Crystal: Haevenly War [3]

9-Hyperaktivní Ratlík

Společně s Clintem a Tonym jsem nás přenesla za Strangem, který z naší návštěvy rozhodně nebyl nadšený. Ostatně, z nás nebyl nadšený vůbec. Ani když nás viděl poprvé.

„Potřebujeme s tebou mluvit," začala jsem rovnou. Neobtěžovala jsem se s pozdravem, bylo mi jasné, že by se stejně rovnou zeptal, co potřebujeme.

„O čem?" zvednul obočí a napil se z hrnku, který držel v ruce. Fakt doufám, že je to káva.

„Jde o Raziela. Je uvězněný v nebi, Michael ho tam spoutal jakýmsi kouzlem. A napadlo mě, že ty bys mohl vědět, jak to kouzlo zrušit. Protože jsi...co vlastně jsi?" zvedla jsem obočí. Strange mi odpověděl pouze tím, že dvakrát zvednul obočí. To bylo nápomocné. Opravdu.

„Možná, pouze možná dokážu pomoct," s těmito slovy nás všechny přenesl k nějaké knihovně. Všichni jsme sebou cukli. Ani jeden z nás to nečekal. Ten chlap je opravdu samé překvapení.

„O žádných nebeských kletbách nevím, ale možná tu něco najdu." Začal brát do ruky jednu knihu za druhou. Nebýt to tak naléhavé, nejspíše bychom si z něj všichni stříleli, ale tohle bylo opravdu naléhavé.

„Asi nevíš, co přesně na něj použil?" podíval se na mě. Zavrtěla jsem hlavou.

„Je spousta poutacích kouzel," zamumlal si pod vousy.

„Dost silných na to, aby udržely archanděla nadobro v nebi?" zvedla jsem obočí.

„To se zužuje na tři," kývnul hlavou. Ten chlap opravdu ví všechno. Vždycky byl můj vzor Tony, asi mám nový vzor.

„Tony, kdysi jsi byl mým velkým vzorem. Asi tvoje místo zabral Strange," zamumlala jsem směrem k Tonymu. Ten se na mě pouze vytřeštěně podíval. Opravdu neměl rád, když se někdo dotknul jeho ega.

„Na tři? Existuje něco, co nevíš?" zvedla jsem obočí. Strange se na chvíli zarazil a dál se věnoval knihám. Ten chlap je opravdu podivín.

„Mohla by ses zkusit spojit s Razielem, abychom přesně věděli, co na něj použil? Kdybychom použili špatné kouzlo, mohlo by tě to zabít." Zavřel knížku a podíval se na mě.

„Počkat, cože?!" vytřeštila jsem oči.

„Chtěla jsi vysvobodit princeznu a zabít draka, tady to máš," řekl posměšně Tony.

„Použijeme k tomu tebe. Máš v sobě Razielovu krev. O další výlet do nebe nestojím," zavrtěl hlavou. Souhlasně jsem přikývla a posadila se na podlahu. Zavřela jsem oči a snažila se v mysli soustředit na Raziela. Už jen z pocitu, že budu muset znovu darovat svou krev se mi dělalo zle.

„Crystal, co potřebuješ?"

„Dneska jsi druhá osoba, co se na to ptá. No nic. Nepamatuješ si tu kletbu, co na tebe uvalil Michael? Název, nebo postup?" zvedla jsem obočí. Začínala jsem si myslet, že naprosto stejné věci dělám i ve skutečnosti. Možná i říkám ty věci ve skutečnosti.

„Vím název té kletby. Ravetio Coveali. Snad vám to alespoň trochu pomůže," odpověděl. Souhlasně jsem přikývla.

„Doufám v to taky. Protože ten, co nám s tím pomáhá je, jako hyperaktivní ratlík," pokrčila jsem rameny a spojení přerušila.

Když jsem otevřela oči, tak na mě Clint, Tony a Strange koukali.

„Hyperaktivní ratlík? Vážně?" zvednul obočí Strange. Jo, rozhodně to dělám i ve skutečnosti. To hodně vysvětluje.

„Ta kletba, kouzlo se jmenuje Ravetio Coveali," podívala jsem se na Strange a vstala z podlahy. Strange se na chvíli zamyslel a poté se začal rozhlížet kolem sebe. Rozhodně mu přezdívka hyperaktivní ratlík sedí.

„To by šlo přes tebe zlomit. Očividně máte dost silné spojení, mělo by to fungovat," přikývnul.

„Nebudeš kolem mě tančit, jako nějaký šaman a pozpěvovat, že ne?" zvedla jsem obočí. Strange se na mě podíval zcela vážným výrazem, a poté odešel.

„Jestli nám po tomhle pomůže, tak má můj respekt," dodal Clint.

„Co jsem zase řekla?" podívala jsem se na Clinta.

Strange byl pryč několik minut, potom se vrátil s neutrálním výrazem ve tváři. Možná už vychladnul. Nebo mě zabije. Jedno z toho. Dneska by asi nebyl první, kdo mě chce zabít.

„Pojďte, je to nachystaný," řekl a rozešel se pryč. Všichni tři jsme jej následovali. Došli jsme do místnosti, která byla, až příliš podobná té, ve které jsme byli. Jen tam bylo méně knih. Uprostřed byl nakreslený kruh a okolo něj nějaké znaky. Nadzvedla jsem obočí.

„Chystáš se mě obětovat bohům?" podívala jsem se na Strange. Ten nade mnou pouze protočil oči.

„Musíš si sednout doprostřed kruhu." Pořád ten jeho vražedný pohled. Musí mě fakt nesnášet. Vlastně se mu ani nedivím, už jen protože jsme začali válku s Michaelem. Vlastně já ji začala. Já mu otevřela bránu na Zemi tím, že jsem mu řekla Ano. Posadila jsem se doprostřed kruhu. Byla jsem trochu nervózní. Aby taky ne, když to vypadalo, jako rituál na obětování Bohům. Po chvíli Strange začal pomalu mávat rukami. Mezi jeho rukami se objevovala oranžová záře. Vzdávám to, nerozumím té jeho šílené magii. A myslím, že on té mé taky ne. Ale ty pohyby vypadaly zajímavě. Na konec se mu v pravé ruce vytvořil kruh, uvnitř kterého bylo několik symbolů, to samé v levé ruce, a celé to poslal na mě. Snad nemusím říkat, že jsem se k smrti vyděsila a zakřičela. Sice mě zasáhla opravdu silná vlna magie, sama jsem to cítila, ale necítila jsem žádnou bolest. Po chvíli jsem opatrně otevřela oči a podívala se na Strange, Tonyho a Clinta. Všichni tři koukali vykuleně kamsi do rohu. Podívala jsem se na stejné místo a pusu měla dokořán. Tohle se teda povedlo.

Hola amigos. Jak se vede?:)