The List [czech translation]

19. Díl

Nikdy jsem si pořádně neuvědomil, kolik pacientů je tady na tom stejně jako já. Teprve teď- při premiérové návštěvě zdejší jídelny jsem to uviděl a nemohl jsem uvěřit, kolik jich je. Jsem velice plachý, takže jsem si nebyl jistý, jestli s nimi chci sedět u stolu. Ale Louis mě přesvědčil se slovy, že bych měl poznat nový lidi a najít si nový přátele.

Došlo mi, že Louis pro mě chce vždycky jen to nejlepší, takže jsem ho poslechl. Ta zdravotní sestra v něm opravdu někde je... A samozřejmě má velké srdce- to jsem věděl od prvního pohledu.

„Co kdyby ses tady zatím posadil, než ti přinesu jídlo?" řekl Louis s gestikulací k jednomu stolu.

„Nechci tam jít sám."

„Harry. Je ti 19. Jsi velký kluk."

„Velký kluk? Nejsem tlustý."

„Harolde."

„Mé jméno není Harold. Jen Harry."

„Tak tedy, Jen Harry, běž se posadit." řekl Louis a otočil se k odchodu pro mé jídlo.

Zamračil jsem se a tím nejhlubším hlasem jsem zaprotestoval: „Ne."

Louis se zase otočil s otráveným výrazem na tváři. Zavrtěl hlavou a zavrčel: „Jdi tam a posaď se."

„Ne, jdu s tebou pro jídlo a teprve pak se s tebou posadím."

Na malý moment jsme tam jen tak stáli a navzájem se propalovali zlostnými pohledy.

„S tebou je to teda těžký." vydechl Louis.

„Lepší, než snadný, ne? Snadný je nudný." odvětil jsem.

Louisovi zacukaly koutky v malý úsměv, který ale vzápětí zase zmizel, když jsem se společně vydali pro mé jídlo. Dneska se podával zeleninový salát s kousky slaniny.

„Můžu si k tomu vzít ještě banán?" zeptal jsem se.

„Jasně, že jo." odpověděl mi Louis.

„A ty si nic nevezmeš?"

„Nemám hlad, Měl jsem velkou snídani."

„Ani nic k pití?"

„Mám sebou vodu."

„Nechci s nimi sedět," zašeptal jsem skoro nesrozumitelně, když jsem se přibližovali ke stolu s pěti pacienty s rakovinou.

„Proč?" zeptal se Louis a zastavil se, čímž jsem se zastavil i já.