Hope's story

She isn't death

Pohled Fredericka:

Už jsme dorazili do penzionu. Všichni seděli na gaučích. Všichni byli netrpěliví, napjatí....Jakoby čekali až někdo něco zázračného řekne, aby se nemuseli namáhat  říci to sami. Bohužel i já měl takový pocit. A než být v této místnosti, plné napjatými emocemi, jsem se vydal po schodech do druhého patra. Chvíli jsem jen tak chodil po chodbě. Zabalil jsem si věci již ráno, a tak mi odpadla další možná činnost. Až najednou jsem sebral odvahu a zaklepal jsem na Hopiininy dveře pokoje. Nic se neozývalo. Za necelou hodinu máme vyrazit, a zdá se mi že ona se nás snaží její nepřítomností zdržet. Přiložil jsem dlaň na kliku, a s lehkým výdechem jsem dveře otevřel. Nikde nic. Prohlížel jsem si celá pokoj, ale Hope tu nebyla. Až jsem uviděl pootevřené dveře její koupelny. Rychle jsem k nim přiběhl, a prudce jsem je otevřel. A tam jsem ji uviděl.

Byla bledá, na pohled skoro mrtvá. Oči zavřené, tělo stále v křečích. Voda ji už pomalu sahala k nosu, a já jsem byl nesmírně rád, že jsem přišel včas. V šoku jsem dlouho nestál, a radši jsem ze skřínky vytáhl osušku. Opatrně jsem Hope vyndal z vany a zabalil jsem ji do osušky. V náručí jsem s ní utíkal k její posteli, kde jsem ji položil a dával ji první pomoc. Už mne pomalu přepadala panika, když pomoc nejevila žádné dobré výsledky...

,,No tak, Ho-Julie!" i teď jsem kontroloval, jak ji mám nazývat... ,,Prober se! Dělej! No tak!" snažil jsem se očividně marně. ,,Bonnie!" zařval jsem téměř hystericky ,,Bonnie! Pojď jsem! Dělej!" řval jsem z plných plic.

,,Co se děje?!" přiběhla vyplašená Bonnie, a její vyplašený výraz se ještě zvětšil, když uviděla Hope.

,,Panebože! Hope!" vykřikla bezmyšlenkovitě. Bylo jasné že jí přepadla panika. Konec konců, celá tato akce je k vůli této osobě. 

,,Musíme použít nějaké oživovací kouzlo, Bonnie!" vykřikl jsem. Obecenstvo přispěchalo ani ne za pět sekund a strnuli v šoku, asi jak jsem předpokládal.

,,Na žádné si nevzpomínám! A jestli je už na druhé straně, není nám to nic platné, Frede! Jestli ji chceme zachránit, tak zemřeme místo ní! Já vím že by ses pro ni obětoval, ale na tobě spočívá ten plán. Bez tebe a Hope nic z toho nemá cenu, sakra!" vytvářela panický záchvat Bonnie.

,,Třeba ještě není mrtvá! A když spojíme naše síly, možná budeme dostatečně silní na to, aby jsme ji přivedli zpět, Bonnie!"navrhl jsem nápad. Bonnie jen mlčky přikývla, a začínala uvažovat o nějakém kouzlu...

Pohled Hope:

Víte, je to hrozný pocit. Dívat se na své tělo, v takovém tichu....mrtvém tichu...Upřímně je to ten nejhorší pocit na světě. Vidět slzy vašich přátel, a představit si jak pláčou stejně i vaši rodiče. Ztratit schopnost mluvit, racionálně myslet, hýbat se... Jen se dívat na ten skandál nad vámi. Nemoct něco udělat, dotknout se jich a říci: ,,To je v pořádku." Nejde to. Jen cítíte ten chlad, samotu  a ticho...mrtvé ticho...Podíváte se na hodiny a počítáte každou sekundu, kdy to hrozné muko uvnitř vás, i pod vámi skončí, a vy uslyšíte více než slabé hlásky, zoufalství a pláč. A to téměř mrtvé ticho. Jako když vám vedle ucha bouchne bomba. Nic neslyšíte. Jste zmatení, dezorientováni. Už nechcete být v této situaci. Už chcete ten slastný klid. Ale kde je, ten onen klid? Jak se k němu dostat? Vzdát to? Vzdát smysl života? Je vůbec nějaký? Co když se odpovědi na toto nikdy nedozvím, a budu tu navždy, tu dlouhou dobu tkvít v přemýšlení na ony otázky? A odpovědi budou nezodpovězeny, jako teď...Jestli je to konec, tak je dosti chabí. A proto to pro mne konec není. Budu bojovat, a nedopustím, abych zemřela pouhým dotekem. Dotekem někoho, kdo k smrti nenávidím, někoho kdo mi je třeba nablízku, a teď se směje. Hopeless je prý někdo koho dozajista znám. Můžu teď využít této situace a sledovat reakce mých přátel. Možná najdu právě nepřítele. Taková to ironie. Jací lidi hledají v přátelích opak? Asi nikdo, ale to by měli. Není to nedůvěra je to ochrana, před nesprávnými lidmi, kteří nám do života mohou zasáhnout nepříjemnými způsoby. A pak je těžké zbavit se jich.

Bohužel mi tato metoda byla k ničemu. Všichni se chovali tak jak jsem předpokládala. Bonnie s Frederickem přemýšleli o kouzlu. Damon je pobízel, téměř řval, aby zrychlili v tom přemýšlení. Jeremy, byl na zhroucení, a každého nepatrně přemlouval, že na to nadpřirozené síly nestačí, že potřebuji doktora. Eleně ztékaly po tvářích slzy. Matt se nelišil. Alarick, se snažil zakrýt své emoce, ale nakonec ke mě přistoupil a chytl mne za ruku. Caroline brečela, a hystericky se Stefana stále dokola ptala, co budeme dělat. Jen Stefan měl podivný výraz...Utkvělí v nějakých představách...Kapka slzy mu nesjela po tváři. Jen koukal na mé bezmocné tělo, a každou chvilkou se ohlížel za sebe, za pootevřené dveře. To bych považovala za podezřelé chování...

,,Lidi klid. Myslím, že teď nejde o to jak oživit Hope, ale jde o to kdo jí to udělal. Cožpak snad věříte, že by se sama od sebe zhroutila? Hope a jen tak se zhroutit? Někdo tady musel být. Někdo ji vyděsil. Pamatujete, jak jsme slyšeli ty divné zvuky a ignorovali jsme to? Třeba křičela Hope o pomoc. Co když....nerad to říkám...ale....co když tu byl/a Hopeless? Potom není v nebezpečí jen ona. A věřte mi....Ona nemůže být mrtvá. Věřím, že Hopeless si její smrt vychutná, a proto není mrtvá. Je to jen výhružka. První zemře někdo z nás. Máme totiž zjevně menší cenu než ona. A navíc...Kdyby Julia zemřela, tak zemře jen Julia. Hope bude žít dál. Její duše, bude žít dál. Není mrtvá." pronesl Stefan, a v ten moment všichni přestali s dosavadními činnostmi.

,,Máš asi pravdu, brácho." souhlasil Damon, a Alarick v souhlasném gestu pustil moji ruku...

Takže po dlouhé době zase další díl. Doufám, že se nezlobíte. Každopádně je to první díl z pohledu Fredericka. Díly už se budu snažit přidávat pravidelně, jelikož už mám kroužky apod. ustanovené a nic se zatím nemění. Navíc jsem poslední dobou neměla vůbec náladu na psaní, a tak by to bylo k ničemu, kdyby jste dostali každý třetí den díl, a nemělo by to pointu (doufám že teď snad nějakou má :)). Dějte mi prosím vědět, jestli Vás tento příběh stále zajímá. Každopádně to je asi vše. Doufám, že se Vám díl líbil, a užijte si víkend. 

 

                                                                                                          -A :3