The List [czech translation]

14. Díl

Bok po boku jsme seděli na mém nemocničním lůžku. Vytáhnul jsem svůj seznam a po očku Louise sledoval. Dívá se na něco na svém telefonu. Miluji způsob, jakým se lehce usmívá, když se mu něco líbí, nebo nesouhlasný výraz, když ne. Vždycky tak hezky vyšpulí rty. Někdy mě napadá otázka, jaké by to bylo políbit ty hladké rty a dotýkat se jeho opálené pokožky. Jsem odhodlaný ho dostat z té skořápky. Je uzavřený do sebe. A pořád mu vadí fyzický kontakt. Skoro i ten oční. Vždycky, když se střetneme pohledem, on rychle uhne.

Louis je krásný. Pokaždé, když se na něj podívám, mám pocit, jako bych se díval na anděla. Beru zpět, co jsem řekl... Našel jsem někoho, kdo dokonalý je. Jeho kůže je bezchybná, jeho tenké rty jsou k zulíbání a jeho osobnost je nejlepší na světě. Nevím, co je to láska, ale myslím, že jsem zamilovaný. Ale to já nevím. Vím, jaké je to být milován a milovat své přátelé a rodinu, ale milovat takhle? To jsem ještě asi nezažil. Ale nikdo mě ještě takhle nikdy nepřitahoval.

„Harry?"

S velkým úsměvem jsem na něj pohlédl.

„Jo?"

„Ukážeš mi ten seznam, nebo ne?" zasmál se Louis a ukázal na papír v mé ruce. Telefon strčí do svých černých úzkých džín a věnuje mi pozornost. Jsem uchvácen jeho džíny...

„Tak co?" řekl pobaveně a jemně do mě strčil.

Se zahihňáním jsem začal číst.

„Za prvé: ‚Cesta na neobvyklé místo'"

Podíval jsem se zpátky na Louise a ten s pochopením přikývnul.

„A už víš, kam chceš jít?" zeptal se Louis.

„Ne."

„Co jsi tím tehdy myslel?"

„Jít někam..."

Louis se pousmál a zavrtěl hlavou.

„Co nejraději děláš?"

„Koruny z květin."

„Ne... Něco normálního."

„Mám rád hudbu."

Lehce se zamračil, jak přemýšlel. S láskou jsem se na něj usmál, ale on si toho naštěstí nevšimnul. Nikdy jsem neviděl tak nádhernou lidskou bytost.

„Dobře, jdeme dál," řekl po chvíli s malým úsměvem.

S chichotáním jsem odlepil pohled od Louise a přečetl další bod ze svého seznamu.

„Za druhé: ‚Jíst jídlo, které mi chutná a které bude dostatečně dobré, aby bylo moje poslední'."