Jako na houpačce

11. část

Pohled Sid:
Ráno jsem s probudila, volala mi babička ale já ji to nezvedla a šla jsem se obléct, jsem na ní naštvaná, za to vše  co udělala a nejvíc já toho sraba Poláka... Když jsem se oblékla šla jsem se ještě projít a pak rovnou do školy... Šla jsem do ředitelny...
,, Vstupte"
Ozvalo se po tom co jsem zaklepal, když jsem vešla dovnitř za velkým stolem seděl ředitel...
,,Dobrý den já jsem Sidonie Anna Novotná... Měla jsem už před půl rokem nastoupit"
Řekla jsem, a on mě pobídl k tomu abych se posadila
,, Dobrý den, slečno Novotná... No pravděpodobně jste si udělala naprosto zbytečnou cestu... Nastoupit můžete až na začátku školního roku tento semestr už probíhá a jelikož vy jste ten první zameškala tak by nebylo vhodné vás do toho nějak nutit, samozřejmě na koleji zůstat můžete"
Když tohle dořekl tak se zvedl a podal mi ruku, já se také postavila a ruku přijmula...
,, Děkuju nashledanou"
Řekla jsem a vyrazila směrem na kolej...
Pohled Adama:
Ráno jsem vstal a myslel na Sid, proč mi ta holka tak vlezla do hlavy... Ach jo no jako každé ráno jsem si šel zaběhat a pak do práce... Kde jsem viděl smutné pohledy mých kolegů... Já jsem se snažil nedat nic najevo i když mi řvalo srdce to ticho a to že tu nikdo neskáče, neběhá a neroznáší tu pozitivní energii, je to tu jako před tím než nastoupila... Je to tu smutné, když jsem dělal jakoukoliv práci, myslel jsem na ní y bylo mi vážně mizerně, kolem jedenácté přišla Anežka zkontrolovat jednoho chameleona přišel mi takový dost slabý...
,,Adame to nic není říká že je smutný"
Řekla
,,Z čeho?"
Zeptal jsem se
,, Chybí mu tak jako tobě, zamiloval si jí"
Odpověděla a odešla, nechápal jsem ani slovo co právě řekla... Neřešil jsem to moc a pak kolem poledne jsem vyrazil na oběd kde byly ostatní...
,,Adame pojď sem"
Řekla Eliška a já tedy šel..
,,Kdy se tak vrátí?"
Začala Helena
,, Chybí nám tu"
Řekla Eliška
,,Snad brzy"
Řekl jsem..
,,Hele blbeček se tu natřásá a ten jeho blbej úsměv"
Řekla Anežka
,,Nemáte co na práci že tu sedíte jak hromádky neštěstí, nepomůže vám to protože se nevrátí"
Do mě vjelo vztek, zvedl jsem se ze židle a jednu mu praštil... Pak jsem odešel radši pracovat...
Pohled Sid:
Jelikož jsem neměla moc co dělat tak jsem se rozhodla že půjdu do nějakého obchodu, nakonec jsem si sedla v parku na lavičku a dala hlavu do dlaní, chtělo se mi brečet...
,, Pláč pomůže jen na chvíli ale lásku můžeš zachránit jen tím že za ní půjdeš"
Řekl něčí hlas když jsem se ohlédla vedle mě seděla starší paní
,, J-jak víte...?"
,,Děvče je to na tobě vidět"
Odpověděla
,,Jenže je to složité?"
Řekla jsem
,,Ano láska složitá je ale jen pokud se jí bráníš a nedokážeš své srdce otevřít"
Řekla
,,Ale on je v Evropě a já tady"
Řekla jsem
,,A na co čekáš"
Řekla, já si v tu chvíli vše uvědomila a rychle jsem šla na kolej...
Pohled Adama:
Celý den jsem na ní myslel domů jsem šel až pozdě večer kdy jsem se ještě stavil v baru a dal si panáka, pak ještě jednoho a vlastně nevím kolik jich bylo ale nějak jsem došel domů, dal jsem si sprchu myslel jsem že díky alkoholu na ní zapomenu ale právě naopak jsem na ní myslel ještě víc