Hope's story

It's my coat

Otevřela jsem automaticky oči. Doufala jsem, tak moc jsem doufala že to byl jen se, noční můra... Pro přesvědčení jsem se zvedla z postele a šla dolů. Bylo zamračené ráno. Pršelo, vítr třásl se slabými stromy a kdysi modrá obloha se barvila do temně šedé. U jídelního stolu, kde všichni vždy sedali bylo dnes vcelku prázdno. Jen Elena seděla pila si čaj, a hověla si v Damonovím obětí. Jeremy seděl a na notebooku něco naléhavě řešil.

,,Dobré ráno." pozdravila jsem je ospale.

,,Ahoj Julie!" usmál se Jeremy. Zanechal na okamžik práce, aby se snad podíval jestli se na mě přes noc něco nezměnilo, pak se usmál a pokračoval v kvapném stlačování klávesnice. 

,,Zas tak dobré není. V noci byla obrovská bouřka až spadl strom a kousek zadní části domu je na velké opravení. Ale v celku je to i prospěšné. Byla tam Lili a Enzo. Jak roztomilé překvapení..." zašklebil se Damon a pokračoval ve čtení novin.

,,Kde jsou všichni?" zeptala jsem se jich naléhavě.

,,Julie..." začala pomalu Elena.

,,Ne, řekni že neodjeli!" zadržela jsem ji, ale ona se jen v klidu pousmála a rukama naznačila, abych se zklidnila.

,,Neboj se, neodjeli. Jsou ve Grillu a přemýšlí o tom plánu do New Orleans." vysvětlila mi.

,,A proč jsi tady tedy ty, Damone?" zeptala jsem se poklidného Damona začteného do jednoho článku.

,,Nemám chuť plánovat to. Ať si to hrdina naplánuje sám." odfrkl si drze a zmuchlal v rychlosti noviny.

,,Co se děje?" obávala jsem se odpovědi. 

,,Slyšeli jsme co se včera stalo, Julie. A je nám to docela líto. Ale přiznej, že za to můžeš i trochu ty..." říkala Elena do doby dokud ji Jeremy a Damon nepřerušili.

,,Nemůže!" vykřikli oba naráz. Podívali se na sebe a trochu se uklidnili.

,,Nemůže za to Eleno." vysvětlil překvapené Eleně Damon. ,,Frederick, ten hajzl je vinen. Nejdříve ji provokuje nevhodným způsobem a pak se ještě diví!" stěžoval si Damon a Jeremy horlivě přikyvoval.

,,Hope-chci říct Julie, za to vůbec nemůže! To jen jeho pokrytectví a sobeckost co ji projevil!" protestoval Jeremy.

,,Můžete se prosím uklidnit? Co to do vás vjelo?" divila se překvapená Elena.

,,Tramvaj" reagoval Damon s neskrytým sarkasmem. 

,,Damone nech toho! Julie, to ani ty nic nenamítneš?" otočila se s jejím stálým výrazem na mě.

,,Uhm...No...já..." opravdu jsem nevěděla co říct. Elena měla pravdu. Akorát Damon a Jeremy to překrucovali v můj prospěch.

,,No to jsem si mohla myslet. Víš nemusíš se najednou tvářit, jako zlomený andílek, protože k tomu máš ještě hodně daleko, Julie. Každý se tady s tím vyrovnává po svým, ale tak aby to nezasahovalo do ostatních životů. Ale ty...ty prostě musíš být vyjímečná a opatrovaná. A to se prostě v tomhle domě neakceptuje." bouchla do stolu Elena div že Damon nespadl ze židle.

,,Aha, takže od kdy ty jsi tady velitelkou? Co?" zeptala jsem se jí podezíravě.

,,Já nejsem velitelka, ale tento dům je přepsán na mě. A to není jen o papírech, ale mohu si tu dělat cokoliv a organizovat to tady podle mého gusta, víš? A tvoje předešlé ani přítomné drzé chování mi nevyhovuje, a zdá se že ani nikomu jinému." vysvětlila mi, tónem její nadřazenosti.

,,Mě Julie vyhovuje taková, jaká je." vmísil se do rozhovoru Jeremy a pousmál se na mě. Elenina reakce byla ironické zasmání: ,,Ty tak máš co mluvit Jeremy! Bratříčku, a co tvoje Bonnie? Koukej se někam jinam, protože tadyhle Julie si nezaslouží ani tvůj nicotní pohled, natož chabé zastání!" vyjela stroze Elena po Jeremym.