Hope's story

Idea

Byla neděle, krásný sluneční den a já slyšela venku dětské ječivé hlásky. Otevřela jsem oči a sedla jsem si na postel, která se okamžitě rozvlnila. Bylo sedm hodin ráno a zdá se, že celá má rodinka stále spí. Jen malé děti sousedů se rozhodly užít si krásného dne brzy, a já jim v tom nebránila. Sešla jsem dolů do kuchyně, kde jsem na kousek papíru napsala mamce vzkaz:

Dobré ráno mami!

Jestli mne ráno neuvidíš, neměj obavy. Mám totiž v plánu užít si jako malé děti slunečného dne, třeba v parku a podobně. Kolem páté odpoledne budu doma, neměj starosti. Ještě jsem chtěla odložit oslavu na zítra, opravdu teď nemám náladu něco připravovat. Ahoj!

Hope.

Lísteček jsem položila na bar a z ledničky jsem vytáhla jogurt. Snědla jsem půl, ale ke konci jsem se nad tímto jídlem znechutila. Pořád zde totiž byla upíří část, která toužila po snídani neobsahující potraviny pro smrtelníky.

................

Byla jsem oblečená, měla jsem hotovou hygienu a můj plán mohl začít...

Šla jsem po ulici a na rameně se mi houpala malá taška. Zastavila jsem u kavárny a zaměřila jsem svoji snídani. Asi dvacetiletá holka vycházela z ochodu, v ruce držejíc kelímek od kávy. Chystala se přejít silnici a já ji následovala. Nemohla ve mě vidět nebezpečí, protože, co bych ji vlastně já mohla udělat...

Dnes jsem neměla náladu protahovat snídani a tak jsem ji klasickým způsobem zatáhla do temné uličky, kde se snad nikdy neztratil paprsek slunce a ovládla jsem ji mysl. Napila jsem se z ní, ovládla a pak jsem ji nechala jít. Z kabelky jsem vytáhla kapesníček a utřela jsem si krvavou pusu.

A myslím, že je teď čas, abych vám řekla o mém plánu. Jdu do mého starého domu, kde následně najdu dopis od Beccy a poté se vypravím na určené místo.

...................

Autobusem jsem dojela k našemu starému domu. Nezměnil se. Z venku jen trošku vybledla fasáda, ale na mě působil stále krásně a dojemně. V kabelce jsem si ještě uschovala staré klíčky od domu a tak jsem jimi jemně pootočila v zámku, načež se dveře vrzavým tónem otevřely. Čekal mne pohled na vyprázdněnou chodbu, kde byly jen staré krabice, prach a obecný nepořádek. Prohledala jsem celý dům a zaznamenala jsem něčí přítomnost a v tom momentě mě někdo přimáčkl na zeď a poté mi dal možnost prohlédnout si jeho ostré špičáky a bohužel i další nechutnosti v jeho puse. Vykroutila jsem se mu ze sevření a tázavě jsem povytáhla obočí. Byl to muž, kolem třiceti let. Měl hnědé vlasy, a ofina mu spadala do čela. Hnědé oči si mě neklidně prohlížely a já jen očekávala další útok. V tom, ale vytáhl dýku a se vší námahou se mi ji snažil zabodnout do srdce.

,,Terras marines cullene exviras..." zašeptala jsem kouzlo, čímž jsem ho donutila řvát bolestí. Zhroutil se k zemi a já se jen usmála výtězným úsměvem.

,,Tak fajn borče. Kdo si, proč si zde a kdo tě poslal." řekla jsem téměř znuděně.

,,Přestaň, nech toho!" řval bolestí a držel se za hlavu. Povolila jsem moc kouzla, aby se zmohl na jiná slova než nadávky a povedlo se.

,,Jsem Carl! Carl Jakcman!" zavrávoral.

,,Dál..." čekala jsem a chodila jsem pohodlně vedle něho.

,,Jestli chceš vědět víc, tak to zmírni!" zachichotal se. A to mi jako teď měl dát náznak toho, že nemám jinou možnost?! Achjo... Zesilnila jsem nátlak, pouhým prostým gestem. Mávnutí rukou.

,,Jsem tu, protože tě musím zabít!" vykřikl zoufale a tak jsem o trošku povolila.

,,No ne!" řekla jsem zděšeně. Pochopitelně ironicky.

,,Jsem tu na rozkaz Ester Mikaelson!" zakřičel jeho poslední větu, protože má reakce byla okamžitá. Vzala jsem mu kůl a zabodla jsem mu ho do srdce. Viděla jsem naposledy jeho zraněný výraz ve tváři a naštvaně jsem kopla do jedné krabice. Prohledala jsem mu kapsy a objevila jsem to! Dopis!

Achoj lidi! Chci Vám jako vždy moc a moc poděkovat za komentáře, votesy a i "pouhé" přečtení! Moc mne to těší a podporuje mne to v každé tvorbě nového dílu. Byla jsem opravdu nadšená, když jsem četla komentáře a pro mne jsou prostě tyhle ohlasy úžasné! Doufám, že se díl líbil a další kapitolu bych asi přidala až v pondělí, poněvadž mám docela hektický výkend...

Snad to nevadí a vydržíte! I love you!!! :3

-A