Crystal: Haevenly War [3]

19-Teen Wolf urážet nebudeš!

Když Gabe otevřel dveře, viděla jsem to, čeho jsem se nejvíce obávala. Nebo ne...měla jsem z toho smíšený pocity. Jediné, co vím, že jsem měla pocit, jako by se mi zastavilo srdce, když jsem viděla Clinta s Nat, jak jsou u mého bratra a otce a snaží se je udržet při vědomí. Oba dva byli ranění, ale ne těmi otrávenými kopí, bylo to něco jiného. Gabe rychle přešel k nim, položil každému ruku na čelo a vyléčil je. Bála jsem se k nim přijít.

„Jak dlouho už takhle jsou?" podívala jsem se na Gaba.

„Těžko říct, muselo se to stát chvíli předtím, než jsme dorazili."

„Hlavně byli v tomhle stavu, když jsme je našli," dodal Clint. Oba byli sotva při vědomí, když jsme vešli, ale teď vypadali, že jim je líp. Venku už byla tma, nejspíše jsme celý den zabili tím, že jsme se hádali mezi sebou, a prali se s anděly.

„Můžete mi vysvětlit, co se děje?" zeptal se trochu vztekle táta. No, něco mu ani oni neseberou.

„Asi bude lepší, když půjdeme dolů," řekla tiše Nat. Všichni jsme se v tichosti rozešli dolů. Já s Clintem jsme šli radši mezi posledními, nechtěla jsem být s nimi nijak extra v kontaktu, protože očividně neměli nejmenší zájem se mnou mluvit. Když jsme procházeli kolem rodinných fotografií, Clint do mě drbnul. Podívala jsem se na ně. Nebyla jsem na žádné z nich, ale vůbec. Všechny fotky, na kterých jsem byla, nebyly tam. Anebo, když jsme byly na nějaké fotce všichni společně, zmizela jsem z ní.

„Co to sakra?" zvedla jsem obočí.

„Crystal, myslím, že tvůj táta a Dylan si tě nepamatují. Proto tu po tobě nic není, a proto si zmizela ze všech fotografií," dodal Clint. Oba jsme sešli do obýváku. Všichni ostatní už Dylanovi a tátovi vysvětlovali, co se stalo.

„Můžete na slovíčko?" zeptala jsem se Strange a Gaba. Ti dva přikývli. Oba jsem je odtáhla k fotografiím.

„Máte v tom prsty?" ukázala jsem na fotky. Oba zavrtěli hlavou, ale Strange na fotky koukal trochu vyděšeně.

„Jde to rychleji, než jsem si myslel. Pokud už se tě Michael snaží vymazat..." nestihl dokončit větu, protože jsem mu do ní skočila.

„Vymazat?!" zakřičela jsem.

„Michael se tě snaží vymazat ze vzpomínek všech lidí, které znáš, nebo si znala. A taky vymazat všechny důkazy o tvé existenci," povzdychl si.

„Vzal si inspiraci z teen wolf?" zvedla jsem obočí.

„Toho hrozného seriálu?" nadzvednul obočí Strange. V tu samou chvíli jsem mu dala facku, čímž jsem si vysloužila pozornost všech a smích Gaba.

„Tohle už o teen wolf nikdy neříkej," uraženě jsem si založila ruce na hrudi. Společně jsme se vrátili za ostatními do obýváku. Táta s Dylanem se snažili pochopit, co se vlastně děje.

„Snažíte se mi tu říct, že mou ženu zabil archanděl?" zvednul obočí táta. Takhle skeptického jsem ho ještě nezažila.

„Když posednul vaši dceru," dodal Tony.

„Já...nemám dceru," zavrtěl hlavou. Posadila jsem se do křesla a raději se vyhýbala očnímu kontaktu s tátou a Dylanem.

„Ale máš. Jmenuje se Crystal Argentová, perfektně střílí z luku. Je chytrá, vtipná, pěkně nevymáchaná huba, trochu agresivní, ráda v lese mlátí medvědy, má zrzavé vlasy, momentálně je z ní hotový anděl. A to myslím doslova. A taky je to jedna z nejstatečnějších osob, co znám. A neříkám to, protože sedí v místnosti a nejspíš by mě zabila, ale protože je to pravda. I přes všechny moje hloupé narážky, vtípky a stupidity, co jsem jí provedl, mě pořád bere, jako nejlepšího kamaráda. Pomáhá ostatním. Dokonce na takové úrovni, že chce sama sebe obětovat, aby zachránila nás ostatní, taková je," řekl Tony. Po celou dobu, co mluvil jsem se usmívala. Nikdy mi nic takového do očí neřekl. Maximálně si ze mě utahoval, ale tohle většinou bylo vzájemné. Setřela jsem si slzu, které mi stekla po tváři. V tu chvíli, jako by to na mě celé dolehlo. Až tehdy jsem si uvědomila, co všechno opouštím, koho všechno nechám za sebou, co všechno po sobě zanechám. A kolika lidem tím ublížím.

Tátův pohled směřoval ke mně. Rychle jsem se podívala jinam. Už jen, kvůli tomu, že jsem začala plakat, jako malá holka. Jako první to zaregistroval Clint, a přitáhnul si mě k sobě.

„Tohle už je na mě moc," odfrknul si Gabe a přešel k Dylanovi s tátou. Zase položil jejich ruce na čelo. Přetočila jsem pohled k nim. Pod rukami se mu objevila bílá záře. Chvíli to trvalo, ale poté od nich odstoupil, a já znovu spatřila ten stejný pohled, jakým se na mě táta podíval, když jsme se viděli naposledy. Hádám, že tohle, ani smrt nezmění.

„Crystal?" zeptal se Dylan. Souhlasně jsem přikývla. Po chvíli se Dylan rozběhnul ke mně a objal mě. Když neměli vzpomínky, asi mi to přišlo jednoduší. Dylan by si nepamatoval, že přišel o svou sestru, táta si nebude pamatovat, že přišel o dceru. Vlastně by bylo o dost jednoduší, kdyby přišli o vzpomínky všichni. Na tom, co Michael udělal něco je.

„Nedělej nic hloupého. Jestli se opravdu chystáš obětovat, rovnou na to zapomeň," řekl přísným hlasem.

„Jinak to nejde," pousmála jsem se.

-19. 05. 2022-

„Takže Gabe jim mohl ty vzpomínky celou dobu vrátit?"

„Jo, archandělé jsou opravdu mocní."

„To jsem si všiml."

-18. 05. 2022-

Tahle konverzace ještě chvíli pokračovala. Dokonce i s mým tátou. Přece jen za tu dobu vychladnul. Potom, co jsem mu vysvětlila, co všechno se stalo, a co všechno se teď děje. Ale všichni se na jednom shodli, nechtěli abych udělala, to, co jsem se chystala udělat. Někteří víc než jiní. Když už se den blížil ke konci, chytila jsem Gaba a odtáhla jej bokem.

„Až to udělám, chci abys všem vymazal vzpomínky na mě. Nechci, aby nade mnou kdokoliv truchlil, aby kdokoliv trpěl, kvůli mně, nic z toho. Chci, aby byli dál šťastní a žili své životy dál," řekla jsem sklesle. Jedna část mě si to přála, ta druhá ne. Nechtěla jsem, aby na mě zapomněli, ale taky jsem nechtěla, aby se zbytečně mou smrtí užírali.

„Mám lepší nápad," pousmál se Gabe.

„Jaký?" zvedla jsem obočí.

„To se dozvíš později." Za okny už byla tma. Bylo fajn po dlouhé době strávit den s rodinou, sice ne za moc příjemných okolností, ale stalo se. Všichni jsme se již odebrali k odchodu. Až na Strange, ten zmizel už před několika hodinami. Všichni už jsme byli u dveří a loučili se s mým tátou a Dylanem. Byla jsem ráda, že jsem je viděla, skoro se mi to nechtělo opouštět, ale musela jsem. Clint otevřel dveře a v tu chvíli to tam bylo. Modrá trhlina, která byla přes celé dveře a vtáhla jej.

„Clinte!" zakřičela jsem a rozběhla se hned za ním. Samozřejmě to nebyla obyčejná trhlina. Nakonec nás to kromě Dylana a mého táty vtáhlo všechny.

-19. 05. 2022-

„Co to sakra bylo?"

„Něco jako portál, trhlina...nevím."

„Kam vás to přeneslo?"

„To se dozvíš, když mě přestaneš přerušovat."

Hola amigos. Já ty vosy fakt nenávidím. Člověk se vzbudí a první, co vidí, tak je vosa na peřině. A jak začal váš den?:-)