.

„Co přesně považuješ za nejhorší?" zvedla jsem obočí.

„Teda kromě sedmnácti vážně zraněných andělů na jipce. Fakt jsem to řekla?" vytřeštila jsem oči.

„Ano, opravdu jsi to řekla. Ano, opravdu řešíme něco takového. Nikdy by mě nenapadlo, že budu bojovat s opeřencem, který má hrát na harfu na mráčku a zpívat koledy o Ježíškovi," protočil oči Tony, čímž si vysloužil Stevův káravý pohled.

„Je těžký nedělat si z toho srandu," pokrčila jsem rameny.

„Ani ne," namítla Wanda.

„Ale no ták! Anděl s vražednými sklony? Počkat, znamená to, že Lucifer byl vlastně ten hodný? Co když je celá bible špatně? Co když všechno, čemu kdy lidstvo věřilo je pouhá lež?" zvedla jsem obočí.

„Tohle se zabavuje." Clint mi vzal sklenici whisky z rukou a položil ji na stolek.

„Vážně mi teď Lucifer přijde, jako ten milejší," odfrkla jsem si.

„V tom případě potřebuješ vystřízlivět," protočil oči Steve.

„To je fuk. Lucifer, Michael. Opeřenec, jako opeřenec. Víme už kde je Raziel?" podívala jsem se na ostatní.

„Vážně nejsi opilá?" podíval se na mě překvapeně Tony. Sama jsem to nevěděla, měla jsem jen tři sklenice whisky, a to by se mnou nemělo skoro nic udělat. Vlastně spíš vůbec nic. Možná mi jen hrabalo z nevyspání.

„Ne, jen chci opeřeného Raziela. Kde je? Dejte mi už Raziela!" křikla jsem na ostatní.

„Za normálních okolností bych asi žárlil, ale vypadáš opravdu komicky," řekl pobaveně Clint.

„Velmi vtipné, pane špatný sestřihu. Jdu si zameditovat a spojit se tak s tím andělským postrachem, který mě už několikrát málem zabil. A tentokrát to jdu udělat dobrovolně!" křikla jsem a vstala od stolu.

„A já na ni jdu radši dát pozor," dodal Clint.

„Jsem si na sto procent jistý, že je na šrot." Byla poslední věta, kterou jsem slyšela, než jsme s Clintem opustili místnost. Samozřejmě ji řekl Tony. Zrovna od něj to sedlo.

-19. 05. 2022-

„Víš jistě, že si nebyla na šrot? Rozhodně ses tak chovala."

„Nebyla. Jen jsem byla unavená. A cvaklo mi na režim puberta."

„Chudák Clint. Ne, opravdu. Ten by si zasloužil metál za to, že to s tebou vydržel, a dobrovolně. Nedržela si mu zbraň u hlavy? Dávalo by to hned větší smysl."

„Kušuj."

-Současnost-

S Clintem jsme vešli do mého pokoje, nebo našeho. Záleží na úhlu pohledu, stejně jsme tam furt byli oba.

„Nemusíš na mě dávat pozor," podívala jsem se na něj.

„Crystal, chováš se, jak kdybys vypila celou láhev whisky a doladila to vodkou," řekl pobaveně. Neměla jsem k tomu, co říct, protože...přesně tak jsem se chovala. S protočením očí jsem se posadila na podlahu do tureckého sedu a zavřela oči. Snažila jsem se soustředit na Raziela a v duchu jej přivolat, ale nic jsem necítila, nic jsem neslyšela, žádnou odpověď. Začínala jsem mít opravdu nahnáno. Pokud Michael Raziela opravdu zabil, cítila bych to, nebo možná předtím nějak přerušil naše spojení. Otevřela jsem oči a podívala se na Clinta.

„Já...myslím, že Raziel je mrtvý." Snažila jsem se zadržet slzy. Jestli byl Raziel opravdu mrtev, byla to pouze má chyba. Já započala celou válku s Michaelem, já ho pustila dovnitř, já mu dovolila, aby prováděl všechny ty hrůzy mýma rukama. Celé to byla má chyba, i když se mě Clint neustále snažil přesvědčit o opaku. Do místnosti najednou vletěl Tony.

„Vyšlo to?" zvednul obočí.

„Kdyby ano, už bych vám to řekla, ne?" zvedla jsem obočí.

„Něco je špatně. Buď je Raziel mrtvý, nebo mu Michael něco provedl." Sklopila jsem hlavu. A nejspíše právě zavčasu, neboť se pod námi třemi otevřela oranžově zářící trhlina, a my vpadli přímo do ní.

-19. 05. 2022-

„Tohle nezní dobře. Koho dalšího jste nasrali?"

„To se dozvíš později."

„Ale noták!"

Hola amigos!
Takže...další kapitola je tu. :)