Předurčení (OPRAVUJE SE!!)

Svatba

Dnes nadešel ten den, na který se už dlouho čekalo. Moje svatba, která dá dohromady velkou říši, Waldsko. Vlastně tohle je moje předurčení ale dost řečí. Mám ještě dost práce. Nejtěžší je vstát, protože nejsem zrovna ranní ptáče.
"Výsosti, dneska je váš velký den."řekla hraběnka svým milým hlasem.
Já se jen posadila na postel a nazula si papuče ze sametu. Hraběnka mi přes záda ještě přehodila saténový župan a spolu jsme vyrazily do koupelny. Koupelna byla celá vykachličkovaná a v prostřed místnosti stála vana z porcelánu. Vedle ní stály vědra s teplou vodou ze které se ještě kouřilo. Sundala jsem si župan a nechala si jen košili a vlezla jsem do vany. Služebné mi umývaly vlasy zatím co já si užívala teplé koupele. Po koupeli následovala další procedura a to česání. Hraběnka mi vlasy zapletla do krásného účesu do kterého vložila i pár květů sedmikrásky. Pak už zbývalo jen se obléci.
Když jsme došly zpět do mého pokoje na posteli ležely překrásné šaty zdobené volánky a květy sedmikrásek.
"Hraběnko, ty jsou překrásné. Snad ty nejhezčí co jsem kdy viděla."
Ještě mi na tváře dala trochu tvářenky na tváře a vyrazily jsme ke kočáru. Na nádvoří stál bílo-zlatý honosný kočár se čtyřmi bělouši ve předu. V kočáře už seděla matka. Nasedla jsem a kočár se rozjel. Měli jsme namířeno do kapličky ve které se to všechno mělo konat. Zanedlouho už šla vidět věžička kaple. Koně zastavili a s nimi i celý povoz. Když se otevřely dveře někdo mi podal ruku, aby se mi lépe vystupovalo. Byl to kočí, Karl. Vystoupila jsem na červený koberec, který vedl do zavřených dveří kaple. Matka se postavila vedle mě a chytla mou ruku. Dveře se začaly pomalu otevírat zatím co já a matka jsme kráčely po koberci. V kapli sedělo stovky lidí a upíraly své pohledy přímo na mě. Rozezněl se zvuk varhan a všichni se postavili. Když jsme byly už u oltáře matka předala mou ruku Eduardovi. Poté jsme položili naše ruce na sametově červený polštářek. Poklekli jsme  začaly takové typické věci.
"Elizabeth Anno, berete si zde přítomného Eduarda Waldského za svého manžela a to zcela dobrovolně?" řekl kněz a podíval se na mne. Myslím, že tato otázka nemá smysl. Protože kdo by se dobrovolně vdával či ženil v 16 letech.
"Ano."řekla jsem si pod nosem.
"A vy Eduarde Waldský, berete si zde přítomnou Elizabeth Annu za svou právoplatnou manželku a to zcela dobrovolně?"
"Ano."řekl Eduard bez nějakého rozmýšlení.
"Prohlašuji vás za manžele. Nyní si dejte první manželský polibek.
Zavřela jsem oči a rozhodla jsem to přečkat. Nejsem totiž zrovna fanynka těchto věcí. Po krátké chvilce bylo po všem. Zbývalo se už jen podepsat na papír. To byla snad to nejjednodušší ze všeho. A obřad tímto byl ukonce. Já a Eduard jsme zamířili do kočáru. Nasedli jsme a Karl to namířil zpět na náš zámek. Na hostinu.
"Co na to říkáš, že jsme už nyní manželé, Beth?"
"Co bych na to měla říct?"
Eduard pokrčil rameny.
"Od dnešního večera budeme kralovat Waldskému království a..."
"Počkejte ona je dnes korunovace?"přerušila jsem ho.
"Ano, v osm hodin večer."
Zrovna jsme projížděli městem. Velká spousta lidí mávala podél cesty. Zamávala jsem jim zpět ale nedostalo se mi toho tolik jako Eduardovi.
"Vás mají teda rádi."poznamenala jsem.
On jen přikývl a pokračoval v mávání. Kočár se zastavil. Je čas na hostinu.