Předurčení (OPRAVUJE SE!!)

Zloba

Když jsem vešla do Eduardovi komnaty, slunce které oslavovalo ráno se odráželo od mých mokrých tváří. Nachvíli mě oslnilo.
"Elizabeth!"uslyšela jsem Eduarda vykřiknou.
"Florence !?" vykřikla jsem a zalapala jsem po dechu.
Florence ležela na jeho posteli a on s ní. Rychlým krokem jsem přišla k ní. Vytáhla jsem ji za vlasy z jeho postele.
"Vaše výsosti..."
"Florence už žádné 'Vaše výsosti ' . U mě jsi skončila." se slzami jsem se podívala na Eduarda než jsem odešla. Otočila jsem se a zamířila jsem si to ke dveřím. Zabouchla jsem dveře. Vzala jsem nejbližší vázu a hodila ji po jeho dveřích. Upadla jsem na zem a rozbrečela jsem se. Hraběnka ke mně přiběhla a spadla za mnou.
"Co se stalo?" zeptala se.
Podívala jsem se na ní a objala ji. Propadla jsem ještě do většího pláče.
"Hraběnko, vy jste tu jediná koho mám ráda..." řekla jsem roztřepaným hlasem.
"Ale výsosti co jeho výsost?"
Zakroutila jsem hlavou. Zvedla jsem se a vtichosti odešla do svého pokoje.
Sedla jsem si naproti svému zrcadlu. Byla jsem celá rudá a rozcuchaná.
Na místo smutku se objevila zloba. Chtěla jsem pryč. Pryč z mého života. Pryč odsud. Být zase ta malá holka, která má divnou matku a nejlepšího otce. Být zase tak bezstarostná. Přestat se přetvařovat. Chci utéct však jediné co mě tu drží je hraběnka. Otočila jsem se a podívala na pokoj. Byl uklizený. Vše bylo úžasné...
Vyrazila jsem ke dveřím ,jediné cestě odsud. Dveře se otevřely těsně před mým obličejem. Byl to Eduard.
"Co tu děláš?" řekla jsem hrubě.
"Je to úplně normální..."
"Tobě přijde "normální" lhát své ženě a podvádět ji s její služebnou? Jsi snad debil? vykřikla jsem na něho.
"Elizabeth, neurážej panovníka a odkdypak jsme ti povolil mi tykat?"
" A odkdy jsem ti povolila mě podvádět? Ty mi lžeš přímo do očí to ti není blbý? "
"Jak si dovoluješ..."
"Co? Nenávidím tě ty lháři! Idiote!"vykřikla jsem.
"Elizabeth, nepovyšuj se na muže!"
"Já tě nenávidím." Chtěla jsem mu dát facku ale on mi zadržel ruku. Dupla jsem mu na nohu a utekla jsem do stájí.