Předurčení (OPRAVUJE SE!!)

Ples

Na samotném začátku se připilo na mě a moje zdraví. Poté se všichni dali do tance. Seděla jsem u stolu s občerstvením a čekala co se bude dít dál. Nejsem moc na plesy a podobné události. Je čas zmizet. pomyslela jsem si. Rozhlédla jsem se nenápadně kolem sebe. Prodírala jsem se davem hostů tedy do chvíle než jsem zakopla o něčí nohu. Čekala jsem tvrdé přistání na zem ale místo toho jsem ucítila něčí ruce, které mě v pase chytly. Jenže majitel těchto rukou je stejně nešikovný jako já. A tak jsme se oba zhroutili na zem. Avšak tak nešikovně, že místo na zem jsem dopadla na něj.
Bylo to velice trapné. Obvzláště když se na nás všichni otočili a vše ztichlo. Rychle jsem si sedla a jeho hnědé oči na mě upřely svůj pohled.
"Edvarde?" zeptala jsem se překvapeně.
"Beth?"
Pomohl mi se zvednout . Koukala jsem samým překvapením. Byl to vážně on. Seznam hostů nelhal. Ihned za námi přispěchala matka.
"Elizabeth, můžeš za mnou? Hudba, prosím."
"Co se děje mamá?"
"Elizabeth je na čase, aby ses seznámila s Williamem, s tvým budoucím manželem ."
Ustoupila a vedle ní se objevil William. Měl stejné hnědé vlasy jako Eduard.
"Slečno Elizabeth."řekl a políbil mi ruku.
"Promiňte, jak že se jmenujete?"zeptala jsem se.
"William Waldský."řekl s úklonem.
Za mnou se najednou objevil Eduard. Usmíval se jako by to dávno věděl. Nechápala jsem co se právě děje.
"Dáte nám chvilku soukromí pánové?" řekla jsem s jistým zmatením v hlase.
"Ovšem."řekli oba. Uklonili se a odešli.
"Mamá, promiňte ale tentokrát vás vůbec nechápu. Waldský rod, to jsou naši nepřátelé. Vždyť to nedává smysl."
"Elizabeth , uklidni se. Já a král Waldský jsme se dohodli, že vás sezdáme. Dvě velké říše budou spojeny a stanou se tak neporazitelnými. Elizabeth, vaše manželství znamená opravdu mnoho pro budoucnost naší říše."
Musím uznat, že něco podobného jsem od matky vůbec nečekala. To, že jí záleží na naší říši byla pro mne novinka.
"A teď mé dítě musíme oznámit vaše zasnoubení s princem Williemem Waldským."
Jen jsem přikývla. Odpor by byl zcela zbytečný. Následovala jsem ji až ke trůnu. Vedle mě se postavil Williem a usmál se na mně. Hudba najednou ztichla. K Williemovi došel služebný s velkou kyticí růží a podal mu ji.
"Já Williem James Charles Waldský vás žádám drahá princezno Elizabeth Anno  o vaši ruku. Jako důkaz souhlasu si prosím vezměte tuto kytici růží."
Neměla jsem jinou možnost než si ji vzít. Zachvíli se sálem rozléhal mohutný potlesk. Z davu na mě zíraly hnědé oči.
Teď už je to minulost. pomyslela jsem si. Williams byl šťastný, že po svém boku bude mít takovou ženu jako jsem já ale pořád jsem nemohla přestat myslet na Eduarda. Zlomila jsem mu srdce a to kvůli jeho bratrovi.
"Do tance." zvolal jeden z hudebníků. 
"Zatančíte si se mnou, slečno Elizabeth?"
"Klidně tedy jen co si odložím kytici."
William mě chytl v pase a začali jsme tančit.
"Máte ráda tanec Elizabeth?"
"Promiňte, že vám kazím představy ale koně jsou lepší než nějaké točení se v kruhu."
"Jste moc krásná Elizabeth. "
Prohodila jsem očima na důkaz, že tohle mě moc nezajímá a pokračovali jsem dále v tanci.
"Vy Elizabeth tančíte valčík poprvé, že ano?"
"Proč myslíte?" zeptala jsem se.
"Protože jste mi před chvílí šlápla na nohu."
Zasmála jsem se." Tanec mi moc nejde."
"Nechte se vést."
A opravdu. Každý jeho pohyb mi napovídal co mám dělat a kam mám dát nohu. Vše bylo docela neškodné do chvíle kdy jsem ucítila, že jeho ruka se nedrží už jen u pasu ale jde níže. Ušklíbla jsem se na něj ale on se jen koukal okolo nás. A tak  mě nenapadlo nic jiného něž mu šlápnout na nohu. On se na mě ihned podíval a usmál se.
"PromiňteWillieme, potřebuji si dát přestávku. Tanec je velice vyčerpávající."
"Zajisté Elizabeth."
On se uklonil a odešel k občerstvení. Bylo dvanáct hodin a měsíc svítil tak moc, že si ho nešlo nevšimnout. Každý tady na plese měl už něco připito a každý tak trochu už chtěl spát. Rozhodla jsem se, že najdu Williamse. Ale ozvalo se slovo, které zajisté všechny probudilo.
"Hoří! Hoří!" křičel jeden šlechtic, když vybíhal ze začmouděné chodby.  Hudba se okamžitě zastavila a všichni služební utíkali s plnými vědry vody hasit požár.  Všichni ze sálu se rozutekli ven před zámek. Po dvou hodinách se podařilo požár zdolat.
"Vaše královská veličenstva, je nám to moc líto ale máme dvě ztráty na životech." řekl smutným hlasem jeden služebný.