Jako na houpačce

21. Část

Pohled Sid:
Je ráno a zase běžím do koupelny, kdy tohle skončí... Doufám že brzy, když jsem vyšla z koupelny Adam ještě spal já se oblékla a šla připravit snídani.... Pořád přemýšlím jak mu to říct nebo jestli vůbec mu to mám říkat, bojím se jeho reakce....
,, Sid vnímáš mě?"
Přerušil mě z přemýšlení přicházející Adama...
,,C-cože promiň byla jsem zamýšlená"
Řekla jsem
,,To vidím, ptal jsem se jestli mám jít s tebou k tomu doktorovi?"
Zeptal se
,,Nemusíš zvládnu to běž do práce já tam za tebou pak přijdu"
Řekla jsem mu a on přikývl... Když jsme měli po snídani Adam se šel obléct a odešel do práce já si jen vzala věci a vyrazila jsem také.... Seděla jsem v čekárně a stále přemýšlela byla jsem nervózní z toho co mi ten doktor řekne i když tak nějak jsem to čekala...
,,Slečna Novotná"
Zavolala mě sestra a já vstoupila do ordinace, doktor seděl u stolu a něco psal do počítače...
,, Dobrý den slečno Novotná, co vás trápí?"
Zeptal se a odvrátil pohled od monitoru
,, Dobrý den, myslím si že jsem těhotná, těhotenský test vyšel pozitivně a mám ranní nevolnosti... A také opožděnou menstruaci o 2 týdny"
Řekla jsem
,,Tak uděláme ultrazvuk a vše se dozvíme"
Řekl sestra mě dovedla k lůžku kde jsem si lehla a doktor mi dal na břicho gel a začal dělat ultrazvuk...
,, Gratuluji maminko... Jste ve třetím týdnu"
Řekl a v tu chvíli se mi na chvíli zastavil čas... Nevím jak mu to říct za necelé dva týdny odlétám do L.A. moji rodinu klepne a Adam nevím jak to vezme... Když jsem se zvedla, doktor mi dal průkazku a fotku z ultrazvuku pak už jsem vyrazila směrem k zoo za Adamem...

Pohled Adama:
Ráno se opakovalo vše znovu Sid zvracela, dnes už naštěstí do sebe dostala snídani celou bez toho aniž by musela na záchod... Pak šla k doktorovi doufám že ji nějak pomůžou a bude ji lépe, vidím na ní že ji to unavuje stále každý den... Pak jsem odešel do práce a tam na mě čekal děda...
,,Ahoj Adame"
Pozdravil mě
,,Ahoj, co potřebuješ?"
Zeptal jsem se ho
,,Co by jen jsem se přišel zeptat jak je Sid, včera tu prý už byla"
Řekl
,,Noo stále nic moc ale šla dnes k lékaři"
Řekl jsem mu a on tedy přikývl, ještě chvíli jsme si povídali dokud nepřišla Sid vypadala trošku smutně...
,,Tak co jak to dopadlo?"
Zeptal jsem se
,,A-ale jo jen je to nějaká viróza vše bude v pohodě"
Řekla
,,Dobře, to jsem rád"
Řekl jsem a šel jsem pracovat ona odešla k žirafám...

Pohled Sid:
Jelikož se Adam ptal řekla jsem mu že je to viróza nemůžu to na něj vybalit hned takhle to by nedopadlo dobře... Když Adam šel zase pracovat já jsem šla k žirafám...
,,Ahoj"
Pozdravila jsem obě holky byla tam i Anežka
,,Tak co?"
Zeptala se Eliška, já jsem vyndala z kabelky ultrazvuk a dala jí ho do ruky
,, Gratuluji"
Řekla Eliška
,, Děkuju, ale zatím to Adamovi neřeknu"
Řekla jsem jí
,,Víš že by jsi ale měla zanedlouho odlétáš pryč zase"
Řekla Eliška
,,A necháš si to?"
Zeptala se Anežka
,,Jasně že jo... Nedám to pryč i kdyby Adam to dítě nechtěl... Budu na něj holt sama"
Řekla jsem... Pak jsme si ještě povídali a nakonec kolem poledne vyrazili na oběd... Adam tam seděl s Frantou a Josefem a něco tam řešili my jsme si tedy sedli k jinému stolu aby jsme je nerušili... Povídali jsme se a na chvíli jsem zapomněla i na to že mám takový problém... Pak jsem ale šla s Adamem do pavilonu a já se bála že se nějak prořeknu...

Pohled Adama:
Pracoval jsem až do doby než byl oběd pak jsem šel do kantýny jelikož si ke mě sedl Josef a Frantou tak jsme řešili něco ohledně zvířat... Pak jsem zahlédl jak jde Sid s Eliškou a Anežkou... povídali si a já po jaké době zase viděl malý úsměv na tváři Sid byl jsem rád opravdu poslední dobou se moc nesmála... po obědě jsem počkal na Sid a vyrazili jsme do pavilonu...
,,Snad ti bude už lépe"
Řekl jsem jí
,,Jo taky doufám už by to mohlo přestat už mě to unavuje každé ráno"
Řekla a já jsem jen souhlasil, je na ní vidět že ji není dobře... Ještě jsem pracoval pak mi pomohla s utíráním skla u ryb... Nakonec jsme kolem šesté vyrazili domů... Jako každý jiný den jsme si dali večeři a nakonec jsme si pustili film u kterého jsme usnuli...