Předurčení (OPRAVUJE SE!!)

Zasnoubení

" A koho?" zeptala se vystrašeně matka
"Jeho královskou výsost a prince Williemse Waldského." řekl sluha.
Byla mi jedno nějaká pravidla a etiketa. Prostě jsem obejmula svou matku a rozbrečela jsem se. Sice jsem Williema dlouho neznala ale stejnak mi bylo líto vyhaslého lidského života. Obrovský tlak, který mi právě ležel na hrudi slovy popsat nedokážu. I matka byla z toho špatná. Po chvíli jsem opustila zámeckou zahradu a zamířila do svého pokoje. Chtěla jsem si někam zapsat své pocity, protože to vždy pomůže. Je tu však malý zádrhel nevedu si deník nebo něco takového. Otevřela jsem proto zásuvku a uviděla jsem půlku roztrhnutého papíru. Vytáhla jsem ho a začala psát. Dříve než inkoust však na papír kapla moje slza. V prostřed papíru byla obří kapka slzy,která objevila něco voskem napsaného. Potřebovala jsem papír však ještě trochu namočit. Což nebyl problém. Slzy mi stékaly po obličeji jako o závod. Po chvíli byl papír úplně mokrý. A stálo na něm:
"VRAHEM KRÁLE JE..."
pokračování muselo být na druhé půlce. Otevřela jsem zásuvku ale nic jsem nenašla. Tento papír by však znamenal, že otec, náš král nezemřel udušením kouřem nebo pod krutými plameny ohně ale stálo za tím něco jiného.Sakra,sakra, sakra. zaklela jsem. Hledala jsem dál ale bezvýznamně. Byla jse velice unavená z dnešního dne. Stalo se toho tolik.Je čas jít spát. řekla jsem v duchu.

Druhý den ráno jsem se probudila s mokrými tvářemi od slz. Ozvalo se zaklepání.
"Elizabeth?"
"Ano?"
Do pokoje vešla matka celá v černém.
"Elizabeth, jelikož tvůj ubohý snoubenec včera tragicky zesnul ,já a král z Waldska jsme se dohodli, že bude nejlepší když si vezmeš mladšího bratra Williema, Eduarda."
Srdce mi trochu poskočilo když jsem uslyšela jeho jméno.
"A teď se prosím oblékni."dořekla matka a odešla.
Do pokoje došla ihned Florence, má dvorní dáma a pomohla mi obléci si tmavomodré šaty s černými krajkami. Vypadala také velice smutně, stejně jako každý. Došla jsem do jídelního sálu. Avšak sluha, který tam zrovna zametal mě poslal do sálu ve kterém se včera konal ples. Služební zde malovali a uklízeli pozůstatky včerejšího požáru a v druhé půlce malá skupinka lidí čekala právě na mě. Byla tam matka a král z Waldska, Eduard a nějaká část rodiny a šlechty. Došla jsem ke králi a poklonila jsem se mu.
"Včerejší tragický požár způsobený svíčkou převrátil plány. A tak všichni kdo jste tu pojďme vyznat čest královi a princi, kteří položili své životy za nás.řekl král. Poté proběhlo zasnoubení. Edvard byl šťastný, že jsme spolu samozdřejmě i já ale byla jsem pořád smutná ze včerejší noci.
"A za pouhé dva dny se koná svatba." dodal král.
Pro matku bylo tohle spojení dvou království velice důležité. Na přípravy svatby bylo opravdu málo času. Když mi všichni pogratulovali k novým zásnubám a popřáli mi upřímnou soustrast, tak já a matka jsme musely vyřídit pár neodkladných záležitostí ohledně nových svatebních šatů. Sedly jsme si v dámském salónku na pohodlnou pohovku a křejčí před nás rozprostřeli mraky látek. Všechny byly sice bílé ale na každé byl jiný vzor.
"Elizabeth, vyber si čtyři látky na tvé šaty."řekla matka.
Ukázala jsem na čtyři libovolné látky, protože mi to bylo vcelku jedno. Šaty jak šaty.
Krejčí poděkoval a odešel. Za chvíli jsem ho následovala. Potřebovala jsem si odpočinout . Bylo toho opravdu hodně. První kam moje nohy zamířily byla knihovna. Tam je ticho vždy. Otevřela jsem si dveře a nahlédla dovnitř. Nikdo nikde.
Prošla jsem k policím, které byly plné knih a spisů. Vzala jsem si hnědou knihu, která byla otcova nejoblíbenější. Sedla jsem si do křesla a začetla jsem se.  Strávila jsem tak celý zbytek dne. Ze čtení mě vytrhla až bouře. Vzala jsem knihu a vyrazila do mého pokoje. Tam jsem se zachumlala do měkoučké peřiny a vydala se do říše snů.