Předurčení (OPRAVUJE SE!!)

Korunovace

Vešli jsme do jídelního sálu a všude nebylo nic jiného něž jen stoly s jídlem. Mě a Eduarda posadili doprostřed stolu, tak aby na nás každý viděl. Poté přišlo na přípitek.:
"Ať žijí!" zvolal někdo.
Podávaly se hory jídla. Polévky, dezerty a všechno možné. Já ale hlad neměla. Snědla jsem sotva talíř polévky.Po nudném obědě jsme znovu nasedli do kočáru.
"Kam pak to jedeme?"zeptala jsem se.
"Elizabeth, přece na vaši korunovaci. "řekla hraběnka a zaklapla dveře kočáru.
Povzdechla jsem si. Tohle nudné ježdění tam a zpět mě nebavilo. Ale tentokrát jsme jeli déle. Začalo se pomalu stmívat. A já litovala toho, že jsem si s sebou nevzala knihu.
"Eduarde, těšíte se na kralování?" zeptala jsem se ho.
"Myslím, že to tak těžké nebude." řekl a pokračoval v hledění z okna.
Když už se cesta zdála nekonečnou, kočár zastavil. Otevřely se dvířka kočáru a já a Eduard jsme vystoupili. Naše cesta vedla ke katedrále ,ve které se měla konat korunovace. Velké dřevěné dveře se začaly pomalu otevírat. Šli jsme cestou až k papeži, který stál vedle honosně zdobeného oltáře. Když jsme přišli blíže ,poklekli jsme na sameten pokryté klekátka směrem k přihlížejícím. Vše se točilo kolem Eduarda. Já tam jen klečela. Ale i na mě přišla řada. Nad hlavou mi drželi zlatou korunu a já odříkávala modlitbu v latině. Pak mi papež kapl na čelo svěcenou vodu a bylo po korunovaci.
Eduard ještě na konci s korunou na hlavě přísahal, že svou zemi bude chránit, že jí bude věrný až do své smrti. Po korunovaci jsme vyrazili do zámku. Přesněji do Eduarda rodného zámku. Cesta netrvala už ani tak dlouho. Vše bylo pro mě nové tedy až na mou dvorní dámu a hraběnku.
"Elizabeth, pojď ." řekla hraběnka.
Já ji poslušně následovala. Zavedla mě do mé komnaty. Byl to veliký pokoj s šatnou a dokonce vlastním salónkem.
Hraběnka zavřela a pomohla mi do noční košile. Rozpletla mi vlasy a z tváří mi smyla tvářenku.
"Dobrou noc, výsosti." řekla na konec a odešla.
Já jsem měla však ještě hodně práce s proskoumáváním mého nového pokoje. Šatna byla plná překrásných šatů.
Někdo zaklepal.
"Ano?"řekla jsem.
Do mého pokoje vstoupil Eduard.
"Co potřebujete?"zeptala jsem se.
On jen ke mně přistoupil a políbil mě. Leknutím jsem uhla.
"Potřebujete snad něco?" zeptala jsem se znovu.
On mě však znovu políbil.
"Promiňte, ale jsem unavená a chtěla bych už jít spát."
"Ale Elizabeth."řekl a přistoupil ke mně ještě blíže.
Já ustoupila a on se zase přiblížil. Bohužel na moje neštěstí jsem zády narazila na studenou zeď. Rychle jsem se vymanula z jeho objetí.
"Eduarde, prosím já jsem vážně unavená." řekla jsem.
On se jen povzdechl, otočil se na patě a opustil můj pokoj.