Řekni mi... (Boruto & Sarada)✅

Kapitola devátá

„Hm, to by už mohlo stačit," prohlásil Boruto. „Projdeme si všechny fotky a vybereme ty nejlepší."

Sarada měla chuť se vším praštit, trucovitě si kecnout do trávy a mračit se na celý svět, ale to nešlo; nemohla dát přece svému okolí - a Borutovi zvlášť! - najevo, jak moc je nešťastná.
Ona si totiž doopravdy myslela, že jí ten tajemný blonďák vyzná lásku nebo něco podobně naivního.
A světě div se, nic takového se ani v nejmenším nekonalo. Celou dobu se Boruto choval k Saradě tak, jak by se choval profesionální fotograf ke svému nepříliš oblíbenému klientovi - udržoval si dostatečný odstup, ale volil správná slova, aby se klient neurazil nebo necítil odstrčený a přehlížený. Sarada očekávala sebemenší vstřícné gesto, které by prozradilo jeho pravé úmysly, ale ničeho se nedočkala.
Kdyby aspoň pro tentokrát odložila tu svoji nadutost a něco Borutovi naznačila sama... Ale ne, to nedokázala. Radši se bude trápit až do konce života, než aby přiznala, že něco není podle jejích představ, že prohrává. No jo, holt Uchiha.

Jak Boruto řekl, tak také udělali. Posadili se na velké ploché kameny, které se nacházely u cesty a turistům sloužily jako provizorní lavičky, a prohlíželi si svoje výtvory. Lépe řečeno prohlížel si je jen Boruto, Sarada fotky moc nevnímala. Byla naštvaná, unavená a ke všemu ještě dostala hlad - to je snad ta nejhorší možná kombinace.
„Tuhle necháme, ta je pěkná," ozýval se odněkud zprava Borutův hlas, „a pak bych určitě nechal tuhle, jak jsme na ní společně. Sarutobi nemůže říct ani slovo. "
„Hm."
Vzhlédl od svého telefonu a podíval se na černovlasou spolužačku. Sarada měla zavřené oči, zakloněnou hlavu a prsty svojí zdravé ruky si masírovala šíji. Nějaké fotky do dějepisného projektu jí byly v tuhle chvíli úplně ukradené. Zhluboka vzdychla. Dnes bylo opravdu dusno!
Boruto křečovitě sevřel v ruce svůj mobil. Polkl. Nedokázal od Sarady odtrnout oči, i když se o to opravdu snažil. Vystavovala se mu tady jako v nějaké výkladní skříni. Pocítil neodbytnou touhu ji políbit a...
Stejně jako tenkrát u Yamanaků...
Ne, už to nevydrží... Už nedokáže předstírat, že o ničem neví...

„Shinki si s tebou jen hraje," vyštěkl mladý Uzumaki prudce do ticha. „Je to parchant!"
Sarada otevřela oči, narovnala se a zmateně se na Boruta podívala.
„Cože?"
Už jen nasupeně mlčel. Myšlenky na Shinkiho ho zřejmě tak vytočily, že nebyl schopen dalších slov. Sarada vstala. Boruto udělal to samé, jako by snad mělo dojít k nějakému souboji a on nechtěl zůstat v nevýhodě.
„Ty lžeš," konstatovala Sarada a hlas se jí trochu zachvěl, „protože žárlíš."
„Kecy!"
Stáli naproti sobě a propalovali se navzájem zlými pohledy.
„Uvidíš sama," prolomil mlčení jako první Boruto. „Budeš akorát zklamaná a nešťastná."
„No a? Tebe to vůbec nemusí zajímat. Co se o mě vůbec staráš? Co je ti do toho, s kým chodím?"
„Aha, takže spolu už chodíte? A už jste spolu spali, nebo tě ještě nezlomil těma svýma sladkýma řečičkama?"
Zírala na něj, jako by mu špatně rozuměla. „Co si to dovoluješ?"
„Jen tě chci před tím šmejdem varovat..."
„Ty sám jsi šmejd!"
Tahle poslední slova téměř vykřikla a čišel z nich takový vztek, že to Boruta zarazilo. Chvíli na Saradu hleděl, jako by chtěl něco říct, ale nakonec si to rozmyslel, a udělal něco, co Uchiha ani trochu nečekala. Sebral si všechny svoje věci a bez jediného slůvka zamířil pryč, zpátky do města. Na Saradu se už nepodíval.
-------------------------------------------------------------------
„To se mi moc nezdá," prohlásila ChoCho zamyšleně a nacpala si do pusy další hrst brambůrků. „Oavu-e-o-ivný."
„Fuj, neprskej na mě," ohradila se Sarada a dlaní se bránila před smrští minikousíčků, které ChoCho odlétávaly z pusy.
„Promiň."
Dívky seděly ve třídě a čekaly na další hodinu. Ta začne ale až za deset minut, takže měly ještě dost času na to, aby rozebraly celou včerejší situaci v průsmyku Kikyou. Saradě se do toho sice moc nechtělo, ale ChoCho na ni tak naléhala, že se nakonec podvolila a všechno vyklopila.
„Co budeš dělat? Myslím ohledně Shinkiho."
„Nic, přece nebudu poslouchat ty Borutovy výmysly. Jenom žárlí."
„Hm, dobře, asi máš pravdu. Ale stejně mi to přijde opravdu dost divný."
Na to Sarada už nereagovala. Nejradši by ChoCho okřikla, aby se už nepouštěla do žádných dalších analýz jejího a Borutova vztahu, ale nechtěla si rozhněvat dalšího blízkého člověka. Bohatě stačí, že to zase podělala s Borutem...
Už ji to celé unavovalo. Ať dělala, co dělala, pokaždé to naprosto zkazila, protože jí z pusy vylétlo něco nevhodného a rozhodně neplánovaného. Proč se nedokázala ovládnout a držet tu svou nevymáchanou klapačku?! Jako kdyby se pokaždé v Borutově blízkosti probudily všechny její negativní pocity a musely se za každou cenu dostat ven... A bohužel to byl právě Boruto, kdo to všechno odnesl.
Sama nevěděla, co vlastně chce, a to bylo úplně nejhorší. Chtěla Boruta? Kdyby se ji pokusil políbit, určitě by mu vrazila facku a seřvala ho, i když by si vlastně přála, aby něco takového udělal.
Čert aby se v té holce vyznal!
Boruto ji samozřejmě celý den ignoroval, ale to mu rozhodně nemohla vyčítat. Také jí v hlavě neustále hlodalo jeho varování. Shinki si s tebou jen hraje. Je to parchant.
Myslel to vážně? Boruto by jí přece nelhal... Ale Shinki byl tenkrát fajn, bylo jí s ním příjemně. Měla pocit, že on jediný opravdu chápe její frustraci z toho, že nemohla hrát svůj milovaný volejbal.
Ach jo, jak z toho ven?!
---------------------------------------------------------------------
Pátek byl poslední den, kdy bylo možné odevzdat dějepisný projekt Sarutobimu, a Sarada se po dlouhé a těžké úvaze smířila s tím, že poprvé v životě dostane sardel. 0 bodů. Nedostatečná. Naprostý propadák.
Sice se pokusila vytvořit něco z výpisků, které měla u sebe, ale protože druhá polovina textu se stejně nacházela u Boruta a fotky byly také v jeho mobilu, nebylo jí to nic platné. Nesplnila všechny body v zadání, takže by stejně neprošla přes Sarutobiho známkový filtr.
Rodiče se budou velice divit, ale to nějak přežije. Jim rozhodně nebude vysvětlovat, proč se s Borutem nebaví, protože nic netušili. Rodina Uzumaki patřila k jejich nejbližším přátelům.
„Držím palce, Sarado, to bude dobrý," zněla jí stále v uších ChoChoina laskavá slova, když se po vyučování (dříve se neodvážila) blížila k Sarutobiho kabinetu, aby mu oznámila, že projekt nevypracovala. Naštěstí už téměř všichni studenti byli pryč, jen sem tam se objevil nějaký opozdilec. To Saradě naprosto vyhovovalo, protože rozhodně nestála o žádné diváky.
Chvíli postávala před dveřmi, sbírala odvahu a pak zaklepala.
„Dále," ozvalo se zevnitř. Vešla. 
Sarutobi naštěstí už seděl v místnosti sám. Dopíjel čaj a patrně se už chystal domů.
„Á, slečna Uchiha, co mi nesete?" zeptal se s úsměvem.
Sarada se zhluboka nadechla a pak spustila: „Ehm, senseii... Moc se omlouvám, ale nenesu vám nic."
Zatvářil se překvapeně.
„Totiž... Ehhh... Já jsem ten projekt nevypracovala. Nemůžu vám říct proč, ale... Omlouvám se." Lezlo to z ní jako z chlupaté deky, ale nakonec přeje jen něco vykoktala. Sarutobi se stále tvářil překvapeně, trochu i nechápavě.
„Samozřejmě počítám s tím nejhorším hodnocením," ujistila ho honem. „Je to všechno moje chyba."
Sarutobi mlčel a jeho pohled uhnul na stranu, jak kdyby potřeboval lépe zformulovat slova, jež se chystal vyslovit.
„Slečno," řekl po chvíli, „to je nějaký vtip?"
Ztuhla. „Ne, senseii, opravdu! Já ten projekt nemám!"
Sarutobi se zvedl ze své židle a zamířil k velké skříni u dveří. Sarada ho sledovala s poněkud zděšeným výrazem ve tváři a nedokázala ze sebe vypravit na svou obranu ani slovo. Sarutobi si myslí, že si z něj dělá srandu, jen to ne! To je zlý! Počítala s tím, že jí řekne jen něco jako „Moc jste mě zklamala, slečno, zapíšu vám nula bodů a vypracujete nový projekt a bla bla bla" a dál už to nebude rozmazávat, ale že ji hned obviní z nejapného žertu?
Sensei se chvilku přehraboval v horní přihrádce a pak vytáhl na světlo rozměrnou čtvrtku. Rozložil ji na své hrudi, aby ji Sarada dobře viděla.
„Vůbec nechápu, co se mi tady snažíte říct, slečno," řekl, „pan Uzumaki váš projekt odevzdal už ráno před vyučováním."
Sarada zamžourala na velký nadpis a zastavilo se jí srdce.

PRŮSMYK KIKYOU A JEHO HISTORICKÝ VÝZNAM
Napsali: Uchiha Sarada, Uzumaki Boruto