I WANNA BE YOURS 3 | (CZ) | (Joseph Quinn × reader)

11

PŘED 8 LETY

WILLIAM

„Stěhujete se?" Zopakoval jsem zmateně slova Katherine. Její oči se do mě zabodávali jako průzračné modré nože vln, které narážejí v moři na útes - skleněné oči, které nechtěli vypustit slzy, které se probojovávali pomalu na povrch.

„Nemůžete se stěhovat," pronesl jsem zklamaně a vzpurně.

„Rodiče to tak chtějí," zašeptala tiše. Držela se, vší silou se držela, aby se nezhroutila. Já se taky musel držet, jenže u mě v tuhle chvíli nehrozilo zhroucení, ale spíše výbuch vzteku. Nemůžou ji ode mě odtrhnout, nesmějí mi ji vzít. Natož toho prcka.

„A co dítě?" Vyhrknul jsem spěšně.

„Ještě to nevědí," špitla smutně a zároveň provinile.

„Musíš jim to říct," navrhoval jsem i když jsem to předtím odmítal. Tohle by mohla být jediná záminka pro její idiotský rodiče k tomu, aby tu zůstali.

Přeci nemohou odtrhnout budoucího otce od jeho potomka.

„Řeknu," hlas se jí zlomil a z očí vytryskly vodopády slz. 

Objal jsem ji zezadu a něžně políbil do vlasů. „Všechno bude dobrý," šeptal jsem a bradu si opřel o její temeno. Konečky prstů jsem ji jemně hladil v dlouhých rovných zrzavých vlasech sahajících až skoro k pasu. „Neopustím tě," ujistil jsem ji. Třásla se, chvěla se. Měla strach.

„Slibuješ?" Zašeptala nadějně. 

Byl bych schopen ji následovat až na konec světa, kdyby mi to situace dovolila, jenže to mi nedovolovala. Tudíž jsem se spíš měl ptát já ji, zda mě nenechá na holičkách, zda tu zůstane semnou. „Podal jsem přihlášku na vysokou," prolomil jsem kruté ticho, které zaplnilo celý můj pokojíček u otce v domě, chytrou změnou tématu. „Přesně jak jsem slíbil."

Katherine přestala vzlykat. „To je dobře, to by je mohlo obměkčit."

Otřel jsem ji uslzené tváře. Dlouhými řasami dlouze zamrkala, bylo to jako by se na chvíli zastavil čas.

„Miluji tě i to nenarozené," vydechl jsem a mlčky ji sledoval. Byla tak nádherná a dokonalá a celá jen moje. „Miluji tě," pronesla úlevně a dlouze mě políbila na rty.