The List [czech translation]

15. Díl

Moje dětství bylo normální... Ze začátku. Věci se změnili, když mi bylo asi tak devět. Před tím byl život úžasný. Každý den jsem se probudil a připravoval se do školy. Vždycky jsem chodil pár minut po mé sestře, Gemmě, samozřejmě s květinovou korunou na hlavě. V té době jsem už nebyl obětí šikany. Niall byl můj nejlepší přítel, který mě chránil každý den. Vždycky jsem si měl s kým promluvit. Byl v podstatě mojí druhou polovinou.

Ale pak tu ještě byla moje sestra Gemma. Nebyla jenom mojí sestrou, ale taky nejlepší kamarádkou. Vždycky mě utěšovala a mazlila se se mnou, když jsem měl noční můru, dělala mi svačiny a kdykoliv jsem ji požádal, šla se mnou ven na pole trhat květiny, ze kterých jsme doma udělali květinové koruny pro naše blízké. Byla to Gemma, kdo mě je naučil vyrábět. Moje máma byla učitelka. Hodně mě naučila o životě, ale ne moc o lásce ( i když řekla, že láska je největší částí života). Naučila mě, jak krásný je život. Při pohledu do jejích očí jsem měl vždycky pocit, jako bych se díval do očí Boha.

Všechno se zdálo být dokonalé, nádherné až neuvěřitelné. Ale já pořád nerozuměl slovu ‚láska'. Pociťoval jsem lásku, když jsem viděl svojí rodinu, přátele... Ale ten druh lásky, kterou pociťuje žena ke svému manželovi, jsem neznal. A to je místo, kdy přichází otec do našeho příběhu.

Můj táta rád pil a to ne zrovna málo. Ze začátku pil jenom o víkendech, ale pak se to zhoršilo i na všední, pracovní dny.

Když mi bylo devět, byl z něho už silně závislý alkoholik. Hodně taky křičel na mámu. V té chvíli mě vždycky Gemma zatáhla do podkroví a hrála si se mnou, jako by se nic nedělo. Choval jsem se, že nevím, co se děje, ale ve skutečnosti jsem to věděl. Teda aspoň jsem to tušil- byl jsem dost zmatený. Často jsem se ptal sám sebe: ‚Proč si to mamka nechává líbit? Proč prostě neodejde? Vždyť tohle nemusí dobrovolně snášet...'

Myslím, že to je i důvodem, proč mi mamka nevyprávěla, co je to láska. Možná ani nikdy nepoznala, co to doopravdy láska je. Druh lásky, při které se cítíte v bezpečí a milováni po celou dobu. Možná, že ji zažila... Ale zapomněla na ní. Ale podle mě se na pravou lásku nedá zapomenout. Pravá láska je příliš silná. Vzácná. Dává celému životu skutečný smysl. Láska je něco, co u nás v domácnosti zmizelo. A moje maminka neustále dál bojovala.

Každý den. Každou noc. Každým dnem se to ještě zhoršovalo. Můj otec mě pomalu, ale jistě, začínal zneužívat, i když jsem o tom nevěděl. Dotýkal se mě na místech, kde by se otcové svých dětí nikdy neměli dotýkat. Neuvědomoval jsem si, že to, co dělá, je špatné. Dokud to Gemma neuviděla. Dostala šílený vztek, ale mámě to neřekla. Dost dobře věděla, že kdyby se něco takového máma dozvěděla, bez rozmýšlení by tátu opustila. Což Gemma nechtěla. Ačkoliv otce nenáviděla, chtěla, aby jsme všichni zůstali pohromadě, jako rodina.

Dysfunkční rodina, ale rodina. Každý den jsme předstírali, že je všechno v pořádku. Bylo to všechno, jenom ne v pořádku. Člověk už si myslel, že horší to být nemůže... Když najednou přišla ta moje rakovina žaludku. Přesně si vzpomínám na den, kdy jsme to zjistili. Moje maminka plakala a držela mě v náručí. Nevěděl jsem- možná jsem to ani nechtěl vědět, jak moc je rakovina v mnoha případech smrtící, ale když jsem zavolal Niallovi, tak teprve jsem si uvědomil, jako moc vážné to je. To bylo vlastně poprvé, co jsem Nialla slyšel plakat.