Hope's story

Klaus?

Hudba skončila a Damon se na mne pokřiveně usmál. V dáli jsem uviděla Stefana jak nenuceně tančí s Elenou. Zdálo se ale jen mě, že tu dnes chtěl být s jinou dívkou?

,,Jdu se napít." šeptla jsem a ztratila jsem se mu z dohledu. Nabrala jsem si do skleničky, azurové barvy punč a decentně jsem ho ochutnala. Okamžitě jsem se nad jeho chutí zhnusila. Punč moc nemusím, jen jsem chtěla cítit nějakou hnusnou chuť v puse, abych se vzpamatovala. Dívala jsem se na Damona. Jak tam nehybně stál a rozhlížel se s úsměvem na lících po místnosti. Jeho úsměv e změnil do tázacího výrazu, když k němu nakráčela Elena. Využila jsem svůj upírský sluch.

,,Musím ti něco říct, Damone." zašeptala tiše. Snad měla naivní myšlenku, že je nenápadná, když stojí uprostřed podia, drží Damona za ruku a hledí mu do očí.

,,No?"

,,Ačkoli jsem miloval Stefana i tebe, nepřestala jsem pociťovat lásku k tobě. A nenávist k sobě jsem zdvojnásobila. Nechci být a ani nejsem Katherin. Využívala vás, a já taky...Ale...Já jsem vás opustila a snažila jsem se s vámi vycházet. Ale to co k tobě cítím přemohlo vše," bušilo jí zběsile srdce, přivřela oči a zhluboka se nadechla, jako kdyby měla říci něco co jí tížilo dlouhou dobu ,,Miluji tě, Damone."

,,Klausi?" svrštil obočí Damon a díval se na přicházející osobu. Na tátu. Co tu sakra dělá?

,,Damone, Eleno a Stefane! Rád vás vidím!" rozevřel ruce do objetí a pak ponuře dodal ,,Asi stále nejsme BFF, co?"

,,Co tu děláš?" zeptal se ho nenávistně Stefan.

,,Ale neukvapuj se Stefánku. Jsem tu jen na návštěvě za svoji dcerou." usmál se na mě táta a já ho zpražila pohledem ,,Nebo ne." polkl.

,,Dcerou?" vyjekla dotčeně Elena a pak na mne dlouze pohlédla.

,,Amy...Nechceš nám něco vysvětlit?" nadzdvihla obočí.

,,Víš, že ani ne?" pousmála jsem se nevinně.

,,O co tu jde?" zamotal se do rozhovoru táta.

,,Taky by mne zajímalo. Štěňátko?" podíval se na mne Damon. Všech osm očí na mne podezíravě hledělo a já jsem nebyla schopna slov. Jen jsem se v duchu bezdůvodně smála.

,,Fajn..." povzdechla jsem si ,,Nejsem Amy, jsem Hope Mikaelson. Původně jsem si myslela, že se to nedozvíte tak brzy, ale někdo měl potřebu vystavit se nebezpečí, i mne a měl potřebu mě vidět, že?"

,,Proč jsi nám lhala?" zeptala se zlomeně Elena.

,,Ale prosím tě, Eleno. Copak by jste chtěli mít něco společného s Mikaelsnem? Myslím, že ne. Chtěla jsem jen vaší pomoc, nic víc." pokrčila jsem rameny.

,,Lžeš. Původní mají vždy více důvodů." ukázal na mne prstem Damon, jako kdyby jsme byly pěti leté děti.

,,Ano, to mají. Ale já nejsem jen Mikaelsonová, vzpomínáš? Jsem i Marshallová." argumentovala jsem.

,,To je fuk." protočil očima Damon a odcházel, směrem na terasu. Šla jsem za ním. Nechtěla jsem, aby se kdokoliv z nich zlobil, měla jsem počítat s následky nenávisti a nechápavosti. Budou mít jistě mínění, že se povyšuji, poněvadž jsem dcerou Klause, nebo, že neplním sliby. Nejsem taková. Někdy jsem děsná, ano přiznávám, ale přeci jen jsem něco jako člověk, tudíž mám i city. A žít s přeceňovanou nenávistí, po celý nekonečný život se mi opravdu nechce.

,,Damone, omlouvám se. Nechtěla vám hned od začátku lhát, ale copak by jste se mnou jen promluvili, kdyby jste znali pravdu?" stála jsem neklidně za ním. Opíral se rukama o zábradlí a pozoroval noční Mystic Falls. Jakoby snad ignoroval moji otázku, a v podstatě i důvod mé lži.

,,To řekni blondie." řekl prostě. Bez citů, bez emocí. Cítil se zrazen. Možná nás již v dáli viděl, jako kamarády nebo jako něco víc... a teď ve mne vidí akorát nepřítele.

,,Ulehčím ti to. Všem to ulehčím, dobře? Odjedu. Už nikdy neuslyšíte jméno Hope Mikaelson, už nikdy nespatříte moji tvář a už nikdy se o mne nebudete muset zajímat." vydechla jsem, kupodivu dotčeně. Nechtěla jsem odjet, líbilo se mi tady, ale cožpak mohu riskovat tolik? Co když se dozvědí o covenu čarodějek, co se mne snaží zabít a pošlou je na mne? Aby měli pokoj. Nad touto možností jsem ani nepřemýšlela. Neměla jsem odvahu, měla jsem z toho jen strach. Co by mi udělali? Jsou schopni všechno. Čarodějky nikdy neustoupí, neustoupili. Vždy mají plán B.

,,Jasně!" zasmál se ironicky Damon, až to bylo falešné ,,Podívej na tatínka, slíbil Caroline, že odjede a už se nikdy nestřetne s její tváří. A co myslíš, že přijde teď hm? Pojedete domů, pro tvé věci. On otevře dveře. Bude tam Caroline. Ta se chudinka zhroutí, a vy pak nepochybně odjedete, zatímco ona tam bude vřískat celý měsíc. Necháte nám na krku potrhlou blondýnu, bravo!"

,,To je ale váš problém. Cožpak snad chcete, abych zůstala? Byla by tam naštvaná blondýna, otravná dceruška a na návštěvě Mikaelson? To bych tě chtěla vidět... Ať tak nebo tak, odjíždím."

.................................

Nikdo s nikým po dobu cesty na penzion nepromluvil. Jen jsme po sobě házeli naštvané obličeje až jsme spatřili dům. Táta se hnal dopředu. Proč? To je zřejmé...

Otevřeli se mohutné, erbenové dveře, v nichž stála s unavenou tváří Caroline. Chvíli nevnímala situaci, ale poté ji došlo kdo před ní stojí, v obleku.

,,Klaus?" vykulila oči a poté se blaženě usmála. A bez varování omdlela a skácela se k zemi.

,,Zapomněl jsem snad zmínit, že o tobě pořád mluvila?" zasmál se Stefan a překročil Caroline.

Táta si k ní klekl, zatímco si ostatní posedali kolem stolu.

,,Caroline, lásko prober se." usmíval se pobaveně. Chvíli jsem je pozorovala. Tušila jsem, že Caroline cítí, že k ní mluví, ale chce si to nenápadně užít.

,,Jdu si pro věci." šeptla jsem a odběhla jsem nahoru. Pro věci? Jen pro moji kabelku, která toho moc neobsahovala. Zakručelo mi v břiše. Měla jsem hlad, ale jak jsem již zmiňovala, na lidské jídlo jsem si teď potrpěla. Nevnímala jsem čas, jen to co teď přijde...

,,Jdeme?" optal se táta a položil Caroline na sedačku. Podíval jsem se na všechny sedící. Nevnímali můj odchod, povzdychla jsem si a odpověděla jsem: ,,Jo."

............................

Seděli jsme v autě.

,,Co kdyby jsme přespali v hotelu a ráno by jsi jela domů?" zeptal se mě táta.

,,Jo, klidně."

,,Moc toho nenamluvíš. Vždy jsi byla děsně ukecaná." zasmál se táta a já se donutila také usmát.

,,Nevím čím to je." v tom momentě mi zakručelo v břiše.

,,A asi si dáš normální večeři, co?"

,,Dobrý nápad."