The List [czech translation]

3. Díl

Miluje mě. Nemiluje mě. Miluje mě. Nemiluje mě. Miluje mě. Nemiluje mě.

Nevím, koho jsem myslel. Jen jsem se snažil nějak zabavit trháním okvětních lístků květiny. Moje nová zdravotní sestra pořád ještě nedorazila. Zvednul jsem se z postele, květinu vzal s sebou a posadil se na mé obvyklé místo, na židli u okna. Hlasitě jsem si povzdechnul. Niall odešel asi před deseti minutami. Přál bych si, aby byl pořád tady. Možná bych mohl jít a promluvit na toho tajemného zpěváka nedaleko a pak poslouchat jeho hlas celé hodiny.

Jeho hlas je tak krásný.

Miluje mě. Nemiluje mě. Miluje mě. Nemiluje mě. Miluje mě.

Zajímalo by mě, jaký je. Pěkný? Vtipný? Krátký vlasy? Dlouhý vlasy? Modré oči? Hnědé oči? Opravdu jsem chtěl poznat, kdo je tím tajemným zpěvákem a proč je tady. Má něco, jako já? Je zraněný?

Jsem opravdu zvědavý. Uslyšel jsem, jak se za mnou otevřely dveře. Když se posledně třikrát ty dveře otevřely, byla to sestra, kterou jsem znal, aby mě zkontrolovala a ujistila mě, že nová sestra brzo dorazí. Nemělo smysl se otáčet, tušil jsem, že to bude zase ona. Ale kde je ta nová? Dneska má dorazit. Vždyť to Lou říkala. Snad by mi nelhala, ne?

Ona je mojí kamarádkou... Takže by neměla. Opřel jsem se o opěradlo a položil květinu do klína. Uviděl jsem zase Joshe, jak parkuje svoje zářivě červené auto. Je tady zase, aby navštívil svojí babičku. Předpokládám, že se soboty nemohl dočkat, tak je tady dřív. Chybí mu. Stejně, jako mě chybí Gemma. Uslyšel jsem, jak někdo položil tác s mým obědem na stůl.

„Děkuji," řekl jsem, aniž bych se obtěžoval podívat se na sestru.

„Není zač."

Ten hlas. Neznám ho. Vůbec. Je dokonce mužský. Existuje tady jen jeden ošetřovatel, který tady pracuje a to je starší muž. Tento hlas ale zněl mladě a vysoce, než toho staršího ošetřovatele, jehož hlas je hluboký a drsný. To je... No, kdo to je? Schválně jsem se nervózně postavil. Nevím, kdo to je.

Je to vzrušující... Ale taky děsivý. Uchopil jsem do ruky květinu dřív, než stačila spadnout a bál jsem se obrátit na toho cizince v mém pokoji. Cítil jsem bolest břicha, nervozita mi svírá žaludek. Takhle je to i normálně, ale teď je to ještě horší kvůli nervozitě.

Nemiluje mě. Miluje mě. Nemiluje mě. Miluje mě.

Odtrhl jsem soustředěně pár dalších lístků. Otočil jsem se, ale ten neznámý už stál ke mně zády a prohlížel si mojí zeď polepenou různými motivy květin. Tím pádem jsem mohl jen vidět rozcuchané vlasy, černou bundu (vypadala jako ty, co nosí motorkáři), tmavě modré úzké džíny a černé boty značky Vans. Sice jsem neviděl jeho paže, ale byl jsem si jist, že jsou svalnaté a vypracované, jako vypadaly nohy. Nikdy by mě ani za milion let nenapadlo, že to někdy řeknu, ale... Má velmi pěkné tělo... Cítím se až ‚neslušně', že ho tady tak zkoumám. Vždycky jsem si myslel, že Liam má nádherné svalnaté ruce, ale tento člověk (ať už to je kdokoliv) vypadá naprosto úžasně... A to jsem ještě neviděl ani jeho tvář!