Hope's story

It's still good to have hope

Už uplynuly tři roky ode dne, kdy zemřela má milovaná teta Rebekah. Znamenala pro mě strašně moc a ani jsem se neodhodlala někdy pomyslet na její smrt. Až do teď. Každou noc mě děsí nevysvětlitelné sny, které měly spojitost s její smrtí a čarodějkami. Viděla jsem ji umírat, ale byla jsem oslabena kouzlem a zmohla jsem se jen na slovo ,,ne" se zoufalím výkřikem bolesti. Nebyla to fyzická bolest. Naopak. Byla psychická a mě v tich snech pronásleduje. Je to jako když vám před očima zemře matka... nepopsatelná bolest, která se probíjí až do morků kostí. Žena, co vás vychovávala je teď pryč. Všude kudy půjdete vám ji bude vše připomínat. Z cizího rozhovoru slyším hlasy a jeden hlas se jí podobá. Uslyším jméno Rebekah a mé oči se začnou utápět v nekonečném oceánu slz. Zezadu vidím blonďaté vlasy, přesnou vyjímečnou barvu, co měla jen ona. Přistoupím k ní s nadějí, ze zázraky se dějí, ale jakmile spatřím neznámou tvář cizí ženy, pohltí mě smutek, žal, stesk a zklamání. Pořád je, ale dobré mít naději.

It's still good to have hope.

Takže toto je něco jako kratší prolog k mému novému příběhu o Hope, jelikož mám moc ráda Klause a rozhodla jsem se napsat příběh o jeho dceři, poněvadž mám dojem, že se mu bude podobat. Četla jsem mnoho příběhů o Hope a všechny se mi líbili. A ani nevím proč mě napadlo o ní psát... no asi prostě z toho důvodu, jak už jsem zmínila, že mám v oblibě Klause. Nevěděla jsem jak mám vyjádřit jeho povahu a tak jsem použila tyto vlastnosti a doufám, že ho aspoň v něčem vystihují. A jak už jsem zmínila v popisku, už tak často nesleduji TO, což znamená, že jsem u té části, kde se vrátila jeho matka a otec. Tudíž to nebude přesně podle dějů v obouch seriálech. Doufám, že to nevadí a že si i přes to přečtete můj příběh!:3

-A