The List [czech translation]

12. Díl

Uplynul další měsíc. Měsíc změny. Ale dobré změny. Víte... Ten druh změny, která dělá život lepším. Ne, jako třeba změna jménem ‚rakovina'. Rakovina bere životy. Rakovina vám bere všechno, co máte rádi. Tato změna je ale dobrá, i když souvisí s rakovinou. Změna, která vám umožňuje spíš získat, než ztratit. Když jsme zjistili, že mám rakovinu, tak mi máma řekla: „Nenech si rakovinou vzít život, dokud budeš naživu."

Nikdy jsem na to nezapomněl. Místo toho, abych ztratil, jsem spíš získal. Nového nejlepšího přítele a bratra. Můj nový nejlepší přítel je Louis. Stejně, jak se o mě staral Louis minulý měsíc, stará se i teď. Rozhodně se jako zdravotní sestra zlepšil. Každý den mě kontroluje a dává mi léky. Dokonce přichází s mým jídlem včas. A vždycky po obědě se mnou jde ven. Ukazuji mu květiny a povídám mu o nich.

A on poslouchá, což je něco, co opravdu oceňuji. Je to, jako by se zajímal. Ale jak už jsem říkal, když nepovídám já, náš společný čas je vyplněn tichem. Příjemným tichem. Škoda, že mi Louis nedovolí ho poznat a dostat se k němu trochu blíž.

Neblíže jsem u něho byl, když jsem měl hlavu v jeho klíně. A dalším a i posledním fyzickým kontaktem bylo, když mě podpíral cestou do koupelny. Je to skoro, jako by se bál, aby se ke mně nedostal příliš blízko. Jaký je to ‚bát se'? Nejsem si moc jistý. Nemám z Louise strach. Ostatní zdravotní sestry, když Louise vidí, se snaží co nejnápadněji se otočit a jít pryč- ze strachu. Ale já se ho nebojím. Když se na Louise podívám, vidím zvláštního mladého muže, který je nejistý a něčím... Možná zlomený? To bych chtěl právě zjistit. Jenže on mi to nedovolí.

Stejně, jako moje, tak jeho minulost nemusí být zrovna nejlepší. Jeho minulost může být tmavá a traumatizující, jako moje. Takže se vlastně ani nedivím, že o tom nechce mluvit. Je to jeho takové, pro mě vzrušující, tajemství, které je jeho součástí. Stejně se na to ale snažím přijít. Je to jako skládat puzzle. Občas se ho nevinně zeptám na nějakou otázku a odpovědí mi je kouskem skládačky. V tuto chvíli mám jen pár kousků. Jsem ale samozřejmě rád, že jsem získal takového nového, nádherného nejlepšího přítele.

Zajímalo by mě, jestli na mě Louis taky myslí jako na nejlepšího přítele, nebo jsem jenom jeho dětinský pacient, o kterého se musí starat.

Pro mě přítelem je. Přítelem, kterého vidím každý den. Víc, než Nialla s Liamem. V poslední době je prakticky pořád v mém pokoji. Stará se o mě, občas i mluví. Nebo prostě oba sedíme u okna a pozorujeme.

Louis a Niall spolu pořád moc dobře nevychází. Liam- to je něco jiného. Někdy mi to přijde až divné, protože jsou si tak odlišní. I když, já a Louis se od sebe taky celkem lišíme a jsme spolu v pohodě.Takže to dává smysl.

Divím se, že si Louis s Niallem neuvědomujou, jak dětinští spolu jsou...

Ale nejen, že jsem dostal nového nejlepšího přítele, já dostal i druhého kamaráda, skoro spíš bratra, Zayna. Zayn a Louis se každý den snaží se mnou být co nejvíce času. Zaynovi jsem řekl všechna svá tajemství, celou mojí minulost, kterou znají jenom Niall s Liamem. Řekl jsem mu vše o mojí rodině a... Mém otci. Někdy chci prostě přijít k Zaynovi, lehnout si k němu a usnout s ním v náruči. Musí to být krásné, usínat v něčí náruči.