Crystal: Haevenly War [3]

14-Doktor Frankenstein

Otevřela jsem oči. Stála jsem v naprosté prázdnotě, kolem mě nebylo nic jiného než pouhá temnota. Začínala jsem panikařit, protože jsem myslela, že tohle jeden z dalších Strangových hloupých úkolů.

„Nezkoušej používat své schopnosti, je to k ničemu." Ten hlas jsem znala, ale nedokázala jsem ho zařadit. Až do chvíle, než se zjevil přímo přede mnou. Přede mnou stál Michael.

„Jak jsi to..." větu jsem nechala viset ve vzduchu. A byla jsem opravdu ráda, že jsem nezavolala, jestli tu někdo je.

„Jsem archanděl, Crystal. Doslechl jsem se, že už máš svá křídla. Snad si opravdu nemyslíš, že ti to k něčemu bude."

„Kdyby ne, neobtěžoval by ses s touhle návštěvou."

„Nephilim jsou nejvyšší ohavností nebes, a to nezměníš. Nezměníš to, že jsi chodící ohavnost."

„Ty umíš holce zalichotit," protočila jsem oči.

„Než odejdu, rád bych ti řekl jednu věc. Neměla ses snažit získat ty křídla. Pamatuj na to, co ti řekl jeden tvůj kolega, andělské a lidské buňky bez sebe nedokážou existovat. Ty jsi ze sebe momentálně vypálila téměř všechny lidské. Vypálila si ze sebe téměř všechnu lidskost. Možná ses první Strange měla zeptat, co obnáší vaše vítězství."

Otevřela jsem oči a zrychleně dýchala. Podívala jsem se na hodiny, bylo půl deváté ráno. Prospali jsme celou noc. Koutkem oka jsem se podívala na Clinta, ještě spal. Rychle jsem vzala do rukou oblečení, převlékla se a šla do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby, opláchla obličej a učesala vlasy. Celou dobu se mi hrozně chvěly ruce. Nemohla jsem se zbavit toho, co mi Michael řekl. Nemohla jsem se zbavit toho, že mě momentálně mé schopnosti zabíjí. To už tu jednou bylo. Akorát tehdy jsem nebyla tak potřebná, jako teď. Vyšla jsem z koupelny, Clint stále spal. S oddychnutím jsem se přenesla do tower, a doufala, že Bruce bude vzhůru.

Probíhala jsem celým patrem. První jsem zkusila jeho laboratoř, tam nebyl. Zoufale jsem si povzdychla, a pak mi trkla jedna věc.

„Jarvisi, kde je Bruce?" zeptala jsem se Jarvise.

„Doktor Banner je ve svém pokoji. Mám ho informovat, že ho hledáte?"

„Mohl bys mu říct, ať nakluše do laboratoře? Že potřebuju jeho pomoc? A to hned?" začala jsem ze sebe chrlit jeden rozkaz za druhým. Jarvis mi neodpověděl, tak jsem zoufale vešla do laboratoře a posadila se na stůl. Bruce byl tak nějak jediný, kdo mi v tomhle vždy dokázal pomoc. Chvíli to trvalo, ale poté vběhl Bruce do laboratoře. Vypadal, že už je nějakou dobu vzhůru.

„Ahoj, promiň, že jsem tě tak přepadla, ale opravdu potřebuji tvoji pomoc," začala jsem.

„Ahoj, to je v pořádku. Co se děje? Jde o tvá křídla? Tony mi to řekl. Gratuluju."

„Jo, díky. A, ano. Jde," podívala jsem se na Bruce, který jen překvapeně zvedl obočí.

„V noci se mi zdál sen, nebo nezdál. Spíš mě v mysli navštívil Michael, a řekl, že jsem Strange neměla poslouchat, a měla zůstat bez nich. Že momentálně ze mě vypalují všechnu lidskost, a převládá ta andělská část," povzdychla jsem si.

„Myslím, že se tě Michael jen snažil vyděsit."

„V tom případě se mu to povedlo, ale pamatuješ si, co si mi tehdy řekl? Že díky těm experimentům k sobě přilnuly jak moje lidské, tak i moje andělské buňky, a jedny bez druhých teď nemůžou existovat. Pokud je to pravda..."

„Tak tě ty křídla opravdu zabíjí."

„Crystal, jestli si tohle opravdu chceš ověřit, budeme muset provést několik testů."

„Moje žíla je jen vaše, Doktore Frankensteine," pokrčila jsem rameny a natáhla k němu ruku.

„Velice vtipné." Sledovala jsem Bruce, jak mi bere krev. Dvacet tři let, a stejně nesnáším odběry krve, ale to nejspíše každý člověk. Když už měl skoro celou zkumavku, zavřela jsem oči. Nechtěla jsem vidět, jak ta hnusná potvora leze ze mě. Hnus. Naštěstí jsem ucítila jen štípnutí.

„Doufám, že pro mě budeš mít taky nějaký dobrý zprávy," podívala jsem se na něj.

„Odběr krve, jako vysvětlení k tomu stačit nebude."

„Že já za tebou chodila," odfrkla jsem si a posadila se na lůžko, nebo co to vlastně mělo být. Většinu věcí v tower nedokážu identifikovat, nejspíše protože Tonyho vybavení přesahuje i mou genialitu.

-19. 05. 2022-

„Genialitu? Máš IQ pětiletého dítěte."

„Hele, tady to pětileté dítě ví, jak se správně píše identifikace!"

„Pořád mi to budeš předhazovat. Bylo mi patnáct, byl jsem na mol a...proč se o tom s tebou bavím? Pokračuj, než tě zastřelím."

„Tady jsou povolené zbraně? Hustý. Kde nějakou najdu?"

„Zpátky k vyprávění, Argentová!"

-14. 05. 2022-

Seděla jsem a čekala na Bruce, až ozkouší snad všechno možné. Znervózňovalo mě snad všechno, co udělal. Převážně, když u toho držel nějaké nářadí. Jo, pořád nesnáším doktory. Hlavně, když umí vzteky zezelenat.

„Už to bylo všechno?" zvedla jsem obočí. Chtěla jsem tuhle hrůzu mít už za sebou.

„Ano, ale než budu mít výsledky, chvíli to potrvá."

„Dobře, tak já mizím. Zavolej mi, až něco zjistíš!" zakřičela jsem a vyběhla ven ze dveří. Jeden z mých nejhorších dnů.

Hola amigos. Jak je ve škole?:-)