Předurčení (OPRAVUJE SE!!)

Poslední den

Dnes je poslední den před svatbou. Měla bych být šťastná, protože si beru někoho koho mám ráda ale realita je jiná. Myslím, že je toho zkrátka hodně. A můj mozek to nezvládá zpracovat. Vstávám a přemýšlím co se dnes bude dít. Poslední den svobody.
"Hraběnko, co potřebujete?"
"Omlouvám se výsosti chtěla jsem se podívat zda ještě spíte." řekla hraběnka a přistoupila ke mně.
"Musí to pro vás být těžké. "
Jen jsem přikývla. Ztratit v jednom dni otce i snoubence, kterého jsem sice neznala ale co. Je to těžké. Hraběnka ze skříně vytáhla fialkové šaty a dodala:
"Chcete si je vzít? Tyto jste si chtěla vzít na ples, vzpomínáte?"
"Moc ráda si je vezmu."řekla jsem radostně.
Hraběnka se pousmála a pomohla mi do nich. Ještě mi spletla vlasy a mohla jsem vyrazit na snídani. Jedla jsem sama, protože všichni mají dost práce s přípravami na ples. Když jsem dosnídala zamířila jsem rovnou do knihovny. Usadila jsem se do křesla a znovu nedělala nic jiného než ponořovala do děje otcovy oblíbené knihy. Avšak mě vyrušily něčí kroky. Zaklapla jsem knihu a vydala se za kroky. Když se kroky čím dál více přibližovaly, byla jsem zvědavější a zvědavější. Až jsem narazila na krále.
"Ou, promiňtě králi."řekla jsem společně s úklonem.
"Elizabeth, nečekal jsem vás . Nemáte radši vybírat šaty nebo něco takového něž-li si číst."
Schovala jsem knihu za záda, aby na ni už dále nedorážel.
"Jak vidíte králi, už mám vše hotové. A mohu si v klidu číst."
"Ty jsi mi ale zvláštní."
"A proč myslíte?"
"Nevím jak ostatním ale mně přijdete velice zvláštní. Zamilujete se do jednoho z mých synů ale toho si nemůžete vzít, protože tu zavazí jeho starší bratr, který však náhle zemře. Nepřijde vám to divné, slečno?"
"Chcete mě snad podezírat, že jsem Williema zabila? Že jsem založila požár, který zabil mého vlastního otce, králi?"
Přistoupil ke mně a zašeptal mi do ucha:
"Slyšíte to? Říká se tomu pravda." dořekl a odešel pryč z mé blízkosti.
Nedošlo mi, že by mě mohli lidé podezírat. Obvzláště někdo jako král Waldský, můj budoucí tchán. Odložila jsem knihu na stolek a vydala se do svého pokoje. Byly už čtyři hodiny odpoledne a přípravy byly v plném provozu. A bohužel i já se musela zapojit. Matka si mě nechala zavolat do své pracovny. Zaklepala jsem a dveře se zachvíli se dveře otevřely. Vstoupila jsem do vnitř a matka mě už čekala za pracovním stolem. Přisedla jsem si . Matka počkala až se zaklapnou dveře a pak začala:
"Elizabeth, zde jsou informace o zítřejší svatbě. Budeš dokonce korunována na královnu ale to jen proto, že král ,tvůj otec zemřel. Zde je pár věcí o etiketě, které by budoucí královna měla vědět. Byla bych moc šťastná, kdyby jsis je nastudovala."
"Vždyť je to 19stran."řekla jsem zděšeně
"Však máš na to zbytek dne."usmála se a já šla studovat do svého pokoje. Sedla jsem si ke stolku. A začala jsem studovat.
Na chvíli mi zrak však uhnul na zásuvku. Otevřela jsem ji. Ležel tam kus papíru z předvčerejška. Rychle jsem ji zabouchla, abych se nerozbrečela při pomyšlení na otce. Vrhla jsem se zpět do sdudování. A další den byl zase o něco blíže.