Probrala jsem se na louce. Rychle jsem se posadila. Rohlédla jsem se okolo. Docela mě zajímalo, proč jsem tady.
"Královno Elizabeth!"zakřičel na mě někdo.
Ohlédla jsem se za hlasem. Stála tam ta postava. Postavila jsem se.
"Kdo jste?"
Postava si sundala kapuci. Z postavy v černém se vyklubal muž.
"Výsosti, já jsem Williem."
"Prosím?"
"Williem Waldský."
"Ale vy jste zemřel v plamenech."řekla jsem pomateně.
Williem přišel ke mně a políbil mě. Zmateně jsem se na něho podívala.
"Elizabeth, já nezemřel. Utekl jsem."
"Ale kdo byl ten mrtvý?"
"Nejspíš mě podobný služebný."
"Willieme, proč jste se ale neozval. Myslím, že by jste byl dobrým králem."
"Elizabeth, vždyť vy milujete Eduarda. Nechtěl jsem vám bránit ve štěstí a v lásce."
"Znáte ho vůbec, Willieme?"
"Ano, vždyť je to můj bratr." řekl a zasmál se.
Obejmula jsem ho.
"Co budete dělat? Vy se nechcete zase chytit koruny?"
"To nevím. To je těžké rozhodnutí. Život bez koruny je snaší. "
"Mám na vás ještě jednu otázku proč jste mě tak unesl a postřelil mého koně?"
"Musel jsem to nějak udělat. Vždyť už vůbec nevipadám jako bratr krále. A navíc kůň je v pořádku nechal jsem na něho dohlédnout."
"Nechcete zpět na dvůr? Alespoň se jen podívat?"
Williem se na mě podíval a já věděla , že to nebyl ak špatný nápad. Na louce u lesa stál malý domeček.
"To je vaše Willieme?"
"Někde jsem bydlet musel."
Když jsme došli blíže ,Williem vytáhl a osedlal koně. Oba jsme nasedli a vydali se k zámku.
"Nepojíte se Edvarda, Willieme?"
"Proč by? O korunu nestojím."
" A o mě?"
"Elizabeth, vy jste ale šťastně vdaná, nebo ne?"
"Naše manželství není tak veselé jak by se mohlo zdát. Prosím zastavte. Musím vám ještě něco říct."
ČTEŠ
Předurčení (OPRAVUJE SE!!)
Historical FictionPlány a předurčení. Dvě věci, které Elizabeth nesnáší, avšak její matka je miluje. Domluvený sňatek pro království, pro zemi rodnou má ovoce přinést. Karty však zamíchá bratr proti bratru. Elizabeth chce však býti sama strůjcem svého osudu. Jak se...
