Jako na houpačce

28. Část

Pohled Sid:
Probudila jsem se a byla jsem u Adama... Nebyl to jen sen i kdybych si to přála... On tam jen ležel naprosto bezvládně prostě jen ležel. Chtělo se mi brečet, pak ale přišel doktor že bych měla jít domů i když jsem nechtěla odešla jsem.... Když jsem přišla do zoo šla jsem za ředitelkou..
,,Dobrý den, jen Adam teď nebude nějakou dobu dostupný"
Řekla jsem po tom co jsem vstoupila a začala jsem brečet
,,Co se stalo Sid?"
Zeptal se pan Hruška který tam byl...
,,Adam včera byl obětí autonehody"
Řekla jsem a brečela jsem ještě víc pan Hruška šel za mnou a objal mě
,,Můžete jít za ním jestli budete chtít"
Řekla jsem a on jen přikývl
,,Vy by jste ale měla jít domů a odpočinout si určitě jste toho moc nenaspala a miminku by to jistě prospělo"
Řekl a já přikývla... Dořešili jsme to tedy s ředitelkou a pan Hruška mě pak doprovodil domů chtěl si být jistý že budu v pohodě... Já jsem si doma dala sprchu a šla jsem si lehnout...

Pohled Adama:
Nic jsem necítil chtěl jsem s probudit.... Slyšel jsem Sid jak něco říká ale nešlo to i když jsem se snažil sebe víc neměl jsem tolik sil na to jí dát najevo že tu jsem s ní a že by měla být v klidu už kvůli tomu malému..... Kéž by šel vrátit čas a že jsem nešel se Sid do toho centra... Bylo by vše úplně jinak.... Ale já se jen tak nevzdám zvládl jsem spoustu věcí a kvůli Sid a tomu malému budu bojovat za každou cenu.... Později jsem v podvědomí slyšel hodně z dálky hlas dědy..

Pohled Sid:
Probudila mě něčí přítomnost v místnosti, byl to pan Hruška...
,,Promiňte nechtěl jsem vás vzbudit jen... Myslel jsem si že by jste šla asi se mnou"
Řekl a já přikývla
,,Jen se obléknu"
Řekla jsem a on odešel do kuchyně.... Když jsem se převlékla mohli jsme vyrazit... Když jsem přišli za Adamem byl u něj doktor...
,,Zítra by jsme ho mohli vzbudit... Decentně se zlepšil jeho stav"
Řekl a já jsem byla o něco klidnější...
,,Děkujeme pane doktore"
Řekla jsem a on přikývl a pak odešel... A my jsme si sedli k Adamovi..
,,Adame my víme že to zvládneš a že jsi bojovník... Přeci budeš táta toho malého zázraku"
Začal mluvit pan Hruška...
Já chytla Adama za ruku a pevně ji držela
,,On tu na tebe čeká"
Řekla jsem a začali mi pomalu zase hrnout slzy do očí
,,Nebojte bude v pohodě"
Řekl pan Hruška a já se snažila uklidnit.... Pak později už jsme museli jít a já nabídla panu Hruškovi že klidně může přespat u nás on souhlasil že prý dá na mě pozor kdyby se náhodou něco stalo... Když jsme tedy přišli domů udělala jsem něco k večeři a když jsme dojedli šla jsem se osprchovat a pak spát....