The List [czech translation]

10. Díl

„Jak to, že máš vlasy, když máš rakovinu?"

„To nevím, i doktoři říkají, že je to záhada."

„Aha. Jaké je tvoje oblíbené zvíře?"

„Ehm... Želvy. Nebo psi. Jeden z mých nejlepších přátel má želvy."

„Pěkný."            

„Pojmenoval je Kenan a Kel."

„Jako v tý jedný TV show?"

„Nevím."

Zayn se zasmál a dál se snažil udělat si svojí květinovou korunu. Krátce jsem mu vysvětlil a ukázal, jak se to dělá a on teď tady s tím bojuje. Ležíme vedle sebe, bok po boku v jednom nemocničním lůžku. Řekl mi, že můžu. Naše nohy byly až dojemně propletené a ramena neustále v kontaktu. Nějak se to stalo. Přišel jsem k němu s květinami v ruce, rozhodnutý, že ho naučím dělat věnečky a on k tomu ještě navrhnul hrát ‚20 otázek'. V našem případě už spíš ‚30 otázek'.

„Oblíbená květina?"

„Na to nedokážu odpovědět," odmítám a zavrtím nesouhlasně hlavou. „Na světě je příliš mnoho květin."

„Ale co když je nějaká úplně nejhezčí ze všech?"

„Ne. Všechny jsou stejně krásné a jedinečné. Prostě to nejde."

„Tím se lidé odlišují."

„Co tím myslíš?" zeptal jsem se zmateně. Mé oči si našly cestu do těch jeho velkých, hnědých očí. On se zašklebil a řekl:" Souhlasil jsem s tebou, když jsi řekl, že každý je svým způsobem krásný, jako květiny... Ale my lidé jsme schopni si vybrat svého oblíbeného člověka. Stejně, jako oblíbeného přítele nebo oblíbenou zpěvačku. Chápeš?"

Pokrčil jsem rameny a kývnul.

„A který je tvůj oblíbený?"

„Člověk?"

„Jo."

Ticho vyplňovalo prostor a já trpělivě čekal na odpověď.

„Já."

„Kdo že?"

Zavládlo další ticho.

„A tvůj oblíbený?" ptá se, snažíc se vyhnout mé otázce.

„Nejsem si jistý," řekl jsem upřímně. „To je těžká otázka."