The List [czech translation]

26. Díl

Po nějaký době jsem se uklidnil a i když se mi v hlavě stále přehrávala scéna co se stala v kuchyni, cítil jsem se spokojený a... doma. Možná za to mohla postel, možná za to mohl tenhle pokoj nebo dětské hlasy. Možná že to není ani jeden z těchto důvodů proč se cítím jako doma. Asi stačil fakt, že Louis je ve vedlejším pokoji. Otevřít oči a vědět, že Louis je jen kousek ode mě, je perfektní.

Vstal jsem, přešel jsem k oknu a roztáhl závěsy. Venku jsem uviděl další dům. To bylo nové. Z nemocnice jsem viděl vždycky město a spousta lidí co chodili dovnitř nemocnice a ven. Nemocnice... No, to není domov. Bylo to prostě místo, kde jsem musel žít několik let. Ale když přišel Louis, trochu jsem se tam jako doma cítil.

S ním jsem se cítil všude jako doma. Samozřejmě mi chybí rodina. Jednou mi bylo nabídnuto přestěhovat se k tetě a mému bratranci, ale já se rozhodl zůstat v nemocnici kde jsem měl přátelé blízké stejně jako rodina. Niall, Liam a Zayn jsou jako mí bratři, ale Louis... Louis je něco víc. Neumím vysvětlit ten pocit, který jsem měl, když jsem se podíval z okna a uviděl ten dům. Takový výhled jsem neměl od doby co jsem měl ještě svůj pokoj v domě v Holmes Chapel. To mi připomnělo bytí doma s mamkou, Gemmou... Taťkou. Vzpomněl jsem jak mě Gemma budila do školy. Vždycky se mnou třásla dokud jsem se nezvedl a nešel dolů na snídani za mamkou do kuchyně. Seděli jsme okolo kulatého dřevěného stolu a mluvili jsme o dni, který byl před námi.

Niall k nám přišel každé ráno na snídani, i když jsme všichni věděli, že už snídani měl u sebe doma. Po snídani jsem šli do pokoje kde mi Niall pomohl vybrat oblečení a květinovou korunu. Ze školy jsem šel domů s Niallem kde jsme si hráli s hračkami nebo jsme běhali v zahradě. Když přišla mamka, začala s Gemminou pomocí připravovat večeři. Niall vždycky odešel, když se vrátil domů taťka. Myslím, že taťka tušil, že Niall je gay, i když v té době to ani sám Niall nevěděl. Můj otec byl, nebo stále je, proti homosexuálům.

A to jsem nikdy nepochopil. Myslel si, že by to na mě Niall mohl ‚přenést', jako by to byla nějaká nakažlivá nemoc, a to i v tak mladém věku. Je to nevyhnutelné a nekontrolovatelné, ale není to nemoc. Nepotřeboval jsem Nialla, abych poznal, že jsem gay. Sám jsem zjistil, že jsem bisexuál. Otec po večeři vždycky šel někam ven. Večeře byla částí dne, kdy byl otec ještě normální. Já pak šel spát, on se vrátil domů a dotýkal se mě jako se otec syna by nikdy dotknout neměl.

Byl jsem vyděšený, protože jsem nevěděl, co se děje. Pořád nechápu, co se to dělo. Jediné, co jsem věděl, je, že to bylo špatné. Čím víc jsem se o tom dozvídal věcí, tím se to stávalo více bolestivé. Občas ke mně ve spaní přijdou flashbacky- strašlivé flashbacky, nesnesitelné. Doma to nebylo vždycky bezpečné. Ale tenhle domov... Tenhle domov s Louisem jsem si začal hodně užívat. Když jsem byl mladší, myslel jsem si, že domov je budova, kde jsou všechny moje věci. Ale ve skutečnosti domov není budova nebo město, je to člověk.

Mohl bych žít v sto městech, ale nikdy bych se necítil doma, kdyby se mnou nebyl Louis. Takže probuzení tady mi připomnělo probuzení ve starém domě zpátky v Holmes Chapel, ale tiché volání od Louise z vedlejšího pokoje, abych se probudil (i když už jsem byl vzhůru), mě vrátilo zpátky do reality. Nakonec jsem odtrhl oči od okna a vydal se ke svému batohu, kde jsem stále měl všechny dárky a blahopřání, co jsem dostal. Rukou jsem uvnitř nahmatal Niallův dárek- náhrdelník s polovinou srdce. I když budeme od sebe míle daleko, pořád bude mojí druhou polovinou. Vždycky bude. Jestli budu někdy říkat něco jiného, dejte mi facku.

Vždycky bude mým nejlepším kamarádem, mým bratrem a mým Niallem... A Niall je samozřejmě také Liamův. Sdílíme ho. Uslyšel jsem, jak se směrem k pokoji blíží kroky, příliš hlasité na to, aby byly nějaké dívky. Než Louis přišel, zapnul jsem si náhrdelník okolo krku. Dveře zavrzaly a objevila se Louisova nádherná tvář, která se usměje ještě víc, když mě uvidí sedět v pyžamu na zemi vedle otevřeného batohu. Otevře dveře dokořán.

„Dobré ráno, květinové dítě."

Říká to chraplavým hlasem, jako by ho to bolelo. Bolí mě ho takhle slyšet.

„Dobré, Louisi."

Zamířil ke mně pomalým tempem a sedl si vedle mě do tureckého sedu. Pozorně se na mě dívá. Netuším, proč je tady nebo co potřebuje, ale pohled jsem mu opětoval.

„Omlouvám se za... Včerejší noc."

Čekal jsem všechno, jen ne omluvu. Omlouvá se za to, co řekl? Vždyť byl jen upřímný. Nebo ne?

„Za co se omlouváš?"

„Lhal jsem."

Lhal? Proč by to dělal? Všechno byla lež? Byla nějaká část pravda?

„Nemyslím si, že jsi mě někdy využil nebo někoho jiného," říká tichým hlasem. „Nikdy jsi mě netahal za nos. Jsi jen upřímný člověk... a vím, že se bojíš lásky, protože tomu nerozumíš."

Sklopil jsem pohled ke svým rukám se kterýma jsem si hrál. Nechápu, proč by si někdo vymýšlel takové věci. Co jsem udělal špatného? Co jsem udělal, že jsem si zasloužil lži?

„Taky se bojím," pokračuje Louis tichým hlasem.

Já zůstávám být upřímný a přímočarý.

„Proč jsi lhal?" řekl jsem a podíval se mu do očí. Viděl jsem v nich rozpaky a nejistotu, co říct.

„Ty jsi nedělal nic z těch věcí... Ale Eleanor ano."

Teď jsem zmatený. Jestliže si tohle myslel o Eleanor, proč je řekl o mně?

„Tomu neroz-"

„Ty ostatní části co jsem o tobě řekl... víš, ty dobré části... ty byly pravda," řekl potichu Louis. „Nejsem zvyklý na způsob, jakým jsi se mnou vycházel. Je to až příliš dobré, než aby to byla pravda."

Snažím se co nejlépe skrýt úsměv, který se mi vkrádá na tvář, ale neúspěšně.

„Ale pořád to nechápu," zamumlal jsem.

„Taky nechápu proč jsem to řekl to-"

„Ne. Tím myslím... Že jsi byl zamilovaný do ní zamilovaný."

Z jeho rtů vyšel tichý smích.

„To jsem byl..." kousl se do rtu. „Navzdory všemu, miloval jsem ji a nelituji toho."

Další mylná představa života... Láska není nikdy dokonalá. Nemyslel jsem si, že bude (zvláště po přečtení Zaynova dopisu), ale pořád doufám v existenci ‚pohádkové lásky'. Očekávám, že to bude přesně tak, jak chci, aby to bylo, ale vím, že to tak nikdy nebude. Eleanor s Louisem manipulovala a on ji přesto miloval.

„Už jsem ti jednou řekl, že jsi mě naučil lásce, Lou."