Hope's story

Einstein

Otevřela jsem oči. Trošku jsem se lekla, jelikož jsem si nemohla vybavit včerejší večer... Šla jsem do Grillu, a... No, a pak mám okno. Sedla jsem si a zjistila jsem ne, až tak důležitý fakt. Že jsem spala v Grillu. Vedle mě ležel Matt a za ním Alarick. Oba dva vypadali...No...Jako malá roztomilá štěňátka, i když to jsou někdy pěkní bručouni. Šla jsem pomalu k baru, jelikož jsem si netroufala zrychlit. Motala se mi neskutečně hlava, a k tomu jsem měla problém s udržením rovnováhy. Neohlížela jsem se, ale na mé potíže a klopýtala jsem dál k baru. Za barem jsem objevila jen samý alkohol, na jehož pohled se mi zvedal žaludek. Až jsem pocítila nával, včerejší konzumace. Odběhla jsem, tentokrát velkou rychlostí na záchod, kde jsem konzumaci vyzvracela. Bylo mi strašně špatně, teď jsem i bolest hlavy a břicha vnímala více. Spláchla jsem, a šla jsem k umyvadlu. Propláchla jsem si komplet celý obličej. Až do detailů.Když jsem se, ale znovu podívala do zrcadla, za mnou někdo stál... Měl masku a v ruce...V ruce měl nůž. Zakřičela jsem. Hned na to přiběhl Matt.

,,Co se děje?" zeptal se udýchaně, a zároveň ospale. Rozdýchávala jsem ještě stále šok. Hlava se mi motala ještě víc, než před tím. 

,,Někdo tam stál! A-a měl nůž, a-a asi mě chtěl zabít!" drmolila jsem. Právě v tu chvíli, jsme si uvědomila, že jsem člověk a že je lehké a prosté mne zabít. A on to musel vědět.

,,Nikdo tu nebyl. Hned, jak jsi odešla na záchod jsem se vzbudil. Nikdo tam nebyl. Alarick ještě spal. Viděla jsi ho ve dveřích, naproti zrcadlu, že jo? Ale tam nikdo nebyl. Když jsi křičela, křičela jsi do prázdných dveří, ale chtěl jsem se ujistit, jestli se ti něco nestalo." vykládal Matt, a já prostě přikyvovala, a trochu se uklidnila...Třeba to byl jen další, hrozný sen. Nebo jsem tak rozespalá a unavená, že vidím to, co není... Matt má pravdu.

,,Asi máš pravdu, Matte. Jsem možná rozespalá a možná je to z toho, jak je mi blbě." vydechla jsem a šla jsem si sednout na barovou židli.

,,Možná bych měl zavolat Stefanovi. Včera jsme to trošku přehnali." pousmál se Matt a já s ním.

,,Ne, zavolej radši Bonnie. Stefanovi momentálně, nedůvěřuji." skousla jsem si ret a pohlédla na Matta, který nejdříve s překvapením koukal na mě a pak s v jeho tváři, vynořl pohled chápavosti.

,,Jasně, chápu. Taky už tě asi nebaví, mít pořád něco společného s upíry. Jo, někdy je to na houby. Vlastně skoro vždycky. Ale podle mě bys zrovna Stefanovi tak křivdit neměla. Ten byl vždy ten dobrý. Jen moc citliví a snadno ovladatelný. Ty hradby, co před sebou stále stavěl měly dvířka, které stačilo jen správně otevřít. Podařilo se to Eleně, Katherin, Klausovi, který s ním manipuloval, pomocí Damona... Myslím, že bys měla být více opatrná s tím, koho považuješ za nepřítele." dokončil proslov Matt, usmál se svým klasickým upřímným úsměvem a sedl si vedle mě. Po chvilce vytáhl mobil a volal Bonnie. Poslouchala jsem zaujatě jejich rozhovor.

,,Ahoj Matte! Něco se stalo, něco strašného! Ztratila se Hope! Ehm...Chci říct Julie! Frederick spí, a myslel si, že ona spí taky, vrátil se o půl noci...Musíme ji najít! Hned sem přijeď a vezmi i Ricka!" rozkázala kvapně Bonnie.

,,Ahoj Bonnie." pozdravil s úsměvem, vyplašenou čarodějku.

,,Není čas na hrátky, pitomče! Fred nás zabije, měli jsme ji hlídat, pamatuješ?!" vykřikla naštvaně Bonnie.

,,Ahoj Bonnie." pozdravila jsem stejně, jako Matt. Bonnie chvilku neodpovídala až za chvilku se jí vrátili slova:

,,To si ze mě děláš srandu." zašeptala stejným tónem, jako u předchozí věty. ,,Kde sakra seš?!" křikla.