I WANNA BE YOURS 3 | (CZ) | (Joseph Quinn × reader)

30

SOUČASNOST

WILLIAM

Emily se vrtěla na lavičce vedle mě. Znervózňovalo mě to, jenže potřebovala slyšet pravdu, celou pravdu. Se Sebastianem jsem se rozhodl to vyřídit později. Rozčilovalo mě, jak si před Emily hrál na neviňátko, a přitom to byl prevít. Emily ho měla za toho hodného a mě za toho zlého, jenže pravda byla opakem.

„Ty bys to nepochopila. Já vím, že ne." Namítl jsem. Bál jsem se jít s holou kůží na trh, jenže to ona po mě vyžadovala. Bylo mi jasné, že jsme dospěly do bodu, kdy toho ona měla plné zuby a hodlala mě opustit. Jenže to jsem nemohl dopustit.

„Zkus to," vybídla mě.

„Já...nemůžu," vypravil jsem ze sebe ztěžka. Chtěl jsem jí vše povědět, ale nevěděl jsem jak. Co kdyby pak na mě změnila názor, hnusil bych se jí a opustila by mě tak či tak.

„Potom já nemůžu zůstat s tebou," pronesla vzdorovitě. Toho jsem se obával ze všeho nejvíce. Ona byla to jediné, co mě drželo při životě.

„Neopouštěj mě," zaprosil jsem. Chytala se mě frustrace. Ztratil jsem matku tu jedinou ženu, která mě měla ráda a teď bych měl ztratit tu jedinou, která mě kdy doopravdy milovala.

„Tak mi všechno řekni."

„Tak mi slib, že mě neopustíš."

Mlčela. Oči měla skleněné. Slib mi to, prosím. Musíš mi to slíbit.

„Nemohu to slíbit předčasně."

Toho jsem se bál. Tak moc jsem se toho bál. Zamnul jsem si frustrovaně čelo a prohrábl vlasy. Zaklonil jsem se a zády se opřel o opěrku lavičky.

„Chci slyšet všechno ohledně té Katherine, ohledně Sebastianových slov, a hlavně ohledně toho, co mi pořád tajíš." Pronesla tiše a nervózně se nadechla. „A žádné další lži ani tajnosti."

„Žádné další lži a tajnosti," zopakoval jsem po ní její slova, aby mi alespoň trochu věřila.

„V první řadě musíš vědět, že s Katherine máme určitou minulost," začal jsem nervózně. Naslinil jsem si rty olíznutím a zamnul si zátylek. „Poznaly jsme se na škole, v té době jsme byly ještě defacto děti. Katherine se mi hodně líbila a já jí. No nějak jsme se daly dohromady, v té době nás pohlcovaly hormony, což asi znáš sama, no zjednodušeně jsme spolu spali jenže ona otěhotněla." Odmlčel jsem se a udělal krátkou pauzu, abych pohlédl na Emily. Rty se jí lehce chvěly, ruce se jí třásly. "Nebylo to tak jak myslíš. Její rodiče nás rozdělily a ona byla na potratu. Neviděly jsme se spoustu let až do teď. Její odchod mě zdrtil a já se začal chovat hnusně k dívkám dokud si mě ty nezměnila. Udělala si ze mě lepšího člověka."

Emily mlčela. Prsty měla propletené v klíně. Lehce se hrbila a tvář měla sklopenou k zemi. Hleděla si prázdně na boty. Vlasy jí lehce padaly do tváře. Natáhl jsem prst a pramínky vlasů navrátil zpět za ucho, kam patřily. "Řekni něco prosím," hlas se mi třásl. Bál jsem se, že by nic z toho nepochopila.

"Nevím co říct." Špitla tiše a stále hleděla prázdně do země. "Nic jsem s ní již neměl. Tohle byla minulost jen jsem s ní potřeboval mluvit ohledně všeho, co se stalo." Pokusil jsem se to vysvětlit. "Přísahám."

"Já-," hlas se jí zlomil. Do očí se jí nahrnuly slzy.

"Já nevím, co si o tom všem myslet." Pokračovala tiše. Hlas se jí chvěl a oči byly zaplavené slzami. Ruce se jí třásly a nohy se lehce třásly.

"Emily. Přísahám ti teď a tady, že jedinou dívku, kterou miluji jsi ty a tak to vždycky bude."

...

EMILY

Nevěděla jsem, co si mám myslet. Sice mi nasliboval, že jedinou, kterou miloval jsem byla já, jenže mohla jsem mu věřit? Nelhal mi?

Bylo pro mě těžké uvěřit takovým slovům, když jsem nyní znala pravdu ohledně něj a té dívky. Měly spolu zapeklitou minulost, zřejmě ji opravdu miloval a přišly o dítě, tak jak by mohl milovat někoho jako jsem byla já?

Hlava mi třěštila, oči pálely, celé tělo se třáslo - nešlo to zastavit - a vlastní hlas mě zrazoval.

Musela jsem odtamtud vypadnout a všechno si vklidu srovnat v hlavě. Bylo těžké věřit jeho slovům po tom všem. Ty jeho tajné telefonáty, schůzky s ní a jak odmítal semnou o ní mluvit - vždycky se rozčílil. Sebastianova slova, že William není tím, kým se zdá.

Myslel snad Sebastian tohle? Myslel tím, že William měl přesně tuhle minulost s tou dívkou nebo se jednalo o něco víc? Spal snad William s ní zatímco jsem na něj čekala doma?

Sakra, Sebastian. Úplně jsem na něj zapomněla. Měla bych se mu ozvat a omluvit se.

Pohled jsem konečně zvedla ze země a pohlédla na Williama. Vypadal nervózně, zřejmě se bál mé reakce. Mlčel, což mi vyhovovalo v danou chvíli.

"Musím být chvilku o samotě," pronesla jsem a urychleně vstávala. William mě popadl za zápěstí a odmítal pustit.

"Pusť mě," sykla jsem a zamračila se.

Úzkost mě pohlcovala zevnitř. Ta nejistota mě ničila. Potřebovala jsem všechno pomaličku zpracovat o samotě.

"Jen mi slib, že mě neopustíš." Pronesl tiše William.

"Musím vše zpracovat o samotě," přiznala jsem.

"Nesmíš mě opustit." Pronesl rázněji William. Neznělo to zlomysleně, spíše zdrceně. Byl vyděšený a obával se, že bych ho opustila.

Mlčela jsem, dokud mi konečně nepustil zápěstí.

"Už musím jít," pronesla jsem spěšně a pospíchala, co nejdál od něj. Co nejdál od všeho.