Jako na houpačce

17. Část

Pohled Sid:
Přesuneme se zase o nějaký ten čas dopředu přesněji na poslední dva týdny prázdnin... Prázdniny jsem si užila v zoo s Adamem i s ostatními, jenže za dva týdny zase budu muset odjet a Adam je z toho celkem přešlý, nedivím se kdybych nemusela nikam nejedu a zůstanu tu... Ale moje rodina mě vyhledala a vše ví... Řekli mi že poslední týden před odjezdem pojedu domů a tam se budu učit, nejsem z toho nadšená že tohle je poslední týden v zoo nic jiného se však dělat nedá protože s nimi nic nehne.... Teď je ráno a Adam přišel z venku chodí takhle běhat aby si pročistil hlavu...
,, Dobré ráno, tak poslední týden před námi"
Řekl s úsměvem který byl nucený
,, Dobré ráno doufám že to bude ten nejlepší týden"
Řekla jsem mu a on mě objal
,,No nejraději bych byl aby jsi tu zůstala ale ty víš"
Řekl a sklopil zrak
,,No právě..."
Odpověděla jsem mu a šla jsem se obléct pak se šel převléct i Adam a nakonec jsme ruku v ruce vyrazili do práce...

Pohled Adama:
Celé prázdniny utekli jako voda a Sid za dva týdny odlétá do L.A. a to nás čeká společný už jen poslední týden pak musí za rodinou. Kdybych mohl vše bych nějak zarazil ale bohužel na to nejsem ani trošku dobrej a nechci Sid nic kazit, minimálně budeme spolu v kontaktu, budeme si volat a třeba za ní i odletím na nějaký čas... Už ji ale nechci ztratit trvale... No a přesuneme se na ráno kdy jsem vstal a Sid ještě spala tak jsem se oblékl a šel běhat potřeboval jsem si pročistit hlavu... Když jsem se vrátil Sid byla už vzhůru tak jsem prohodili pár slov a ona pak se šla obléct a já šel hned po ní si dát sprchu, oblékl jsem se a vyrazili jsme ruku v ruce do práce... Když jsem došli do pavilonu, začali jsme pracovat Sid šla jako každý den k želvám které nakrmila a pak čistila skla u hadů... Chvilkama jsme si i povídali, snažil jsem se nemyslet na to že tohle je poslední týden... Ona pak odešla k žirafám a mě to došlo... Ona nesmí odletět ale jak to vymyslet, z přemýšlení mě vyrušil děda...
,,Ahoj Adame, co tak zamýšlený?"
Zeptal se
,,Ahoj dědo, nevíš jak někomu zabránit v tom aby odjel na druhou stranu světa?"
Zeptal jsem se ho
,, Plánuješ jak tu nechat Sid... No je to náročné ale jelikož její rodina je taková jaká je tak si myslím že nemáš sebemenší možnost k tomu... Nechci tě podceňovat, ale myslím si že tohle není řešení"
Odpověděl a já byl zase zpět na začátku... Přemýšlel jsem stále a pak mě něco napadlo... Nevím jestli to vyjde ale zkusit se má vše, pak jsme si s dědou ještě povídali a nakonec jsem šel pak na oběd kde byla i Sid...

Pohled Sid:
Když jsme byly v práci tak jsem šla k želvám a stále přemýšlela jak to udělat abych nemusel odletět nechce se mi, budu tam bez Adama a celkově bez všech nedokážu si to zase představit... Já Adama miluju ale moji rodině je vše jedno, takže budu muset prostě odletět a vše nějak zvládnout.  S Adamem jsme si povídali tak nějak o všem možném bylo vidět že on sám je nervózní z toho co bude... Já po nějaké době odešla k žirafám
,,Ahoj"
Pozdravila jsem Elišku
,,Ahoj, tak poslední týden viď?"
Zeptala se a já jen přikývla
,,Neboj, my tu na tebe budeme vždy čekat"
Řekla s úsměvem
,,Děkuju"
Řekla jsem a v tu chvíli jsem se rozbrečela... Nejdřív jsem nechápala co se to děje ještě před chvílí jsem se usmívala a najednou jsem se tu rozbrečela jako malá holka, Eliška mě objala a snažila se utišit, když se jí to povedlo šla jsem ji pomoct a pak jsme v poledne vyrazili na oběd... Po obědě jsme šli s Adamem zpět do pavilonu kde jsme jen mlčky pracovali... Adam pracoval na nějakých papírech a já šla čistit skla k rybám.... Když bylo kolem šesté někdo za mnou přišel a objal mě zezadu...
,,Můžeme jít už domů pokud to máš hotové"
Řekl Adam
,,Tak jo"
Řekla jsem, uklidila jsem veškeré věci a vyrazili jsme domů... Doma jsme si dali večeři chvíli jsme si povídali, pustili jsme si film u kterého jsem usnula...