Předurčení (OPRAVUJE SE!!)

Rozhovory

"Hraběnko, já vím, že to víte. Předemnou nic neutajíte."
"Výsosti, kdo vám to řekl?"
"Florence. Ale varuji vás hraběnko, pokusíte-li se Elizabethe pomoci postihne vás stejný osud jako krále."
"Výsosti, já ..."
"Pokud zabiji Elizabeth království Waldské bude už jen mé. A vy mi v tom nezabráníte."
"To se mýlíte výsosti. Elizabeth je nejmladší. Má ještě dvě sestry."
"Nahrajte to na mě hraběnko. Vím moc dobře, že víte pravý původ naší královny. "
"Výsosti, to je tajemství. Vím to jen já a matka královna."
"Hraběnko, řeknete něco Elizabeth a je po vás."
Hraběnka se rozbrečela. Uslyšela jsem už je zabouchnutí dveří. Vyběhla jsem na chodbu.
"Co jste jí chtěl?"zakřičela jsem jeho směrem.
On se otočil a přišel ke mně.
"A co si myslíte?"
"No, nevím ale rozbrečel jste moci společnici. A ta jen tak nebrečí."
Prstem mi pozvedl bradu a dodal:
"Některé věci je lepší nevědět."
Otočil se a odešel. Neváhala jsem ani minutu a vtrhla jsem do hraběnčina pokoje.
"Co se děje Hraběnko ?"
Ta se jen na mě usmála.
"Hraběnko, já vše slyšela. Jaký můj původ?"zeptala jsem se zmateně.
Hraběnka se na mě podívala a hlasitě polkla.
"Prosím Hraběnko."
Hraběnka si dala prst na pusu a vyšla z pokoje. Následovala jsem ji. Hraběnka mě zavedla tajmné chodby, která byla pod zámkem.
"Elizabeth, nejsi dcerou zesnulého krále."
Zarazila jsem se. Zaprvé hraběnka mi vždy vyká a zadruhé cože?
"Prosím?"
"Elizabeth,nemáš zrzavé vlasy po babičce ale po svém otci. Po bratru zesnulého krále."
"Cože?"
"Tvá matka byla z velmi mocné země. Avšak byla donucena si vzít prince Estherhasyho. Ten měl ale malou zemičku.
Proto se země jmenovala Štembersko. Po zemi tvé matky. Tvoje sestry jsou potomky bývalého královského páru ale ty ne. Královna matka chtěla pro svoji zemi někoho kdo bude jen její a né krále. A proto tvůj otec je Princ Estherhasy .
Ty jsi přímá následkyně Štemberského trůnu. Proto tvoje matka za každou cenu tě chtěla provdat za Waldské, kvůli zemi. Vždy toužila po velké říši."
"Co? Hraběnko, můj táta je můj strýc a ty jsi moje teta?"
"Ano."
"Ale proč nejsi princezna. Ale jsi hraběnka?"
"To je na mnohem delší povídání. Elizo, musím ti pomoct. Eduard něco chystá. Obě nás může zabít. "
Objala jsem ji. Je moje teta. Pomaličku jsme vyšly z malé uličky. Pořádně jsem se rozhlédla, aby nás nikdo neviděl.
Opatrně jsme došly do mého křídla. Před tím než jsme se rozdělily objala jsem ji. A pošeptala mi do ucha:
"Musíme konat."