Řekni mi... (Boruto & Sarada)✅

Kapitola dvacátá osmá

Moji milí,
poslední kapitola je tu! Přeji příjemné čtení!❤
-------------------------------------------------------------------------------------------

Když se Sarada ráno vzbudila, Boruto ještě spal. Hlasitě přitom odfukoval, občas zachrápal a legračně krčil nos, jako by ho obtěžovala nějaká moucha. Dívka měla chuť se rozesmát, ale musela se ovládnout a zůstat potichu, aby ho neprobudila. Radši proto opatrně vstala, oblékla se, nasadila si brýle, které přes noc odpočívaly na nočním stolku, a odcupitala na záchod. Pak si v koupelně studenou vodou opláchla obličej a neposedné vlasy svázala do culíku.
Také se chvilku pozorovala v zrcadle nad umyvadlem, jestli se náhodou ztráta jejího věnečku nějak zásadně nepromítla do jejího vzhledu. No, samozřejmě že vůbec. Koukala na ni pořád ta stejná Sarada jako jindy. Něco však bylo jiné a ona nedokázala říct co. Časem na to ale určitě přijde.
Po odchodu z koupelny si dívka na potemnělé chodbě všimla, že Borutovi rodiče už dorazili domů - z ložnice se totiž ozývalo pravidelné oddechování. Museli se vrátit opravdu hodně pozdě, protože v noci jejich příchod nijak nezaregistrovala.
Ach, ano... Chudák Boruto. Určitě měl včerejší večer pečlivě naplánovaný. Určitě ještě hodlal i nadále pokračovat v tom, co začali, než je malá Himawari vyrušila. Bohužel spánek byl mocnější. Ani nevěděla, kdy si Uzumaki junior lehl k ní do postele, počínal si přitom opravdu potichoučku.
Když se opět ocitla v Borutově pokoji, opatrně za sebou zavřela dveře. V celém domě ještě panoval klid, protože bylo teprve něco málo po osmé hodině a k tomu navíc neděle. Tak ráda by se k Borutovi přitulila, jenže to by ho akorát vzbudilo. Nene, musí se zabavit nějak jinak. Jenže jak?
Přešla k bohaté komiksové knihovně a pečlivě si začala pročítat všechny titulní strany. Svazky, které ji podle názvu nejvíce zaujaly, postupně vytahovala ven. A když už po několika minutách měla plnou náruč, usadila se k psacímu stolu a začala číst.
Uplynulo asi půl hodiny a pokojem se neslo jen tiché šustění stránek. Sarada byla do čtení tak zabraná, že si vůbec nevšimla, že ji Boruto pozoruje.
„Jestli mi nedáš pusu, tak nevstanu," pronesl zničehonic do ticha. Sarada samým leknutím málem nadskočila, ale naštěstí se ihned vzpamatovala.
„Tak nevstávej," prohodila naoko ledabyle. Pak se k němu otočila a rozpustile vyplázla špičku jazyka.
„Cože? Ty bys mě tady jako nechala, jo?"
„Ještě si to rozmyslím."
Šťastně se na sebe usmáli. Sarada zaklapla knížečku, kterou měla právě rozečtenou, vstala a zamířila do postele. Boruto rozevřel náruč a ona mu do ní spokojeně vplula. Také ho pořádně políbila, aby už nemohl mít žádné námitky.
„A teď už vstaneš?" zeptala se a ještě víc mu pocuchala jeho rozčepýřené vlasy.
„Ještě si to rozmyslím," odpověděl s úšklebkem. Něžně ho plácla přes ruku - takhle ji provokovat!

Bylo to docela příjemné ráno. Naruto s Hinatou zastihli svého syna a jeho přítelkyni zrovna ve chvíli, kdy si v kuchyni připravovali čaj, a proto je poprosili, jestli by nemohli dva šálky přichystat i pro ně. Sarada se trošku obávala, že při společné snídani nastane takové to trapné ticho nebo že se zvědaví rodiče budou vyptávat až příliš detailně, ale naštěstí se strachovala zbytečně.
Oba dva vypadali velice unaveně, takže se stejně moc dlouho v jídelně nezdrželi, pouze si vypili své čaje, něco málo zakousli a po rozloučení chvátali do peřin dohnat spánkový deficit. A jelikož byla neděle, mohli si to dovolit. Himawari se dokonce ještě ani neukázala (patrně pořád spokojeně vyspávala), takže Boruto se Saradou se v poklidu mohli pustit do jídla a bez obav po sobě házet vášnivé pohledy. 
Odpoledne se neslo ve znamení fotbalového tréninku. Boruto sice nemusel nijak chvátat, bylo teprve deset hodin, ale rád by ještě strávil se Saradou nějaký čas o samotě. A upřímně, v tomhle domě to nebylo tak úplně možné. Zamilovaná dvojice se tedy rozhodla, že vyrazí hned po snídani na procházku do parku a odtud už je to k fotbalovému hřišti jen kousek. Počasí bylo vcelku ještě přijatelné, i když se listopad už přehoupl do své druhé poloviny. Jistě, člověk se musel tepleji obléknout a sluníčko už také nemělo takovou sílu jako v létě, ale jinak bylo na čerstvém vzduchu příjemně.
Borutovi však na počasí vůbec nezáleželo - hlavně že bude se Saradou sám.