I WANNA BE YOURS 3 | (CZ) | (Joseph Quinn × reader)

20

O 15 MINUT POZDĚJI

WILLIAM

„Katherine," vzdychl jsem a unaveně si zamnul oči. „Vážně se omlouvám."

Katherine na mě hodila zářivý úsměv a lehce mě pohladila po paži. „V pořádku," pronesla konejšivým tónem hlasu, její oči křičeli že to myslí vážně a upřímně jako vždycky. I kdyby mi tato dívka chtěla kdykoli zalhat nedokázala to, a navíc by jí prozradily její oči – dalo se v nich číst jako v perfektně čitelné otevřené knize.

„Děkuji," oplatil jsem ji úsměv a pohledem se vrátil zpět na cestu před nás.

„Vážně mě nemusíš doprovázet," připomenul jsem ji lehce podrážděně. Nemyslel jsem to nijak zle, ale jak znám Charlieho či Emily, tak z komára udělají hned velblouda – kdyby nás spatřil Charlie ihned by to vyzvonil Emily a ta by si myslela bůhví co.

„Myslím, že má ta dívka opravdu štěstí, že tě má." Pronesla Katherine a uhladila si vysoce postavený culík. „Spíš to já mám štěstí, že ji mám." Pronesl jsem a nervózně si zamnul zátylek.

„Pane jo, to musí být vážný." Pronesla významně Katherine a nadzvedla pobaveně obočí. „Co tím myslíš?" Zeptal jsem se a cítil jsem, jak mnou projela horká vlna. „No culíš se pokaždé, když je o ní řeč. A když si řekl, jaké máš štěstí, že ji máš tak si lehce dokonce zrudnul. Tady je v tom někdo až po uši."

Mlčel jsem. Přiblblý úsměv se mi nedařilo ani skrýt. Tváře mi hořely. Srdce mi chtělo vyskočit z hrudi.

„Asi ano," souhlasil jsem i když jsem si tohohle faktu byl vědom od prvního dne, kdy jsem spatřil Emily.

„Támhle se stala asi nějaká havárie," zarazila se Katherine a ukázala rukou před nás. Vůbec jsem si toho nevšiml. To vypadá přesně jako.....DOPRDELE.

Srdce se mi na okamžik zastavilo, na hrudi mě začalo bolet, žaludek se mi sevřel, v ústech mi vyschlo. Bez jakéhokoli rozmyšlení jsem se rozeběhl ke dvěma nabouraným autům před námi – čumáky měly v sobě zabořené, jedno bylo víceméně v pořádku, ale to druhé bylo skoro celé sešrotované. Jen to ne.

V ani jednom autě nikdy neseděl. Doběhl jsem spěšně k hasičskému autu stojícímu opodál. „Kde jsou řidiči?" Vyhrknul jsem a ukázal na auta napasírovaná v sobě. Hlas se mi třásl, nemohl jsem popadnout dech, sípal jsem. Jeden z hasičů s deskami v ruce ukázal na záchranku hned za jejich služebním vozem. Vůbec jsem si ani nevšiml, že jsem měl Katherine v patách, dokud jsem nezaslechl klapot jejích podpatků. Došel jsem k otevřeným dveřím od auta a tam ji spatřil. Ležela tam Emily přikurtovaná k lehátku, krk měla v ortéze a ruku zavázanou. Na hlavě měla obrovskou modřinu a lehce roztrhnutý krvavý ret.

„Emily," vyhrknul jsem a mlčky ji sledoval. Pomalu otevřela oči a sledovala mě. Chtěla něco říct, ale ihned ústa zavřela, když se všimla Katherine stojící vedle mě s rukou vystrašeně přiloženou na ústech.

„Vysvětlím to," zamumlal jsem a lehce zatřásl hlavou. „Nic mi nevysvětluj." Umlčel mě chrapot Emily z lůžka. „Viděla jsem vás," pronesla tiše.

Nestihl jsem se ji na cokoli zeptat, protože to již mě odstrčil jeden ze záchranářů, zatímco ten druhý zavíral dveře. „Tam nemůžete pane," pronesl záchranář hlubokým hlasem, zatímco mě odstrkoval.

„Je to má přítelkyně," snažil jsem se mu vysvětlit a prodrat se dovnitř za ní. „Bohužel," zamračil se muž a odstrčil mě ještě víc stranou. Chtěl jsem do něj strčit a seřvat ho jak malého fracka, ale to mě Katherine zadržela.