The List [czech translation]

6. Díl

Pláč. Nesnáším, když brečím a jsem smutný. Nesnáším, když takhle vidím i jiné lidi... Což je teď můj stav. Smutek. Nebo spíš možná deprese? Nemůžu se pohnout, nebo přemýšlet o doktorových slovech. No, nebyla to zrovna dobrá zpráva. Byla to hrozná zpráva. Vlastně doteď nemůžu uvěřit vlastním uším.

Niall mě při doktorově sdělení držel pevně za ruku a občas mi ji políbil. Sestra Louis tam nebyl, když mi to doktor všechno řekl. Zajímalo by mě, jestli i on by se mě nějak snažil utěšit, kdyby tam byl. Jestli by mě držel v náruči, když jsem plakal. Nebo by se mě snažil rozptýlit různými vtipy. Pravděpodobně ne...

Niall se mě snažil utěšit, když doktor odešel. Chvíli mě hladil po vlasech a pak se mnou začal vytvářet koruny z květin. (Před pár lety jsem ho to naučil. Sice mu to moc nejde, ale pořád se zlepšuje.) Když ji dodělal, dal mi ji na hlavu.

Já dělal věneček z řebříčku. Většinou jsem v tomhle celkem rychlý, ale tenhle jsem nedokončil. Nemohl jsem se soustředit. Jak bych mohl, když jsem před pár minutami dozvěděl něco tak hrozného? Objal jsem tedy Niall a zdvořile se ho zeptal: „Mohu být teď, prosím, sám?"

„Jsi si jistý, že-

"Prosím. Potřebu být chvíli sám,"

Niall se ke mně sklonil a políbil mě na tvář.

„Dobře, srdíčko. Když tak mi zavolej," zašeptal ještě než odešel.

Chvíli jsem počkal, dokud si nebudu jistý, že mě neuslyší a pak se naplno rozplakal. Strhl jsem si z hlavy korunu, hodil ji na zem a dál neovladatelně vzlykal.

„Ne, ne," křičel jsem, držel se za břicho a kopal nohama.

O hodinu později jsem stále plakal bolestí nad tou hroznou zprávou. Pořád jsem se nemohl kontrolovat. Byl jsem vždycky tak šťastný. Vždycky jsem se na všechno díval z té světlé stránky. A teď přijde doktor s touhle zprávou a všemu je zřejmě konec.

Najednou začal zvonit telefon. Trhnul jsem sebou, otřel si slzy a zvednul to.

„Halo?"

„Ahoj, zlato. Nemáš hlad? Zrovna jedu do Nandos, takže jestli něco chceš..." promluvil z druhé strany Liam.

On to asi ještě neví. Niall mu zatím nic neřekl.

„Hmm... No... Teď zrovna moc chuť k jídlu nemám."

„Aha... To je mi líto."

„No.. Tak jako tak," řekl jsem a snažil se neplakat. „Promluvíme si později."

„Je všechno v pořádku?"

„Ne tak docela."