Předurčení (OPRAVUJE SE!!)

Nenávist

"Ale kde je seženeme, Hraběnko ? Oproti mé matce nemáme žádnou šanci. Stejně nechápu jak to mohla udělat."
"Musíme sehnat něco na vaši matku."
"Vždyť je to nemožné. Nikdo nebude proti bývalé tak mocné královně. A navíc jsem si jistá, že si dává velký pozor, aby jijí plány nikdo neviděl."
"Vaše výsosti, myslím, že jsem na to přišla. Pojďte za mnou."
Hraběnka mě chytla za ruku a vedla do svého pokoje. Byl hned vedle mého. Když jsme vešly do pokoje byl stejný jako Florencin. Hraběnka přišla ke své posteli a odsunula od ni noční stolek. Tím odhalila zlatou mřížku.
"Výsosti, služebnictvo ví více než si myslíte."
"Vy mě odposloucháváte?"
"Zámek je starý. Je to systém, který používají i v Rusku. Ale jak jste viděla mám tam stolek, takže pokud nekřičíte nic neslyším."
"Hraběnko, můj rodný zámek to má také?"
"Jistě. Je to skoro všude."
"Matka ale svou služebnou vyhodila. Musíme na to jinak."
Hraběnka si povzdechla. A řekla:
"Výsosti, zapomínáte na to, že jsem sem s vámi přijela. Byla to přece slečna Eloise."
Hraběnka se otočila ke stolku se zásuvkami a vytáhla z ní knihu.
"Byly jsme velké kamarádky. Když jste byla ještě malá byla to vaše chůva. Ale vaše matka ji neměla ráda a tak se postarala, abych se o vás starala jen já. Byla na vás přísnější než na vaše sestry..."
Hraběnka nestačila ani doříci větu když v tom jsme uslyšely zaklepání.
"Ano?"řekla jsem.
Do místnosti vstoupil na mé překvapení vstoupil Eduard.
"Přejete si výsosti?" řekla jsem arogantně.
"Musím si promluvit s hraběnkou. Osamotě."
Neochotně jsem se otočila a odešla jsem. Ma zvědavost mi ale nedala a musela jsem vědět co jí chce říct. Odešla jsem do svého pokoje a sedla jsem si na postel.
Mřížka. řekla jsem si v duchu.
Opatrně, skoro neslyšně jsem odsunula noční stolek. Ten odhalil zlatou mřížku. Přisunula jsem se ještě blíže k ní a to co jsem uslyšela mě zarazilo.