The List [czech translation]

17. Díl

Nikdy by mě nenapadlo, že by někdo mohl mít strach z lásky. Vůbec to nedává smysl. Vždyť láska je krásná věc, ne? Teda aspoň od Zayna láska zněla jako nejlepší část života. Popsal ji jako skutečně krásnou, vzácnou a mimořádnou. Chci se zamilovat... Aspoň myslím.

Nechápajíc Louise pozoruji. Moje ruka pořád spočívá v té jeho, která je opět napjatá. Předtím byla celkem uvolněná, dokud jsem nezačal mluvit o lásce. Lehce jsem ho do ramene nosem drknul.

„Louisi? Jsi v pořádku?" řekl jsem tlumeným hlasem.

Louis se mírně odtáhl a zamračil se.

„Jo, jsem v pohodě," zamumlal Louis, vyhýbajíc se očnímu kontaktu.

„Nerozumím tomu," zašeptal jsem mu blízko ucha.

„Čemu nerozumíš? Bojím se lásky, Stylesi. Jednoduché jako facka."

„Strach z lásky? Co je na ní tak hrozného?"

Louis protočil očima, ve kterých jsem teď viděl právě ten strach a ostražitost, který chtěl zamaskovat otráveným výrazem. Nepovedlo se mu to.

„Copak jsi nikdy neslyšel o někom, kdo by se bál lásky?"

Zavrtěl jsem hlavou. Jeho oči začaly těkat po pokoji. Začal si prohlížet květiny namalované na zdi. Na jedné se zastavil, ale nevím na jaké.

Pořád jsem zmatený. Když já myslím na lásku, vidím štěstí, naplnění, naděje a čistou dobrou sílu. Existuje i temná stránka? Proč se o ní Zayn nezmínil?

A to je další věc, kterou nechápu. Jak může existovat něco hrozného na něčem tak krásném, jako je extrémní pocit náklonnosti, o které jsem zatím tak málo slyšel?

„Takže... Proč máš strach z lásky?" ptám se s pocitem, že po něm žádám příliš.

K mému překvapení zůstal klidný a před odpovědí se usmál velice nepatrným úsměvem.

„Bojím se, protože láska může vést ke špatným věcem."

„K jakým?"

„Dostanu se k tomu," říká s úsměvem při kterém mi srdce poskočilo někam do vesmíru.

Myslím, že moje srdce se právě stalo tanečníkem. Nebo obrovským bubnem, který nemíní zpomalit z toho šíleného tempa... A to všechno kvůli tomuhle chlapcovi vedle mě.

„Tak co je to?" zeptal jsem se a naklonil hlavu o něco blíž, takže jsem si ji málem položil o jeho pohodlně vypadající rameno.

„Bojím se zlomeného srdce, když to nevyjde. Nesnáším tu bolest... Teda, chci říct, že jsem to nikdy necítil, ale mám představu, jaký by to mohlo být."

„Jak to, že nevíš, jaký to je?"

„Máš až moc otázek," řekl se smíchem.

Tiše jsem se omluvil a pohledem sklouznul někam pryč, když najednou si mě Louis za ruku přitáhnul o něco blíž.

„Ale to je v pořádku," zašeptal svým sexy vyšším a mírně chraplavým hlasem. Uh, opravdu jsem Louisův hlas nazval ‚sexy hlas'? Už to tak vypadá...

„Jestli to chceš opravdu vědět," začal Louis, „tak jen proto, že jsem se ještě nikdy nezamiloval a upřímně, nemám to ani v plánu."

„Nikdy se nezamiluješ, jo?" ptám se a pozoruji ho.

Zavrtěl hlavou a řekl: „Nesnáším to všechno stupidní divadlo okolo toho."

„Myslel jsem, že jsi to byl ty, kdo řekl, že život je příliš krátký na starosti o takovýhle kecy..," řekl jsem a poukázal na něj.

Ušklíbl se a skoro zíral, jak jsem dokázal použít jeho vlastní slova proti němu.

„Myslím, že to jsem nebyl já..." začal Louis s předstíraným hraním.

„Ále jo, jsem si tím jistý," řekl jsem se smíchem. Oba jsme se začali smát a já si opřel hlavu o jeho rameno. Louis se lehce napjal, ale pak zase uvolnil. Že by pokrok?

„Máš pravdu, květinové dítě... Ale stále se nechci zamilovat."

„Ale co ty dobré věci, které láska zahrnuje? Jako například romantiku, mazlení a pocity, které tě pohltí, když jsi poblíž toho člověka?"

„Víš, Harry," začal Louis, „Zdá se, že o lásce víš víc, než si myslíš."

„To jsem se naučil od tebe," zkonstatoval jsem s úsměvem.

„Cože?" říká Louis v šoku.

Podíval jsem se na Louise, který na mě hleděl s vykulenýma očima.

„Zayn mi vyprávěl o lásce ve svém dopise. Ale nevyprávěl mi podrobnosti. Neukázal mi to."

„A já jo?"

Bezeslov jsem přikývnul, objal ho kolem pasu a položil si hlavu na jeho hruď.

„Pořád to nechápu, Harry."

„Je to těžké vysvětlit... Ale když jsem u tebe, cítím něco zajímavého. Ukázal jsi mi jiný pohled na lásku."

„Opravdu jsem ti ho ukázal?" zeptal se nevěřícně.

Nadechl jsem se a můj nos zaplnila příjemná vůně. Je to teplá a příjemná vůně, jako doma. V téhle nemocnici jsem se nikdy necítil jako doma. Dokud jsem nedostal novou zdravotní sestru.

„Jak jsem řekl, je to těžké vysvětlit."

Ticho vyplnilo místnost. Bylo slyšet jenom naše oddechovaní, které by uslyšel jen ten nejpozornější posluchač.

„Louisi... Myslíš, že je možné, abych se za pouhé čtyři měsíce zamiloval?" zeptal jsem se náhodně.

„Myslím, že ano... Pokud najdeš tu správnou osobu. K tomu se ale budeš muset dostat z tohohle pokoje," zasmál se blízko mého ucha.

Když se zasmál, jeho tělo se pode mnou lehce zatřáslo, což mě přinutilo se zasmát také. Zvedl jsem k němu zrak a pozoroval ho. A potom, jako ve zpomaleném filmu, Louis zvedl ruce a doslova mě zabalil do své teplé náruče. Pocit, který mě pohltil, ve mně vířil jako nevysvětlitelné tornádo. Moje hlava se začala tak točit, že jsem musel zavřít oči, abych se ovládl. Je to pocit radosti. Zatraceně silný pocit radosti. Jakoby větší, než štěstí. Je to láska?

Láska je nepředvídatelná a matoucí, ale já jsem ochoten podstoupit jakékoliv riziko. Cítím lásku a chci ji nadále cítit. Nezajímá mě její děsivá a bolestná stránka.

Během mazlení jsem si všiml, že bolest, která byla v mém žaludku, je pryč. Louis odnesl bolest, jako nějaká medicína. Spravil to. Možná nemám opustit svůj pokoj, abych našel tu správnou osobu.