Jako na houpačce

10. Část

Pohled Sid:
Ráno jsem se vzbudila pro mě v dost známém prostředí... Byl to můj pokoj, jenže u rodičů, abych vám vše vysvětlila.... Tohle včera bylo to překvapení od Poláka... Celou dobu spolupracoval s mojí rodinou, která když se to dozvěděla tak si mě odvezla a dnes odlétám do L.A. studovat.....
,,Sid okamžitě už pojď dolů jinak to nestihneme"
Křikla na mě babička...
,,J-jo už jdu"
Řekla jsem rychle jsem na sebe něco hodila vzala si kufr a cestovní tašku a odešla dolů kde už čekalo taxi, dali jsme tam věci a vyrazili směr letiště... Jinak kdyby jste si mysleli že se vším souhlasím, tak opravdu ne, jenže já jsem na tohle vše malý pán takže je to vše takové na nic a prostě nezbývá mi nic jiného než odjet... Moji rodiče vlastní sklářskou firmu kde chtějí mě jako dědice a zároveň někoho kdo rozšíří obchod až do Ameriky... Když jsme byly na letišti šla jsem na odbavení, pak jsem se s nimi loučila a nakonec vyrazila směr paluba letadla....
Pohled Adama:
Ráno jsem se probudil a myslel jsem si že vše je to jen zlý sen ale Anča tu opravdu nebyla pak mi přišla zpráva od Elišky...
,,Polák s námi chce mluvit za 10 minut v kantýně"
Vzal jsem si tedy na sebe čisté tričko a šel za nimi... Všichni už tam seděli a čekali až se uráčí přijít..
,,Tak děkuji že jste tu všichni jak jistě víte Anča tu už není... Proč? Lhala vám všem.."
Řekl a smál se
,,V čem?"
Zeptala se Eliška
,,Ona není žádná chudá holka, ona je dědičkou velké sklářské firmy, celým jménem je Sidonie Anna Novotná"
Řekl a založil ruce na prsou...
,,A ty si myslíš co?"
Ozvala se Anežka
,,Že by jste měli být třeba rádi že jsem vás ji zbavil"
Řekl
,,Tak hele myslím si že všem je jedno co nám tajila asi k tomu měla dobrý důvod, nikdo nejsme svatý a my všichni jsme ji měli rádi, radši bychom byly radši kdyby se někdo zbavil tebe"
Řekl jsem a radši jsem odešel... Trošku mě znejistil takže si se mnou jen hrála prostě jaká bohatá holka by chtěla, kluka co večeří konzervy a má radši zvířata než lidi... Ale já no to je asi jedno....
Pohled Sid:
Když jsem seděla už v druhém letadle přepadl mě celkem strach ze všeho, bojím se že už nikdy neuvidím Adama a ostatní... Proč se vše muselo tak zkazit... Když jsme přistáli počkala jsem  si zavazadla a pak šla na kolej byla kousek od letiště a tak jsem se prošla, když jsem tam došla byla tam jedna holka jmenovala se Sofie a byla taková tichá... Popravdě nevadilo mi to právě naopak byla jsem radši, ona mě pak provedla a nakonec jsem si dala večeři a šla pak rovnou spát...
Pohled Adama:
Celý den jsem pracoval jen jsem si šel dat oběd kde všichni na mě jen koukali...
,,Adame měl jsi pravdu... Hezky jsi to řekl"
Ozvala se Anežka
,,Řekl jsem jen pravdu"
Řekl jsem a odešel do zázemí pak za mnou přišel děda
,, Záleží ti na ní že?"
Zeptal se
,,No jo ale na tom teď nesejde"
Řekl jsem
,,Ale Adame.."
,,Ne dědo teď ne"
Skočil jsem mu do řeči a on radši odešel... Nechtěl jsem na něj být hrubý ale já se teď zase vůbec nehlídám... Celý den jsem přemýšlel co tak dělá a kde je... Nakonec jsem se rozhodl že domů půjdu dnes brzy, když jsem došel domů šel jsem si dát sprchu, nakrmil jsem hady, dal jsem si večeři a nakonec jsem usínal s myšlenkou na Sid...