Crystal: Haevenly War [3]

Epilog

„Tak...tohle je všechno, zbytek už znáš," pousmála jsem se a podívala se na Philipa sedícího přede mnou. Pusu měl otevřenou dokořán.

„Počkej, takže...počkej, snažím se to vstřebat," promnul si oči.

„Jak si to dokázala?" zvednul obočí.

„Vypálila jsem ze sebe veškerou svou andělskou šťávu a poslala ji rovnou na Michaela a jeho přátelé," pokrčila jsem rameny.

„Jen by mě zajímalo, jak je teď ostatním," povzdychla jsem si.

„Pojď, něco ti ukážu." Vzal mě za ruku a šli jsme pryč z jeho trávníku, nebo co to tam vlastně měl. Chvíli to trvalo, vlastně déle než chvíli, ale na tom nezáleží. Došli jsme ke zvláštnímu místu. Byla to normální podlaha s tím rozdílem, že uprostřed bylo sklo. Nechápavě jsem se na Philipa podívala.

„Pomysli na někoho a uvidíš," usmál se. Snažila jsem se soustředit na Avengers, a jak se teď asi mají. A pak jsem to viděla. Všichni, co byli na tom bojišti nyní stáli nad rakví, která právě sjížděla do země. Před náhrobním kamenem, na němž bylo napsáno mé jméno.

„Jak je to možné? Stalo se to dneska," podívala jsem se na Philipa.

„Čas tady plyne jinak, než tam dole. Tady neuběhl ani den, ale tam dole už skoro měsíc," pousmál se. Souhlasně jsem přikývla a dál je sledovala. Všichni vypadali...zničeně. Proto jsem prosila Gaba, ať vymaže jejich vzpomínky. Co mě, ale překvapilo, že tam byli i táta a Dylan. Možná jim Gabe nevymazal vzpomínky, protože padl v boji. Neviděla jsem ho tam. Zamyslela jsem se tak moc, že jsem přestala vnímat vše kolem sebe, ani jsem nepostřehla cizí ruku na svém rameni.

„Koukám, že výhled si užíváš," ozval se pobavený, mně dobře známý hlas. Otočila jsem se a spatřila Gaba. Bez váhání jsem ho objala.

„Nevymazal si jim paměť," zamračila jsem se.

„Ne, ale kvůli tomu tu nejsem. Crystal, ty sem nepatříš, nepatříš do nebe," povzdychl si Gabriel.

„Co? Hele, já vím, že jsem toho v životě fakt hodně udělala. Je to, kvůli tomu, že jsem zabila archanděla?" zvedla jsem obočí.

„Je mi to líto...vlastně není. Je čas, abych tě poslal tam, kam patříš," s úsměvem se dotknul mého čela a prostředí kolem mě se rázem začalo měnit.

Začala jsem se zběsile rozhlížet kolem sebe. Napadali mě různé scénáře, kam mě mohl poslat, peklo, prázdnota, až pak mi došlo, že jsem na Zemi. Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem viděla Clinta u svého náhrobku.

„Gabe, ty parchante," zamumlala jsem tiše. Pomalu jsem šla ke Clintovi, který v tichosti koukal na náhrobek.

„Čekala jsem větší doják, a větší účast. Zatím nic moc teda," řekla jsem s rukami v kapsách. Clint se rychle otočil a podíval se na mě. S úsměvem jsem mu zamávala. Jako, co se v takových chvílích říká? Čerstvé novinky, zase žiju!

Clint se ke mně rozběhl a hned mi dal pusu. Neváhala jsem ani na vteřinu a hned mu to opětovala. Co jsem ale nečekala, že tu zjeví i ostatní.

„Jak...jak je to možné?" zeptal se s úsměvem.

„Gabriel," usmála jsem se. Všimla jsem si Strange, který se usmívá, jak měsíček na hnoji. Nejspíše o tom věděl.

„Bylo by blbé, kdybych tě teď požádal o ruku?" zeptal se.

„Na mém pohřbu? Ano, bylo," odpověděla jsem se smíchem.

„Pozitivum na tom, že jsem zemřela je, že jsem zase člověk," podívala jsem se na Clinta, který se pořád usmíval. Až už to bylo děsivé. Postupně jsem se znovu-shledala se všemi svými přáteli, rodinou. Nemohla jsem být šťastnější.

„Věděl jsi o tom," řekla jsem směrem ke Strangovi. Ten souhlasně přikývnul.

„Gabriel mi řekl, že tě přivede zpět, až Michaelovi vojska vychladnou, a nebudou tě chtít mrtvou. Ovšem, nesměl jsem to nikomu říct," usmál se. S protočením očí jsem ho objala. I tenhle podivín mi přirostl k srdci.

„I když by se tvé schopnosti hodily v tom, co následuje," podíval se na mě s rukami v kapsách. Takhle vypadá zvláštně. V obleku. V tom svém hábitu vypadá o dost lépe.

„Co následuje?" zvedla jsem obočí.

„S kameny nekonečna jsi obeznámena, předpokládám."

„Raziel mi o nich řekl dost. Vím o kameni reality, mysli, prostoru, duše, síly a času. Ten máš na krku," poukázala jsem na jeho krk.

„Válka andělů nás pouze rozptýlila od něčeho horšího, co se má stát."

„Co může být horšího než vyhlazení celé planety?" zvedla jsem obočí.

„Vyhlazení poloviny vesmíru."

„Bod pro tebe. Vlastně hned několik. Jsi lepší než google," zavrtěla jsem hlavou.

„Někdo se snaží získat všechny kameny nekonečna."

„Někdo? Neznáš jeho jméno? Jsem v šoku. Velký Stephen Strange něco neví!" rozhodila jsem rukami.

„Jsem rád, že jsi pořád stejně otravná. Nicméně, jmenuje se Thanos," pousmál se.

„Pěkně si mi to zkazil, víš o tom?" Strange přikývnul.

„Takže z jedné bitky do druhé. A to jsem teprve včera umřela. Nemůžu mít alespoň den klidu, jen jeden den. Dost na to, abych si zašla na masáž a získala podpis od Billieho Joa Armstronga!" odfrkla jsem si.

„Umřela jsi před měsícem," podotknul.

„Pro mě to byl jen jeden den. Chci alespoň jeden den volna," zoufale jsem vzdychla a společně se Strangem šla za ostatními. Všichni stáli u aut.

„Řekl ti to, co?" zvednul obočí Clint. Souhlasně jsem přikývla. Vědět, že přijde něco takového, raději bych zůstala mrtvá. Ale měla jsem zase šanci vidět své přátelé, svou rodinu. Kdo má takovou šanci, kdo má jistotu, že s ním jeho rodina bude vždy? Asi nikdo. Ani já jsem tu jistotu neměla, ale snažila jsem se být optimista, věřit tomu, že tu se mnou budou, co nejdéle. A taky, že ano. Někteří. Ne, všichni zůstali, ale i přesto tu po nich zůstalo mnoho vzpomínek. Měla jsem na ně tolik vzpomínek, že i když už nebyli zde, stále byli se mnou. Možná ne v tu chvíli, a ne doopravdy, ale vždy byli tady. Byli moje rodina. Dokonce i ten podivín Strange, za tu dobu mi přirostl k srdci, dost jsme se sblížili. A stali se z nás kupodivu dobří přátelé. Hned potom, co jsem dostala pojeb za to, že jsem mu zničila jakousi magickou zvonkohru, nebo co to mělo být. To je docela vtipná historka, pro mě. Pro něj ne, protože nám později začal padat strop na hlavu. Jak říkám, mám na všechny naprosto skvělé vzpomínky, takže všichni navždy budou žít ve mně. I když už mezi živými nejsou. Ámen.

Hola amigos. Vím, že jsem říkala, že epilog vyjde ráno, ale nestíhala jsem. Tak tady je:). Btw: děkuji všem, co to dočetli, až sem a zůstali zde i potom, co byla Crystal pozastavena. Vím, že to má být zvlášť, ale tyhle děkovné řečičky mi moc nejdou:)