Eduard mě obejmul a odešel. Lehla jsem si a doufala, že se o tom nikdo jiný nedoví. Rozbrečela jsem se. Zavřela jsem oči a vydala se do říše snů.
Následující den mě probudilo slunce, které mi svítilo do pokoje. Oblékla jsem si první šaty co jsem v šatníku našla a vydala se na snídani. Kotník ještě trochu bolel ale bylo to lepší. Když jsem šla chodbou všechny dvorní dámy na mě koukaly. Když jsem kolem nich procházela, slyšela jsem jak si mně něco šeptají a smějí se. V jídelně nikdo nebyl, což mi vyhovovalo. Snědla jsem jen pár hrozen. Neměla jsem náladu na nic jeného než čtení knih. Kdyš jsem došla do pokoje otevřela jsem zásuvku ve které mívám vždy nějakou knihu. Posadila jsem se ke stolu začala si číst. Můj zrak však pořád zkoumal něco co leželo na stole. Neochotně jsem zavřela knihu a vzala do ruky obálku. Byl to nepřečtený dopis od matky. Otevřela jsem obálku a vydnala z ní kus papíru.
"Drahá Elizabeth,
doufám, že se ti líbí ve Waldsku. Jen já a arcivévoda král Waldský doufáme a přejeme se, že budeš už brzy v očekávání a dáš Waldské říši nového následníka trůnu. Tvoje matka"
Zmačkala jsem papír a hodila ho na zem. Rozbrečela jsem se. To velké břímě, které leží na mých bedrech mě pomalu ale jistě tahá k zemi. Rozhodla jsem se, že se půjdu projít do zahrady. Procházky přeci pomáhají. Když jsem vyšla ze svého pokoje cítila jsem jako by každý na tomto zámku měl něco proti mně. Rychle jsem se vrátila do pokoje a zabouchla dveře. Opřela jsem se o ně. Znovu jsem se rozbrečela. Spadla jsem na zem. Bylo toho na mě hodně. Doufala jsem, že ten hrozný pocit bezmoci brzy odejde ale ne. Asi po hodině když můj pláč trochu ustál ale potřebovala jsem někoho obejmout.
Eduard. Naše manželství sice není zrovna to nejlepší na světě ale přece on mě má rád. pomyslela jsem.
Utřela jsem si z obličeje poslední zbytky slz avyrazila za Eduardem. Před odchodem jsem se na sebe podívala do zrcadla. Byla jsem neučesaná a můj obličej byl rudý jako růže. Zavřela jsem oči a zhluboka jsem se nadechla.
Je čas vyrazit.
Vyšla jsem ze svého pokoje a zamířila si to do komnat Eduarda. Zanedlouho jsem dorazila před jeho dveře. Zaklepala jsem a vstoupila jsem. Ale přála jsem si, abych to nikdy neudělala.
ČTEŠ
Předurčení (OPRAVUJE SE!!)
Historical FictionPlány a předurčení. Dvě věci, které Elizabeth nesnáší, avšak její matka je miluje. Domluvený sňatek pro království, pro zemi rodnou má ovoce přinést. Karty však zamíchá bratr proti bratru. Elizabeth chce však býti sama strůjcem svého osudu. Jak se...
