Hope's story

Letter

Odtáhla jsem se od mamky se stálím úsměvem.

,,Uspořádáme vynikající oslavu! Pro tebe k narozeninám a pozvi si koho chceš!" řekla nadšeně mamka a přemístila se do kuchyně. K vůli té oslavě jsem chtěla něco namítnout, ale kdyby jste ji znali osobně, pochopili by jste, že je skoro nemožné vyhnout se oslavě. Nebude obsahovat ani alkohol, tak co z toho zbyde? Nafukovací balónky, žonglovacý klaun a jednorožci? Proti jednorožcům nic nemám, právě naopak. Někteří lidé jsou v této stránce docela primitivní až to bolí. Vzala jsem si tašku do školy a odebrala jsem se do svého pokoje, kde jsem následně odhodila tašku neznámo kam. Tradičně. Otevřela jsem sříň, kde jsem si vybrala tričko s krátkým rukávem a šortky. Oblékla jsem se a na tričko jsem poté dala také mikynu s kapucí. Sedla jsem si ke stolu a vyndala jsem si domácí úkoly.

.................

,,Konečně!" zajásala jsem a radostně jsem zaklapla sešit. Připravila jsem si věci na pondělí, poněvadž je pátek... obvykle nechávám věci na poslední chvíli, ale dnes jsem to neudělala. Podívala jsem se z okna. Matka zrovna zalévala zahradu. Mě ale do nosu uhodila úžasná vůně anglického čaje. S úšklebkem na tváři jsem šeptem vyslovila kouzlo a náhle se v mém pokoji objevil hrneček s mým čajem. Pro sebe jsem se usmála. Čaj byl sice horký, čerstvě uvařený, ale to mě neodradilo a chystala jsem se usrkávat tu dobrotu. Zajímavé bylo, že jsem k tomuto čaji necítila odpor, jakožto k lidskému jídlu a pití. A nebo je to i tím, že má vlkodlačí část má k jistému jídlu normální vztah, jakožto člověk. Z nenadání, ale do mého pokoje přiletěl můj bratr Teodor a křičel něco v tom smyslu: ,,Dopis pro Hope!"

,,,Jé Hope, mám pro tebe dopis!" vykřikl nadšeně, jakmile mne uviděl za stolem.

,,,Jo všimla jsem si. A mimochodem proč jsi tak nadšený?" zeptala jsem se ho podezíravě.

,,Jsem prostě jen happy!" pokrčil rameny a běžel neznámým směrem pryč. Pokroutila jsem nad ním hlavou, a ano to je mé oblíbené gesto, co dělám, když jako v tomto případě, nerozumím situaci. Elegantní pokroucení hlavou. Z předvádění mého oblíbeného gesta mne, ale nepříjemně vyrušilo zaječení. Odložila jsem hrnek s čajem a šla jsem se podívat na místo odezvy. V kuchyni klečel Teodor politý čajem, ještě nad tekutinou stoupal dým a tudíž i po jeho těle. Obličej měl celý politý a na kůži se dali zpozorovat masivně krvavé rány až do velké hloubky. Bez čekání jsem přiběhla k bratrovi, svírající ho se v bolestivých křečích a nepravidelnými nádechy křičel též bolestí. Využila jsem svoji upírskou možnost a kousla jsem se do zápěstí, kde se objevil potůček krve. Krev, jsem přiložila k vystrašeným, bratrovým ústům a ten ji začal polykat. Když se mu rány zahojily pohlédl na mne s vystrašeným a nechápavým výrazem.

,,C-c-co to...? J-j-jak...? Jak si to udělala?!" koktal nesmyslně a já si jen povzdychla. Též oblíbené gesto. Přitáhla jsem si ho k sobě za promočené tričko a zhluboka jsem se mu podívala do očí.

,,Zapomeneš na to, co jsi udělal a co jsem udělala já, ano? Poté vstaneš, půjdeš do svého pokoje a převlékneš se do čistého oblečení. Půjdeš dolů a vytřeš podlahu a politou kuchyňskou linku. Následně přijdeš s nabídkou výpomoci za mamkou a pokud odmítne půjdeš dělat vlastní záliby, dobře?" ovládla jsem ho a on jen "ovládnutě" přikývl. Na nic nečekal a splnil postup, který jsem mu zadala. Ani já jsem nezůstala v kuchyni a šla jsem si přečíst dopis. Nemusela jsem dlouho hádat od koho dopis pochází. Tento rukopis má jen jeden člověk, kterého znám a to strýček Elijah.

Drahá Hope,

Již dlouhou dobu jsme se Ti neozvali a věř, že jsme měli důvody. K vůli tvému bezpečí. Dnes je významný den a to, že je Ti sedmnáct let, jen o krok blíže k zastavení stárnutí. Potřebuješ vědět, co všechno to obnáší, ale od nás vzhledem k situaci ne. Rebekah měla velice známostí a musela Ti určitě zanechat dopis. Připravovala se totiž na tvůj vzrůst předem, kdyby se stala tato nehoda. A udělala dobře. Stačí jen najít jen najít tento dopis a přečíst si ho. Podle informací v dopise, by jsi měla najít další upíry, kteří Ti pomůžou nabrat sil do osmnáctého roku. Udělali bychom to sami, ale Rebecah si výslovně přála ujmout se toho a mi jí to nechceme pokazit. Já s Tvým zbytkem rodiny pevně věříme, že se Ti to povede a budeš aspoň do doby, než se vše vyřeší žít, co nejnormálnější život. Moc nám na Tobě záleží Hope, a doufáme, že i přes všechny negativní momenty ve Tvém životě, si seš toho vědoma. Pevně věříme, že seš se svoji "rodinou" šťastná. Nesmírně nám chybíš, Hope.

Tvůj strýček Elijah, tatínek, maminka, Davina, Marcel a Camilla