Řekni mi... (Boruto & Sarada)✅

Kapitola sedmá

Omlouvám se za dlouhou pauzu, maturita mě zaměstnala víc, než jsem předpokládala...
Ale už jsem konečně tady, připravená vydávat opět jednou za týden, snad i častěji!😎
Děkuji všem za přízeň.❤
----------------------------------------------------------------------------------------------

Když Sarada dorazila do školní knihovny, Boruto už seděl za jedním z mnoha stolků. Chvilku jí trvalo, než zahlédla jeho jasně žlutou kštici, protože se schovával až úplně vzadu u zdi.
Pozdravila paní Sato, která měla knihovnu na starosti, a zamířila k Borutovi.
„Ahoj," pozdravila ho slušně.
„Čau," odpověděl zachmuřeně. Vypadal, že usilovně přemýšlel nad něčím, co mu hlodalo v mozku již delší dobu. Sarada se posadila naproti němu a batoh odložila opatrně vedle stolu na zem. Přímo hořela nedočkavostí, co z Uzumakiho vypadne, ale nedávala na sobě nic znát. Cítila jemnou škodolibost - Boruto určitě žárlil na Shinkiho, jak si myslela ChoCho, stoprocentně.

„A dál? Nenapínej mě!"
„Ještě jsme se procházeli po městě..."
„Líbali jste se?"
„Né, to ještě ne, na co hned nemyslíš, prosím tě! Vždyť bych líbala vlastně úplně cizího kluka! Ale na příštím rande... klidně, proč ne...?"
„Takže se uvidíte i příště? Kdy?"
„Bude mít čas až v pátek, práce i fotbal ho dost zaměstnávají..."

„Už jsi vymyslel naše téma, o čem budeme psát?" zeptala se Boruta nevinným hlasem. Blonďák jí věnoval zamračený pohled. „Napadl mě hrad Kikyou nebo stejnojmenný průsmyk," řekl překvapivě docela klidným hlasem. Sarada neodpověděla hned; dala si chvilku na přemýšlení.
Hrad Kikyou je samozřejmě historicky významný velice, sídlili zde po staletí panovníci tohoto území z nejváženějších a nejsilnějších šlechtických klanů. Ale tohle téma si určitě vybere většina spolužáků, protože pramenů je mnoho a jsou snadno dostupné. Hrad, majestátně se tyčící nad městem, je krásná památka, ale... Jak už si pomyslela předtím, nebudou určitě jediní, kdo by Kikyou a jeho slavnou minulost zpracovával.
Ne, to chce něco jiného...
Boruto zmiňoval průsmyk nesoucí stejné jméno jako hrad... V minulosti se zde totiž odehrála krvavá bitva, které se zúčastnili také hradní páni - proto ten název. Potomci by nikdy neměli zapomenout, kdo měl na rukou krev mnoha nevinných lidí.
Hmm, Boruto se blýsknul docela dobrým nápadem. Průsmyk se nacházel dál za městem, takže nehrozilo, že by si ho línější spolužáci vybírali ve velkém. Sarutobi požadoval také několik fotografií a kdo by se hnal tak daleko, když má spoustu jiných památek přímo ve městě?
„Ten průsmyk beru," odpověděla nakonec Sarada, kterou ani teď neopustila touha po co nejlepším a nejoriginálnějším projektu. (A takový projekt samozřejmě znamená plný počet požadovaných bodů.)
„Fajn." Borutův výraz se trochu uvolnil, už se nemračil jako kakabus. „Jak si rozdělíme práci? Chceš pracovat společně, nebo si sama uděláš svoji část?"
„Je mi to jedno." Za jiných okolností by ihned sáhla po možnosti pracovat o samotě, ale teď ji docela bavilo pozorovat Borutovo proměnlivé chování. Byl nervózní, naštvaný, ale snažil se svou frustraci ovládat.
„Dobře, tak... Navrhuju půjčit si několik knížek o historii Konohy a vypsat si nějaké informace. Pak je dáme dohromady a to nejdůležitější potom vypíšeme na karton."
„Ok."
Zvedli se a zamířili k regálu s knihami o regionální historii.  Každý si vypůjčil dva tři svazky a v nich pak vyhledával potřebné informace. Celá tahle nudná práce probíhala za absolutního ticha, ozývalo se jen šustění stránek a cvakání propisek. Sarada cítila něco jako zklamání; těšila se totiž na nějakou žárlivou scénu ohledně Shinkiho a ono nic. Buď Boruto vůbec o ničem nevěděl, nebo mu to zkrátka bylo jedno. 

ChoCho se nemohla dočkat druhého dne, a tak hned večer žhavila dráty, aby zjistila, jak schůzka ve školní knihovně dopadla. Stejně jako Sarada totiž předpokládala, že Boruto zavede řeč na Shinkiho.
„Jak nic?" téměř se zhrozila, když jí nejlepší kamarádka odvyprávěla, že se vlastně vůbec nic nestalo.
„Prostě nic," opakovala Sarada. „Udělali jsme si výpisky ze všech možných knížek o historii Konohy a pak společně vybrali ty nejpodstatnější."
„A to vážně nic neříkal?"
„Ne, jenom to, co bychom měli vybrat. Jo a zítra po škole půjdeme do průsmyku Kikyou udělat pár fotek do toho debilního projektu."
„AHA! Já věděla, že má něco za lubem!" zvolala ChoCho vítězným tónem. „Bude s tebou úplně o samotě, tak toho využije!"
„Cho, já si nemyslím, že by něco zkoušel," krotila Sarada kamarádčino nadšení. „Třeba o Shinkim ani neví, vždyť kdo by mu to vyprávěl? A navíc dneska opravdu nevypadal na to, že by ze mě chtěl páčit nějaké podrobnosti o mých vztazích."
„Jen počkej," nedala se ChoCho odradit, „určitě se o něco pokusí, věř mi!"

Sarada to nemohla přiznat nahlas, ale v duchu si přála, aby se Boruto zítra opravdu o něco pokusil. Bude mít k tomu ideální příležitost...!