23. Část

312 14 4
                                    

Pohled Sid:
Přesuneme se na poslední den prázdnin před odletem, dnes mají naši nějakou schůzku v zoo a já jsem se rozhodla že půjdu s nimi chci se naposledy projít po zoo a rozloučit se jinak moje rodina už ví že jsem těhotná a vzali to lépe než jsem čekala babička se těší a máma taky takže si dokážeme představit jak to dopadá když přijde téma mé těhotenství... Když jsem vstala šla jsem si dát snídani pak jsem se oblékla a kolem desáté jsme vyrazili do zoo... Když jsme dorazili před vchod trošku se mi stáhnul žaludek, když naši odešli za ředitelkou já jsem se šla projít potkala jsem Frantu jak naháněl nějaké holky jak jinak.... Byla jsem v pavilonu plazů když v tom jsem do někoho narazila prostě jsem koukala do mobilu...
,, Omlouvám se já...."
Když jsem se podívala na toho člověka vybavilo se mi vše
,,Promiň"
Řekl
,,Zítra odlétáš"
Dodal
,,Jo asi tak začnu nový život"
Řekla jsem
,,Aha tak hodně štěstí"
Řekl a obešel mě ano byl to Adam...
Pak jsem se stavila za holkama k žirafám..
,, Ahoj, tak se jdu rozloučit zítra odlétám"
Řekla jsem a oni mě šli jen obejmout
,,Tak na nás nezapomeň a hodně štěstí"
Řekla Eliška
,,Děkuju a nezapomenu"
Řekla jsem a pak jsme si ještě povídali dokud jsem nemusela už jít...

Pohled Adama:
Utekl nějaký ten čas a já za tu dobu hodně přemýšlel asi by nebylo až tak špatné mít nějakého špunta bylo by to asi mnohem lepší než tohle otravné ticho... Když jsem ráno vstal šel jsem se obléct a vyrazil jsem do práce byl tam děda jako každý den jsme si spolu dali snídani... Pak jsem pracoval a přemýšlel i kdybych chtěl to malé tak ona zítra odlétá podle všeho takže tomu nezabráním... Stále jsem přemýšlel ale nic mě nenapadlo... Pak jsem musel pro jednoho hada protože měl problém se svlékáním kůže... Po cestě jsem do někoho narazil byla to Sid... Chtěl jsem ji vše říct ale v tu chvíli strach byl silnější... Takže jsem se na nic nezmohl... Radši jsem odešel zpět pracovat. V poledne jsem vyrazil na oběd seděla tam Eliška a Anežka byly jako tělo bez duše... Bylo mi jich líto taky to u mě nebylo o nic lepší... Ale držel jsem se, když jsem se najedl šel jsem zpět do zázemí, po nějaké době za mnou přišla Eliška i s Anežkou....
,,Musíš tomu zabránit aby odletěla"
Řekla Eliška
,,Vždyť víš že to nepůjde"
Řekl jsem
,,Adame něco vymysli"
Řekla Anežka a odešli a já začal přemýšlet...

Pohled Sid:
Když jsme dojeli domů dali jsme si oběd a pak jsem si chvíli ještě balila poslední věci, nakonec jsem si sedla na zahradu a jen přemýšlela. Tohle je můj poslední den tady a pak budu úplně v cizím ale trošku se těším na tu změnu... Tedy je pravda že se taky bojím toho co mě čeká...
,,Nad čím přemýšlíš?"
Vyrušila mě z přemýšlení mamka
,,Nad tou změnou"
Řekla jsem
,, Bude to pro tebe i to malé lepší"
Řekla a pohladila mě po rameni
,,Máš pravdu"
Řekla jsem a ona jen přikývla a pak odešla... Já jsem stále přemýšlela ale asi ano, bude to lepší... Šla jsem se ještě projít, pak mi ještě psala Eliška
,,V kolik vůbec letíš?"
Zeptala se
,,v 8:30 a pak vše bude jen vzpomínka..."
Napsala jsem a pak jsem šla za rodinou... pak kolem šesté jsme si dali společnou večeři a nakonec jsem celý večer přemýšlela....

Pohled Adama:
Něco mě napadlo ale nevím v kolik letí... Rychle jsem šel za Eliškou...
,,Neříkala ti v kolik letí?"
Zeptal jsem se
,,Když tu byla nic neříkala ale napíšu jí"
Řekla a já přikývl po pár minutách ji odepsala s tím že letí v půl deváté, tak jsem se rozhodl že to vše uskutečním řekl jsem Elišce jaký je můj plán spíš jen okrajově a ona souhlasila...  Po práci jsem si došel do obchodního centra abych koupil vše co potřebuji... Vše jsem si doma přichystal, nakrmil jsem hady, pak jsem se najedl a celý večer přemýšlel jak to vše ještě udělám... Byl jsem nervózní z toho jak to vše dopadne ale to vše se ukáže zítra...

Jako na houpačceKde žijí příběhy. Začni objevovat