Hope's story

I can't dance

,,A co jako teď, hm? Mám se tady rozplynout, jako zmrzlina pod sluncem? S Klausem mám, co dočinění a věř, že ten tvůj hrdina je zloduch. Hrdinů je málo a tvůj táta jím zdaleka není. Sama žiješ v pohádce, pokud o něm máš takové mínění." promluvila naštvaně Bonnie a věnovala mi jeden z jejich naštvaných grimas.

,,Fajn. Vidím, že přesvědčit tě o mém otci, o jeho dobré stránce je nemožné... Chci ale po tobě jen jednu věc... Neříkej jim, že jsem Hope Mikaelson. Pro ně i pro tebe jsem obyčejná upírka, Amy, jasné?!"

,,Není důvod jim lhát." přivřela nenávistně oči. Chvilku jsem uvažovala. Jak ji přinutiti, aby mne poslechla?

Ve dveřích se objevila něčí hlava. Tmavě hnědé vlasy, hnědé oči, které zmateně obhlíželi místnost a zastavili se na mne a Bonnie.

,,Ach, Bon. Hledal jsem tě. Kdo seš ty?" vydechl tmavovlasí kluk.

,,Jeremy vypadni!" procedila skrz zuby Bonnie a hodila po něm naléhavý pohled.

,,Jeremy?" ušklíbla jsem se a už jsem ho držela pod krkem. Zavrávoral a hleděl mi ustrašeně do očí. Pak sebral odvahu a kopl mne. Měl sílu, o tom žádná, ale byl naivní...

,,Nejde to po dobrým, půjde to po zlým. Jeremymu neurvu hlavu nebo ho nevysaji do poslední kapičky, pokud budeš držet jazyk za zuby. Ten ti s radostí utrhnu taky." usmála jsem se nevinně na vystrašenou Bon. Začala vyslovovat primitivní zaklínadlo, ale já byla odolná. Protože mne chránila Ambr. Jakékoliv kouzlo je vůči mě nefunkční.

,,Fajn." zafuněla nakonec a já konečně pustila již nebránící ho se Jera.

,,Kdo sakra si?" vykřikl.

,,Amy." pokrčila jsem prostě rameny.

,,Neřeš to Jere. Půjdeme ven..." promluvila na něj a pak se obrátila na mne ,,Pokud jde o nás, tak jsme spolu skončili. Nic jim neřeknu, ale nejsou blbí. Zjistí to a tebe bude sakramentsky mrzet, že jsi jim neřekla pravdu."

.....................................

Sešla jsem dolů schody, kde všichni seděli okolo stolu a nad něčím debatovali. Damon držel sklenku whisky, Caroline se vedle něj sunula, ke kraji, Elena naproti pokukávala po Damonovi i Stefanovi, který vyprávěl nějakou zajímavost. Damon přikyvoval.

,,Kdo ti volal?" ozvala se z ničeho nic Caroline. Doufám, že mne neslyšeli, či jestli mne neprozřeli.

,,Ale, jen babička," mávla jsem prostě rukou ,,je čarodějka."

,,Aha." polkla Caroline a uvelebila se na volnou část pohovky. Stála jsem tam jako solný sloup, když pak ale Damon promluvil směrem ke mě.

,,Ale copak štěňátko? Chceš snad s námi probírat dnešní ples? Víš co? Zvu tě. Aspoň tenhle zapadákov poznáš lépe. Přijímáš?" ušklíbl se Damon a mrkl na mne.

,,Proč ne?" usmála jsem se. Podívala jsem se na Elenu, a zdálo se v jejich očích zřetelné zklamání.

,,A nepůjdeš se mnou ty, Caroline?" usmál se Stefan na Caroline.

,,Promiň Stefane. Je to od tebe milé, ale já tam snad ani nepůjdu. Mám divný pocit...Užijte si to." zavrtěla a hlavou a ještě více se zachumlala do béžové deky.

,,Eleno?" optal se již trochu znaveně Eleny.

,,Jasně." usmála se Elena a přijala Stefanovo rámě.

,,Jdeme Stefe." zvolal Damon a běželi po schodek do pokojů.

,,Ehm...Eleno? Mohu si od tebe půjčit šaty?" odkašlala jsem si.

,,Ach jasně." řekla a zavedla mne do její ložnice. Byla stejná jako všechny ostatní, akorát zde bylo více parfémů a závěsy byly zbarvené do béžové barvy. Elena se chvíli hrabala v šatníku a pak vyndala krásné červené šaty. Sobě vyndala černé a obě dvě jsme si je oblékly. Učesaly jsme se a vydaly jsme se dolů. Zde již čekal Damon v obleku, a stejně tak i Stefan. Pak jsme se vydali na ples.

............................

Vkročili jsme do velkého domu. Všude hrála hudba, ženy tancovaly, seděly nebo stály u punče. Muži v podstatě to samé. Damon se se mnou hned vydal na parket a chystal se udělat první korky.

,,Neumím tancovat." špitla jsem.

,,Žádné štěňátko neumí tancovat. Neboj." usmál se a vyzvedl si mne na jeho chodidla. Byla jsem blízko něho, cítila jsem jeho klidný, chladný dech, jeho srdce, jeho pohled. Díval jsem se mu do očí a usmívala jsem se jako sluníčko. Ale najednou se před mýma očima mihla vzpomínka na Freda. Ne jeho precizně vyřezané rysy, Ttéměř zrzavě-roztomilé vlasy... A pak jsem se opět podívala na Damona. Černovlasého muže. Byla jsem zmatená a nevnímala jsem tolik sál a hudbu. Ztrácela jsem se. Jak v rytmu hudby a v Damonových očích, tak sama v sobě...

Ahoj! Omlouvám, se že dnes je to takový nudný, oddychový, krátký a nezáživný díl...Neměla jsem ale moc času a proto to teď píši večer a navíc jsem tu událost (která vás čeká v příštím díle) nechtěla přidávat do toho jednoho, a chtěla jsem to rozdělit. Doufám, že se nezlobíte...:) Jsem strašně utahaná, takže to nebudu zdržovat a u dalšího dílu, snad už v sobotu! :)

-A