Hope's story

Something strong and danger

,,Cože?" optala jsem se s nadějí, že jsem špatně porozuměla obsahu věty.

,,Slyšela jsi dobře." přivřel oči a zvedl se ze židle. Přistoupil ke mě ladnými kroky a zašeptal mi nebezpečně blízko, k uchu: ,,Já tě miluju." obhájil svoji větu.

,,Ale..." chtěla jsem cokoliv namítnout, v tom jsem ale ucítila jeho dech na mých rtech. V jeho modro-zelených očích jsem se ztrácela, nerozeznala jsem zda je nervózní či troufalí. Nečekalo se dlouho, a ucítila jsem na rtech i ty jeho. Jeho měkké rty, které byly neodolatelné. Nikdy jsem si neuvědomila, jak je krásný a tak nějak smyslný. Jak jsem jen mohla celý život prožít bez něho? Bez jeho dotyků a bez jeho hlasu? Nad čím to zase přemýšlím...Proč vlastně přemýšlím, proč si nevychutnám tento moment, spříznění? A proč teď přemýšlím nad tím, proč přemýšlím?

,,Jen jsem...Ou." uslyšela jsem hlas Eleny, která vešla do místnosti a okamžitě jsem se od Fredericka odtáhla. ,,Omlouvám se, opravdu jsem vás nechtěla vyrušit." bránila se a byla připravená k odchodu.

,,Ne, počkej. Musím už jít, máte prostor, slečny." prohlásil svůdně Frederick a naposledy na mě pohlédl a dodal: ,,Těším se až ochutím tvé pravé rty, Hope."

Načež opustil dům a já ještě slyšela jeho šouravé kroky, které se ozývali v blízkosti silnice, která vedla do centra města.

,,Těším se až ochutím tvé pravé rty? Nic lepšího nevymyslel?" povzdychla si Elena a já se mírně usmála.

,,Nevím, je to idiot." pokrčila jsem prostě rameny a sklopila jsem zrak navzdory Eleninu tázacímu výrazu.,

,,Idiot, co tě miluje a ty jsi do něj bezhlavě zamilovaná, že?" pousmála se Elena.

,,Nejsem do něj zamilovaná! Mimochodem, co ty a Damon?" vzhlédla jsem k ní s úšklebkem.

,,Neodbíhej od tématu, Hope." vztyčila ukazováček, na náznak jejího varování.

,,No tak, pochlub se." usmála jsem se zvědavě a ona si s povzdechem sedla ke mě.

,,Je...je to...komplikované." zašeptala.

,,Fajn, jasně, pokračuj." ignorovala jsem ji.

,,Tím že je to komplikované, je to i tajné, chápeš?"

,,Ne. Nechápu, jak je těžké říct mi o něm." pokroutila jsem hlavou.

,,Není to těžké, jen on nechce, aby o tom někdo věděl. Všichni si jsou vědomi toho, že mě nenávidí, za to že jsem si nevybrala."

,,Jasně, chce být nenápadný, že?" zeptala jsem se s úšklebkem, poněvadž jsem měla připravenou reakci.

,,Jo, chce."

Přišel čas: ,,A jak je moc nenápadné držet se za ruku, aby vás všichni viděli?"

,,To nám nedošlo, stejně jako tobě nedošlo, že ses líbala s Fredem, víš?" usmála se na mě a já ji zabíjela pohledem.

,,Jestli mi okamžitě neřekneš, jak to je mezi tebou a Damonem, tak všem v Mystic Falls řeknu, že jste spolu. Včetně tvých přátel...Tak co?" navrhla jsem, docela podle.

,,Dobře, ale neměj obavy, vrátím se k tobě. Od té doby co jsi odjela, což není dlouhá doba, jen měsíc..." samozřejmě měla v úmyslu pokračovat, ale to bych ji já nesměla skočit do řeči:

,,Měsíc?! Vždyť to je jen pár dní!" 

,,Hope, zlato...Nezapomeň na přesměrování tě do Juliinýho těla. To není záležitost, týkající se pěti minut. To chce čas, aby sis zvykla na jiné funkce, tudíž na funkce normálního člověka. Máš štěstí. Někteří se s tím trápí celé roky, i staletí. Někteří to prostě nezvládnou..." skousla si lítostivě ret.

,,Takže Fred tolik riskoval?" zašeptala jsem smutně a zklamaně.

,,Hope, neměl jinou možnost. Riskoval pro tebe..."

,,Mým životem! Měl možnost mě nechat na živu v mém těle, a nezabíjet i mámu!" a bylo to tady.Ta vzpomínka na moji "maminku", jak ji bezmocně upadla hlava. Jak s pootevřenými ústy a vyděšenýma očima padla k zemi. Bez naděje...

,,Hope...tak to ale nebylo..." těšila mě Elena, ale já ji ignorovala.

,,Je to monstrum, ale ještě větší je zbabělec!" vykřikla jsem, téměř hystericky. Nebyla jsem zničená z toho, že ten parchant zabil moji mamku. Byla jsem zničená z toho, že k tomu parchantovi chovám city a že jsem ho políbila.

,,Vážně. Vysvětlím ti to..."

,,Ne Eleno! Vysvětlila jsem si to sama! Je to...prostě...hrozně...odporný...zbabělec!" dýchala jsem zhluboka, jelikož se mi zamotala hlava.

,,Poslouchej mě Hope!" třásla se mnou, jako s hadrovou panenkou, a mě to ale nezajímalo. ,,On nevěděl co dělá. Zatímco ty si vstupovala do nového těla, on se modlil, brečel, s nikým nemluvil, až do té doby dokud si nepřicházela k sobě. Pak už byl v pořádku. On si ani nepamatuje, že ji zabila a ni si nepamatuje že by u sebe měl to kolečko. Nic si z toho nepamatuje jen že tě "zabíjel". Ale že by zabil svoji matku...tomu by nechtěl věřit. Všechno se dozvěděl z dopisu, který mu Teodor zanechal. Pak Teodor zmizel, ale prý že se o sebe postará. Pozdravoval tě...A ještě napsal tohle...Že si tě prý najde. U toho nakreslil smajlíka." podotkla a zírala na mne jejíma velkýma hnědýma očima. 

A já? Upřímně jsem nepochopila skoro nic z toho co jsem slyšela od Eleny...Ale jedno jsem přece jen věděla, a to to, že se něco blíží...Něco silného a nebezpečného.

Takže ahoj! Je tu další díl, a já vím, já vím... Po hodně dlouhé době, ale nějak jsem nestíhala:). Snad se nezlobíte, a mimoto Vám chci strašně, a opravdu strašně moc poděkovat za 1.5K přečtení, pro mě je to neuvěřitelné, prostě úžasné. A to nezmiňuje ten úžasný počet hvězdiček (nenapsala jsem číslo, poněvadž si to jaksi nepamatuji :)), takže obrovské DÍK. Doufám, že Vás to nepřestane bavit a že Vás neunudím k smrti :). Nicméně to je vše, a ještě chci jen zmínit, že odjíždím 24.7. do Toskánska, což znamená, že žádný díl asi nebude... Ale do té doby vám ještě jeden přidám. Páni, to jsem se rozepsala, takže moooc Vám naposledy děkuji a zatím!

                                                                                                                -A