The List [czech translation]

7. Díl

Někde jsem sehnal papír a tužku a teď sedím zpátky u Zayna v pokoji. Jediné, co zatím na papíře je, je jednička s tečkou. Začátek seznamu. Podíval jsem se na Zayna, který si kousal spodní ret. Vždycky na něm bylo něco strhujícího. Jeho velké hnědé oči, tenké růžové rty... Jeho tvář je velmi krásně tvarovaná a jeho kůže má přitažlivou barvu, i když je nemocný. Zajímalo by mě, jak jeho kůže vypadá, když není nemocný. Pokud je krásná teď, jak vypadala předtím? Pohodlněji se opřel a zhluboka vydechnul.

„Takže... Co bude jako první?" zeptal se Zayn a lehce poklepal tužkou na papír.

Povzdechl jsem si a rozhlédl se po místnosti po nějaké inspiraci.

„Nevím."

„No tak. Musí být něco, co jsi vždycky chtěl udělat. Jak dlouho jsi tady byl?"

„Devět let."

„Devět let?" říká v šoku.

Přikývl jsem a pokrčil rameny. Nevadí mi to. Zvykl jsem si na to, že jsem tady tak nějak uvízl. Což mě přivedlo k mé první myšlence.

„No... Chtěl bych se jenom podívat... Jít někam, kde je to takové... speciální."

„Hmm..." zahučel Zayn a přimhouřil oči, jak usilovně přemýšlel. „Někam, kde je to neobvyklé?"

Dychtivé jsem přikývl.

„Zapiš to!" Usmál jsem se.

Zayn se taky usmál a napsal na papír svým krasopisným písmem: ‚Cesta na neobvyklé místo'. Pod to napsal číslo 2 a zvedl hlavu zpátky ke mně.

„Dobře. Co dál, Harry?" říká Zayn. „Není to tak těžké."

Takže. Co jsem chtěl udělat v posledních letech? Co jsem chtěl udělat v roce předtím, než jsem byl nemocný?"

„Jídlo," řekl jsem soustředěně.

„Jídlo?"

„Jo. Před rakovinou jsem mohl jíst cokoliv. Teď mám speciální dietu. Opravdu chci najít jídlo, které budu milovat... Které můžu jíst kdykoliv chci."

„Jak říkáš, kámo," řekl Zayn a napsal to na papír.

„Chci být rebel!" vybuchl jsem najednou a Zayn se začal se mnou nahlas smát.

„Opravdu?"

Rychle jsem přikývl.

„Jo."