Hope's story

Deathtrap part 1/2

Pohled Fredericka:

Jsme na místě. Cesta nebyla výrazně dlouhá, ale pro nás byla ještě kratší. Každým kilometrem, metrem, centimetrem jsme byli blíže k smrti. A když ne úplně k ní, tak určitě k naprosté bolesti. Bože, jsem tak naštvaný, a především vystrašený. Mám fakt o ně strach. Navzdory tomu co se poslední měsíce děje, jsem si ujasnil jednoduchou věc: Nebyl jsem dobrý "člověk". Opravdu ne. Snažil jsem se svoji vinu pokaždé svést na jiné. Ztratil jsem otce, matku, bratra....Všechny. Nebyl jsem dobrý syn, bratr, přítel, kluk, osoba...Ať se stane cokoliv, nedovolím si cokoliv z toho prominout. To ne.

„Frede?" promluvil Damon, sedící za volantem.

„Co je Damone?"

„Jsme tady. Klaus psal, že za hodinu bude u nás. Snaží se vyklidit okolí kostela a hřbitova. Dostal od čarodějnic zprávu, že tam se bude celý boj odehrávat. Je to jistota." řekl mi celkem sklesle Damon.

„Fajn. Jestli to bude tam, měli by jsme tam být dříve. Pojdeme teď" rozkázal jsem rozhodnutě.

„To prý není dobrý nápad."

„To řekl kdo?"

„Klaus. A já s ním souhlasím. Je sice skvělé, že jako náš kapitán rozhoduješ, ale teď je dobrý se držet fakt jistě plánu." navrhl Damon a vypnul motor.

„Já vím, jen nechci riskovat!"

„Riskoval bys tím, že bys tam přijel dřív, Frede. Držme se plánu. Pro mě to taky není zrovna lehký, rád překvapuju, ale tohle je fakt důležitý. Když to zvládnem, zaplatím nám panáky..Kolik budeš chtít. A ne u Matta, v ňákým seriózním baru, ve Vegas. Dohodnuto?" pousmál se Damon a nastavil ruku.

„Ne. Chci ještě jednu nejlepší pařbu v tom nejlepším hotelu ve Vegas." a pak jsem to přijal. Už jsem nevěděl co dál. A měli jsme hodně času na poslední blbosti.

.......................

Ozval se mobil. 

„Klaus. Jedeme." řekl zatajeně Damon.

„Buď v klidu kámo. Zní to divně, ale já vím, že to zvládneme, dobře?" povzbudil jsem ho. Snad.

„ Vím, že teď zrovna Hope nemusíš, a tak, a není to jen k vůli ní. Ale je to uvnitř furt ztracené štěňátko. Aspoň jí tak stále vidím já. A myslím, že ty taky." řekl v rychlosti Damon.

„Proč mi to říkáš Damone?"

„Měl bys to vědět."

„A ještě jiný důvod?" povzdychl jsem si.

„Protože ať už to tak nevypadá, je z nás všech nejmíň zkažená. Fakt. Nesmí jí to stejný pohltit. To rádoby ztracené štěně v ní musíš akorát vidět častějc. Navzdory tomu jak se prezentuje, ona se ještě hledá. No nic. Jedeme." dokončil to krátce Damon a rychle se rozjel ke kostelu. Za námi jelo druhé auto, kde už seděl Klaus. Za nimi bylo ještě třetí, které se teď přidalo a tam seděla Hayley, Elijah a tři vlkodlaci, kteří měli dát na místě povel ostatním. Dorazí prý ještě jedna místní čarodějka.

„Jsme tu..." vydechl Stefan. Nebe bylo temné, a dolů na zem spadaly miniaturní kapky deště. Temné mraky pohltily oblohu, zvedl se silný vítr a bylo slyšet spoustu hlasů a křiků. 

„Hele než tam vejdeme. Něco vám řeknu." informoval nás ihned po vystoupení Klaus.

„A jé, je tu Klausovo moudro." zašklebil se Damon.